Pravidlá slovenského pravopisu
Alena Polívková
[Posudky a zprávy]
-
Novodobé spisovné jazyky mají své specifikum v pravopise, tj. v soustavě pravidel, která se řídí písemnou podobou těchto jazyků. Mezi zvukovou a psanou formou spisovného jazyka je ovšem jistý vztah, korespondence, která se vyvinula tradicí a ustálila kodifikací.
Velmi citlivý je vztah písma a výslovnosti v těch spisovných jazycích, v nichž je pravopis vybudován převážně na fonematickém principu, v němž jedna hláska schopná rozlišovat význam slov nebo tvarů (foném) se píše vždy jedním grafickým znakem (písmenem). Fonematický princip s korespondencí foném – grafém posiluje své dominantní postavení i ve slovenském pravopise. O tom svědčí i poslední pravopisné úpravy provedené v kodifikační příručce Pravidlá slovenského pravopisu (Veda, Bratislava 1991, 533 s.).
Pravidlá slovenského pravopisu (dále PSP) vyšla na Slovensku v několika zpracováních. V r. 1931 vyšla PSP jako výsledek práce pravopisné komise Matice slovenské pod vedením Václava Vážného. Další PSP jsou z r. 1940, 1945 a 1953. PSP vydaná v r. 1953 (i jejich další vydání) však nebyla pouze příručkou pravopisnou, ale ve skutečnosti získala charakter všeobecné jazykové příručky spisovné slovenštiny. Od té doby však vzniklo několik syntetických publikací pro jednotlivé oblasti spisovného jazyka, např. Pravidlá slovenskej výslovnosti, Morfológia slovenského jazyka, Krátky slovník slovenského jazyka, terminologické slovníky pro odbornou slovní zásobu aj., a rozvinula se potřeba též kodifikační příručky výhradně pravopisné.[1]
PSP byla očekávána veřejností velmi nedočkavě. Na jedné straně se právem očekávalo, že nová PSP ukončí dosavadní nejednotnost a kolísání v psaní některých pravopisných jevů, na druhé straně docházelo k obavám, aby změny, které nová PSP přinesou, nebyly příliš radikální a neporušily dosavadní tradici. Tak jako jsou nevyhnutelné po jistém čase změny v technických normách nebo právních úpravách, nařízeních, zákonech apod., je nutná v jistých případech i „novelizace“ jazykových příruček. Ve vyspělých spisovných jazycích se vesměs neuskutečňují větší pravopisné změny nebo zásadní reformy, avšak téměř vždy je třeba počítat s jistým procentem drobnějších oprav a úprav.
[42]Od vydání PSP v r. 1953 se nashromáždilo nemálo pravopisných problémů. Přitom byl stále znovu, bez větší změny, přetiskován původní text napsaný v 50. letech. Slovníková část PSP nebyla obnovována a nezachycovala četné změny, ke kterým došlo ve slovenské slovní zásobě. V některých případech bylo v novém vydání PSP potřebné změnit i zásady o psaní některých výrazů nebo typů, neboť jazykový předpis, tzv. kodifikace, má-li vycházet uživateli vstříc, musí zachycovat skutečné užívání, normu slovenštiny, jak se ustálila v kultivovaných spisovných projevech. Pokud se tato spisovná norma objektivně změnila, je vhodné na tento fakt reagovat. V těch případech přinášejí nová PSP opravdu změny. Tyto změny a úpravy některých pouček, uskutečněné v nových PSP, nenarušují pravopisné principy uplatněné ve vydání PSP z roku 1953. Spíše jde o důslednější aplikaci těchto principů v jednotlivých případech.
Nová PSP vstoupila v platnost a užívání 1. 9. 1991. Jsou určena nejširší píšící veřejnosti, školám, spisovatelům, novinářům, redaktorům apod., což se odráží jak v šíři a hloubce zpracování vlastních pravopisných pravidel, tak v rozsahu pravopisného slovníku. Ten obsahuje i velký počet výrazů odborných a slov přejatých z cizích jazyků. Na rozdíl od dřívějších vydání neobsahují nová PSP soustavný výklad o odvozování slov a výklad o tvarosloví. Pokud obsahují jevy tvaroslovné, tak hlavně v těch případech, kdy tvarová podoba má přímý odraz i v pravopise. V menší míře zachycují i některé oblasti slovenského hláskosloví a výslovnosti, tvoření slov a skladby.
Podle dohody představitelů SAV a Ministerstva školstva, mládeže a športu SR platí tato nová PSP zároveň jako školská příručka pro žáky a studenty. Publikace je dílem kolektivu, připravila ji pravopisná komise Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV; celý text definitivně zredigoval Matej Považaj.
PSP tvoří tyto základní části: Předmluva; Písmo, abeceda a pravopis; Psaní samohlásek a souhlásek; Psaní slov cizího původu; Psaní slov zvlášť a dohromady; Dělení slov; Psaní velkých písmen; Přepis z jiných grafických soustav; Interpunkce; Pravopisný a gramatický slovník; Názvy obcí na Slovensku.
V porovnání s předchozími PSP neobsahují nová Pravidla soustavný výklad o odvozování slov a výklad o tvarosloví, značně je však rozšířen oddíl o přepisu z jiných grafických soustav, který obsahuje běžný přepis z cyrilského písma, přepis z řecké abecedy, přepis z jazyků Dálného východu (čínštiny, korejštiny a japonštiny). Novinkou PSP je také poslední část publikace, a to názvy obcí na Slovensku. U každého názvu obce je uvedeno též příslušné obyvatelské jméno (v mužském a ženském rodě) a od něho odvozeno příslušné jméno přídavné. Slovníková část je pojata ve shodě s předchozími PSP jako pravopisný a gramatický slovník, v němž se zachycují v pravopisně kodifikované podobě nejpoužívanější slova obecné slovní zásoby spisovné slovenštiny a výběr osobních a cizích zeměpisných jmen.
[43]Zjednodušení slovenského pravopisu se dosahuje např. kodifikováním variantního způsobu psaní příslovečných výrazů typu dočervena i do červena, dočierna i do čierna, našťastie i na šťastie, nanešťastie i na nešťastie aj. Zpřesňují se některé poučky o psaní interpunkčních znamének.
V souladě se skutečným spisovným územ se kodifikují tvary typu píšuci, vládnuci, tzn. že se ruší výjimka z uplatňování rytmického zákona v tvaru činného příčestí typu píšúci, vládnúci. Platnost rytmického zákona se rozšiřuje i u podstatných jmen s příponami -ár, -áreň, tzn. že se kodifikují podoby dráhar, prevádzkar, prevádzkareň apod. V novém vydání se věnuje větší pozornost pravopisu složených přídavných jmen s číslovkou, resp. zlomkovým výrazem. Jen pro zajímavost uvádíme, že řešení tohoto typu je odlišné od češtiny. (Např. 2-izbový byt, 3-ročné dieta, 7,5-percentné zvýšenie cien aj. na rozdíl od českého 2pokojový apod.)
Připomeňme, že v Pravopisném a gramatickém slovníku není uvedena např. zkratka pro výraz inžinier (ve starších PSP byla zkratka uvedena), přestože např. heslo doktor zkratku obsahuje. Pro uživatele by byly zřejmě užitečné i zkratky titulů magister a bakalár. Posoudit podrobněji výběr slov ve slovníku by stálo jistě též za pozornost. Nově jsou uvedena např. hesla telerekording, surfing, windsurfing, clearing, marketing, biatlon aj., ale chybějí např. výrazy leader, lobby, lobbizmus, leasing, fading, happening, briefing i brífing, triatlon a další.
Nová PSP splnila vcelku velmi dobře úkol, který si jejich autoři vytkli, a podávají slovenské veřejnosti obsažné a hodnotné poučení o všech stránkách slovenského pravopisu a jsou cenným příspěvkem i k řešení obecných otázek pravopisu ve vyspělých spisovných jazycích. Je jisté, že při zpracování tak rozsáhlé problematiky nelze vyřešit všechny otázky s definitivní platností. Bude úkolem dalšího bádání zpřesnit určité jednotlivosti. Publikace přispívá k lepšímu poznání slovenštiny a podílí se na zvýšení jazykové kultury na Slovensku.
[1] Podobná situace je i v jazykovém prostředí českém, viz publikace Co přinášejí nová pravidla českého pravopisu, Ústav pro jazyk český ČSAV, Praha 1991.
Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 1, s. 41-43
Předchozí Boris Skalka: In marginem sémantiky českého výrazu ocas (Poznámka k článku E. Havlové, NŘ 75, 1992, s. 31-34)
Následující Daniela Škvorová: Na okraj čapkovské konference
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1