Významné životní jubileum Josefa Filipce

Václava Holubová, Vladimír Mejstřík

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

21. února tohoto roku se dožívá osmdesáti let čelný představitel české lexigologie a lexikografie, někdejší vedoucí vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český a dlouholetý vedoucí jeho lexikologicko-lexikografického oddělení Josef Filipec. Jeho vědecké zásluhy byly už vícekrát zhodnoceny (připomínáme zejména hodnotící studie v časopisech Naše řeč a Slovo a slovesnost[1]), v tomto příspěvku chceme vyzdvihout, že ani v posledních deseti letech jubilant neustal ve své vědecké práci teoretické i praktické, ale ani v organizování vědeckého života bohemistického.

Vrcholem teoretického usilování Filipcova v oblasti české nauky o slovní zásobě se po stěžejní práci o českých synonymech[2] stalo syntetické dílo Česká lexikologie (Praha 1985, spolu s F. Čermákem, který je autorem části o frazeologii a idiomatice). Dílo bylo lingvistickou veřejností, ale nejen jí, a to doma i v cizině, vřele přijato[3]. J. Filipec v ní završil své dlouholeté systematické snažení propracovat do hloubky základní předmětné okruhy lexikologie (výrazové a obsahové aspekty lexikální jednotky, oblasti lexikální sémaziologie a onomaziologie, vztahů lexikálních jednotek, systému v lexikální zásobě). Opřel se přitom o vlastní teoretické poznatky, o poznatky současné gramatiky a syntaxe, ale i o kritické zhodnocení lexikologických prací domácích i cizích. Všestranným popisem systémových a strukturních aspektů lexikálních jednotek podmiňujících jejich fungování v řeči (a dodejme, že snaha o poznání všech aspektů a dimenzí sledovaného objektu je pro vědeckou práci J. Filipce příznačná) navázalo dílo na tradici [54]pražské lingvistické školy a stalo se v širším kontextu domácím i zahraničním jedním ze základních pramenů soudobého přístupu k lexikologické problematice.

J. Filipec zároveň jako praktický lexikograf promýšlel od konce padesátých let, kdy se začala práce na Slovníku spisovného jazyka českého, také teoretické otázky lexikografie. Některé závěry, podle nichž byl již zpracováván Slovník spisovné češtiny (1. vyd.), se promítly do Zásad zpracování slovníku (SSČ, 1. vyd., 1978, s. 779–799). V posledním desetiletí dále tyto otázky rozvíjel zvláště se zaměřením na teoretické otázky tvorby jednojazyčného výkladového slovníku (O možném optimálním slovníku (češtiny), JazAkt 24, 1987, s. 87–93); Tipologija na rečnicite i văprosăt za săvramenite tipove rečnici, Bălgarski ezik (Sofija) 38, 1988, s. 289–294). Souhrnně pak o otázkách výstavby jednojazyčného výkladového slovníku, jeho makrostruktuře a mikrostruktuře, metajazyku výrazu, obsahu a lexikálního znaku (lexému), sémické analýze, spojitelnosti lexikální jednotky, zařazení frazeologie a terminologie a různých typech informací v heslové stati připravil kapitolu Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového určenou pro publikaci Manuál lexikografie (v tisku). K historickému přehledu slovníkářství v rámci slovanských jazyků přispěl statí Meziválečná slovanská lexikografie (ve sb. Słowianoznavstwo w okresie międzywojennym (1918-1939), cz. 1, Wrocław, 1989, s. 163–193).

To, že J. Filipec zůstává stále v kontaktu s nejnovějším vývojem, ukázala jeho stať K dialogu o české lexikografii a lexikologii, předpočítačové i počítačové (SaS 55, 1994, s. 132–141). Poukázal zde na další možnosti lexikografie, ale i na potřebu skloubit využití nových prostředků počítačové techniky s požadavky na adekvátní a všestranný lexikografický popis.

Práce na druhém, doplněném a opraveném vydání Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia 1994, 648 s.) představuje druhý tvůrčí vrchol Filipcova posledního desetiletí. Co nového slovník přináší ve všech oblastech lexikografického popisu současné běžné české slovní zásoby, popsal sám Filipec jednak v článku Naše současná společnost, slovní zásoba a slovníky (NŘ 75, 1994, s. 1–11), jednak je obsahem jeho autoreferátu, který přináší toto číslo Naší řeči[4]. Doplňujeme jen, že tuto práci v malém kolektivu vykonával J. Filipec ve všech jejích fázích, jako hlavní autor opraveného a doplněného rukopisu (těch úprav bylo více než pět tisíc), jako hlavní redaktor i jako jazykový korektor.

Stejně neúnavně působil a působí J. Filipec ve funkci předsedy lexikologické sekce Jazykovědného sdružení. Ta se pravidelně především jeho zásluhou scházela téměř každý měsíc a přinášela řadu velmi hodnotných referátů a neutuchajících diskusí jejích členů. Stala se i místem setkání zkušených lexikografů s mladými, začínajícími pracovníky. J. Filipec neustal ani ve spolupráci s oddělením, jemuž věnoval celý svůj vědecký život, jako konzultant se podílí na grantu nazvaném Popis nové slovní zásoby s využitím počítačové techniky.

[55]Jak naše stručné poznámky naznačily, mnohostrannost, šíři i hloubku svého pohledu na jazykovou realitu si jubilant uchoval i v době, kdy jiní pomýšlejí na odpočinek. Dodneška může být mladším kolegům vzorem i svým nepomíjejícím zájmem o novou odbornou literaturu, o studium všeho, co obohacuje jeho celoživotní obory. Fakt, že si jeho práce váží široká obec jazykovědců i uživatelé českých výkladových slovníků, je dostatečně znám, nám pak dovolte vyjádřit i obdiv nad jeho stálým pracovním elánem i poděkování za trvalou ochotu předávat své bohaté zkušenosti mladším spolupracovníkům. Přejeme našemu jubilantovi i sobě, abychom se s ním i s jeho novými vědeckými podněty mohli setkávat ještě dlouhou dobu. K tomu mu přejeme dobré zdraví a stálou pohodu.

---

[1] Srov. J. Machač, NŘ 58, 1975, s. 81–84, I. Němec, NŘ 68, 1985, s. 48–51, Z. Sochová, SaS 36, 1975, s. 163–166, V. Holubová, SaS 46, 1985, s. 156–158.

[2] Srov. Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie, Praha 1961.

[3] Srov. V. Styblík, ČJL 37, 1986/87, s. 184–189, K. Buzássyová, Jazykovedný časopis 38, 1987, s. 194–197, V. Kjuvlieva-Mišajkova, Bălgarski ezik 37, 1987, s. 159–162, J. Mlacek – J. Dolník, Slovenská reč 52, 1987, s. 174–179, I. Němec, Listy filologické 110, 1987, s. 231–241, M. Pisarčiková, Kultúra slova 21, 1987, s. 25–29, Š. Vragaš, Wiener slavistisches Jahrbuch 33, 1987, s. 213–215, V. Blanár – J. Skladaná, Slavica Slovaca 23, 1988, s. 94–99, B. Poštolková – J. Machač, NŘ 71, 1988, s. 83–89, R. Brabcová, Zbornik Matice srpske za slavistiku (Novi Sad) 36, 1989, s. 192–193.

[4] K druhému vydání Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. O tomto vydání srov. i příspěvek Vl. Mejstříka, Vyšel výkladový Slovník spisovné češtiny, Český jazyk a literatura (v tisku).

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 1, s. 53-55

Předchozí Václava Musilová: Třetí konference Mezinárodní asociace forenzních lingvistů

Následující Ludmila Uhlířová: Ahoj Ivano!