Stane Suhadolnik (1919—1992)

Běla Poštolková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V loňském roce (10. 8. 1992) zemřel nečekaně prof. Stane Suhadolnik, jeden z předních slovinských lexikografů, vzdělanců a velký přítel českých slovníkářů. Narodil se 20. 11. 1919 v obci Borovnica poblíž Lublaně. Po maturitě začal v r. 1939 studovat na lublaňské univerzitě slavistiku. Tato studia přerušila válka, během níž pracoval v odboji, byl internován, zatčen a účastnil se partyzánského boje. Nicméně již r. 1946 svá studia ukončil a jedenáct let pak učil na gymnáziích v městech Kamnik, Celje a Koper. Kromě toho byl dva roky (1957–9) knihovníkem lublaňské Národní a univerzitní knihovny.

Nová etapa jeho života počíná v r. 1959, kdy se stal pracovníkem lexikologické sekce Ústavu slovinského jazyka Slovinské akademie věd a umění. Zde působil v různých funkcích (dlouhá léta byl tajemníkem ústavu) až do r. 1982, kdy odešel do důchodu.

Už v letech svého působení v slovinské Istrii, kterou hluboce miloval a do níž se stále vracel, sbíral a studoval tamější slovní zásobu (asi 60 tisíc lístků). Měl tedy k slovníkářské práci dobrý vztah. Navíc jeho rozhled po jazykovědě a široké obecně kulturní vzdělání i dobré organizační schopnosti ho předurčovaly k tomu, aby se stal [168]ideálním kandidátem pro vedení prací na Slovníku slovinského spisovného jazyka. Podílel se na koncepci tohoto slovníku (v té době on a později několik jeho mladších spolupracovníků navštívilo lexikografické pracoviště Ústavu pro jazyk český ČSAV, aby se seznámili s postupy české lexikografie) a vybudoval lexikální archív slovinštiny spolu s celou řadou speciálních kartoték (např. synonym, termínů, nářečních výrazů, slov již v slovnících zpracovaných aj.).

Čeští lexikografové byli autory prvního posudku ukázkového sešitu slovinského slovníku (Poskusni snopič, 1964), uveřejněného v lublaňském jazykovědném časopise Jezik in slovstvo (1964, 1965). Mezi pražským a lublaňským kolektivem se uskutečnily rozhovory o lexikograficko-lexikologických problémech, byly navázány dlouhodobé pracovní kontakty (i nelexikografické), zahájeny výměnné studijní pobyty a spolu s tím se vytvořily trvalé a hluboké vzájemné přátelské vztahy mezi všemi účastníky. Pražský kolektiv byl také posuzovatelem prvního dílu slovinského slovníku (Slovar slovenskega knjižnega jezika I, A–H, Ljubljana 1970). Členové tehdejšího lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV rozebrali ve své recenzi (Slavia 40, 1971, s. 440–7) všechny příslušné aspekty a závěrem slovník vysoce zhodnotili. Tyto kvality slovníku byly také jednou ze zásluh důmyslně a důsledně uplatňovaných Suhadolnikových slovníkářských zásad a postupů. Sám prof. Suhadolnik považoval obsažnou kritiku českých lexikografů za první a dosud jediné konstruktivní ocenění Slovníku slovinského spisovného jazyka (srov. nekrolog Ob smrti Jara Machača, Jezik in slovstvo 36, 1990/91, s. 26).

Jako člen hlavní redakce slovinského slovníku a organizátor i koordinátor všech prací má prof. Suhadolnik obrovský podíl na vydání a dobré úrovni pěti dílů tohoto (dnes již ukončeného) slovníku (1970–1991).

Kromě toho spolupracoval na slovnících terminologických (např. Vojaški slovar, 1977), na slovníku místních jmen (Slovenska krajevna imena, 1985), intenzívně se podílel na zpracování slovníkové části slovinského pravopisu (Slovenski pravopis I, Pravila, 1990), byl poradcem pro lexikografii a jazyk při vydávání Encyklopedie Slovinska a položil základy pro Prešernův autorský slovník (Gradivo za Prešernov slovar, 1985). O slovnících, jejich historii i o slovinské slovní zásobě často psal i přednášel a stal se editorem mnoha knižních vydání slovinských klasiků.

Byl člověk jemný, laskavý a přátelský, měl smysl pro humor a hluboký lidský vztah ke každému. Jako vzorný hostitel a přepečlivý průvodce nám Čechům ukázal malebnou krásu slovinských hor a istrijského moře, předvedl umění, historii i písně své země a učinil z nás tak její trvalé obdivovatele. Za to všechno i za propagaci české lexikografie a jazykovědy, za jeho hluboké přátelství mu patří velký dík a naše stálá vzpomínka.

Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 3, s. 167-168

Předchozí Inka Němečková, Daniela Škvorová: Životní syntéza českého stylistika

Následující František Štícha: O jazyce Miroslava Horníčka (Věnováno Miroslavu Horníčkovi k 75. narozeninám)