Užitečné pravidlo

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V nových Pravidlech českého pravopisu se změnil způsob psaní některých typů pojmenování ulic, náměstí apod. Jde o značně frekventovaný předložkový typ. Takovéto názvy začínají předložkou k, ke, mezi, na, nad, pod, u, v, ve, za. Předložkový výraz je tu vlastním názvem, a proto se jeho první slovo, tj. předložka, píše vždy s velkým písmenem. Tímto způsobem se psaly názvy ulic i podle pravopisných pravidel dřívějších. Problémy však působilo slovo, které následuje za předložkou. Bylo nutno přemýšlet o tom, zda je to jméno obecné, jako např. K podjezdu, ale i Na slupi, a pak napsat písmeno malé, nebo zda je to jméno vlastní, jako např. Ke Karlovu, Na Zderaze, a psát písmeno velké. Často bylo např. nutno zjišťovat, zda jde o vlastní jméno bývalých osad nebo usedlostí za hradbami původních měst pražských, což však bylo značně obtížné, a tak vzbuzovalo pochybnosti, zda napsat např. Na Cibulkách, U Pernikářky, ale Na chmelnici apod.

Nová Pravidla českého pravopisu vycházejí uživatelům naší mateřštiny vstříc a doporučují velmi jednoduché pravidlo. Začíná-li bližší určení ulice předložkou, píše se kromě velkého písmena u předložky velkým písmenem i první slovo následující, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním. Pravidla uvádějí jako příklady názvy ulic Ke Karlovu, Na Můstku, [111]Na Dlouhém lánu, náměstí Mezi Zahrádkami, náměstí Pod Kaštany aj. K tomuto typu patří velký počet názvů dalších, např. K Horkám, K Lánu, Ke Dvoru, Ke Kotlářce, Mezi Domky, Na Hroudě, Na Valech, Nad Popelkou, Pod Vodárenskou věží, U Cibulky, U Hrušky, V Zahrádkách, Ve Smečkách, Za Poříčskou bránou, U Svaté Anny, restaurace U Medvídků, hospoda U Zlatého džbánu, putyka U Dobrého kata apod. Psaní velkého písmene u prvního slova za předložkou má dobrý důvod i proto, že v běžné komunikaci se užívá např. místo označení nemocnice U Svaté Anny pouze Svatá Anna.

Jak můžeme potvrdit z poradenské praxe, většina naší veřejnosti toto pravidlo přijala a považuje ho v souhlase s námi za užitečné.

Naše řeč, ročník 77 (1994), číslo 2, s. 110-111

Předchozí Ludmila Uhlířová: E-mail

Následující Emanuel Michálek: Z historie slova lilík