E-mail

Ludmila Uhlířová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Anglického složeného výrazu e-mail (čti ímejl) stále častěji – a s velkými sympatiemi – užívají i naši odborníci pracující ve velkých počítačových sítích. Není divu. Tento výraz, který v původní nezkrácené podobě zní electronic mail, česky elektronická pošta, označuje zcela nové a velmi efektivní komunikační médium, i když zatím nikoli médium masové. Elektronická pošta je založena na myšlence, že počítačů jakožto po celém světě rozšířených a vzájemně propojitelných elektronických zařízení lze využívat k přenosu sdělení. Uživatelé počítačů, kteří jsou napojeni na příslušnou síť (u nás jsou to např. některé vysoké školy), mohou pomocí počítače poslat sdělení jinému uživateli sítě, popř. více uživatelům současně, a to kamkoli ve světě. Sdělení dorazí do adresátova počítače během několika minut, nejvýše hodin, takže ten může partnerovi odpovědět – a partner může odpověď obdržet – ještě týž den, bez ohledu na to, píše-li někomu z Prahy do Brna nebo třeba do USA. Pokud není adresát přítomen u počítače v okamžiku, kdy sdělení dojde, počítač mu ho uloží do své paměti a uložení mu signalizuje později.

Po počítačové síti lze poslat sdělení, jehož délka prakticky není omezena. Na jedné straně jsou časté série velmi krátkých sdělení mezi dvěma partnery, kteří pomocí počítače spolu vedou věcný a přitom neformální dialog, s četnými rysy mluvenosti, oproštěný od různých zdvořilostních formulí, které jsou jinak charakteristické pro tradiční písemnou korespondenci[1]; taková sdělení by stála za samostatný stylistický a sociolingvistický rozbor už proto, že ukazují kontinuálnost opozice mezi psaností a mluveností. Na druhé straně je možno elektronickou poštou poslat např. i velmi dlouhou stať k publikaci nebo referát na konferenci, pokud ho autor má připraven na disketě – tedy v elektronické verzi. Jeden britský lingvista dokonce takto dal svým kolegům k dispozici korpus textů o celkové délce 180 000 slov opatřených podrobnou lingvistickou analýzou. Podstatné je, že se všemi sděleními poslanými elektronickou poštou lze zacházet stejně jako s ostatními daty v počítači, tj. lze je ukládat a vyhledávat, kopírovat, posílat dál atd. Právě tím, že se – jak se zdá – dává přednost termínům e-mail, popř. elektronická pošta před termínem počítačová pošta, se jednoznačně zdůrazňuje, že primární podoba takových sdělení – stejné jako manipulace s nimi – je elektronická, nikoli grafická, tj. že nejde např. o sdělení posílaná na papíře v podobě vytištěné počítačovou tiskárnou. Verze elektronická může ovšem být kdykoli na grafickou (vizuální) převedena – sdělení může být přečteno na obrazovce nebo vytištěno.

Čeští mluvčí chápou e-mail jako podstatné jméno mužského rodu s tvrdým zakončením, skloňují jej ve všech pádech a užívají jej, podobně jako českého slova pošta, jak k vyjádření toho, že jde o sdělování (dopravování) zpráv, tedy o činnost, resp. zařízení k takové činnosti sloužící, tak k označení odeslaných či došlých [110]sdělení. V druhém typu užití má e-mail zpravidla význam hromadný, např. došlý e-mail (podobně jako došlá pošta), jindy – zdá se však, že spíše jen příležitostně – označuje jednotlivá sdělení, a pak se objevují i plurálové tvary: poslal jsem dva e-maily (podobně jako dva dopisy). Doloženo je dále přídavné jméno e-mailový, např. ve spojeních e-mailová adresa, e-mailová síť, a dokonce slovesa e-mailovat, tj. „poslat e-mailem“, zřejmě analogicky k telegrafovat, faxovat apod. Obě odvozená slova, stejně jako samo e-mail, mají přízvuk na první slabice.

Projevem toho, že se výraz e-mail, výhodný pro svou krátkost, chápe někdy spíše jako značka pro označení druhu pošty než jako pojmenování skládající se ze dvou významových komponent, je jeho užití ve spojení poslat něco e-mailovou poštou, v němž slovo poštou je redundantní; stačilo by říci poslat e-mailem, nebo poslat elektronickou poštou.

Nová technická média k nám proniknuvší si nezřídka s sebou přinesla i svá pojmenování – máme telegraf, telefon, televizi, fax aj. Je otázka, zda s výraznějším rozšířením sítě e-mailu u nás plně zvítězí jeho jednoslovné, zkratkové, mezinárodně užívané pojmenování, tedy e-mail, nebo zda se spíše prosadí nezkrácené dvojslovné popisné počeštěné elektronická pošta, ev. zda budou oba termíny koexistovat, popř. zda se objeví ještě nějaký úplně jiný výraz. I v případě, že bychom si zvykli na e-mail, zůstane však nepochybně rozdíl mezi tímto základním termínem, který má naději proniknout za hranice úzce odborného názvosloví (jak jsme toho ostatně svědky u celé řady dalších termínů z počítačové oblasti), a různými frazeologickými spojeními nebo výrazy od něj odvozenými. Stěží např. můžeme předpokládat, že nejužší sféru počítačového slangu opustí v úzu doložená předponová slovesa odemailovat (čti odímejlovat) analogicky k odeslat, a zaemailovat (čti zaímejlovat) jako dokonavý protějšek k (spíše) nedokonavému e-mailovat (či snad emailovat?).

---

[1] Rozborem té se zabýval A. Stich ve stati Zůstávám s pozdravem, NŘ 57, 1974, 175–182.

Naše řeč, ročník 77 (1994), číslo 2, s. 109-110

Předchozí Naďa Bayerová, Ivan Lutterer: Rudolf Šrámek šedesátiletý

Následující Alena Polívková: Užitečné pravidlo