K formální adaptaci anglicismů

Jiří Rejzek

[Articles]

(pdf)

-

Problematika grafické adaptace jednotlivých anglicismů se na stránkách Naší řeči v posledních letech několikrát objevila v Drobnostech.[1] Jde o problém velmi aktuální nejen pro dynamiku celého procesu, ale i proto, že mnozí uživatelé (soudě alespoň podle některých reakcí v denním tisku) stále ještě zaujímají k počešťování anglicismů odmítavé stanovisko. Rádi bychom se v tomto příspěvku podívali na současný stav formální adaptace anglicismů podrobněji. Vycházíme přitom z dlouhodobé excerpce převážně publicistických textů a z našich slovníkových příruček, především ze Slovníku spisovné češtiny (SSČ), Praha 1978.

Hlavním problémem, na který narážíme při přejímání anglicismů, je pro češtinu nezvyklý rozdíl mezi zvukovou a grafickou podobou. Tyto podoby se kryjí pouze u malého počtu slov (film, set, topspin, pivot, fit aj.). Zásadní otázkou je, zda přejatá anglická slova počešťovat, či zachovat jejich původní podobu. Anglicismus v původní pravopisné podobě působí v českém textu cizorodě a je pro uživatele neznalého angličtiny foneticky neprůhledný. Naopak zastánci původního pravopisu argumentují tím, že se počeštěním stírá internacionálnost lexému (podotkněme ovšem, že někdy jen zdánlivá), jeho identifikační podoba a že se do českého pravopisu dostávají skupiny hlásek nezvyklého, expresívního charakteru (aj, ej).[2]

Je zřejmé, že přes všechny výhrady, které se proti počešťování cizích výpůjček objevují, je tendence k jejich grafické adaptaci v češtině natolik silná, že zasahuje ve velké míře i anglicismy. Není to otázka jen několika posledních desetiletí: již ve 30. letech máme v tisku doloženy např. podoby trénink, faul, ofsajd. Další vývoj sice nebyl přímočarý, ale v současném jazyce adaptované podoby jasně převládají. Celý proces je značně složitý a labilní, závislý na mnoho okolnostech, jako je délka fungování lexikální jednotky v jazyce, její frekvence a distribuce, fonémická struktura ap.

Většina anglicismů se tedy v češtině – zpravidla po určité době fungování v původní grafické podobě – pravopisně adaptuje. Nová pravopisná podoba vzniká [27]v zásadě dvojím způsobem: a) základem je původní grafická podoba, které se přizpůsobí výslovnost (basketbal, overal, tramvaj, bungalov ap.), b) základem je výslovnost, které se přizpůsobí grafická podoba (byznys, džus, ofsajd, víkend ap.), což je způsob mnohem obvyklejší.[3] Dochází samozřejmě i k různým nepravidelnostem, které svědčí o individuálnosti celého procesu (biftek, kraul, kečup, džungle) i o nejednoznačném vztahu českých a anglických fonémů (teč, debl, gól). Nechybějí ani případy, kdy jeden morfém je vzhledem k různým okolnostem přejat v různých podobách (fotbal, basketbal × mečbol, setbol; gólman, rekordman × byznysmen, džentlmen; mač × mečbol; biftek × ramstek × steak/stejk). Formální divergence někdy odráží významový rozdíl lexémů (fotbal × mečbol, kouč × gauč).[4]

Dvojí výsledek adaptace jednoho morfému způsobený různou dobou přejetí může narušit systémovost některých odborných názvů. Např. jména míčových her se před několika desítkami let adaptovala podle původní grafické podoby (fotbal, volejbal, basketbal). Nové názvy (baseball, softball) k nám však později pronikaly s původní anglickou výslovností (bejzbol, softbol). Zatímco v případě softballu umožňuje malý rozdíl mezi grafickou a zvukovou podobou adaptovat slovo podle vzoru ostatních systémových názvů (softbal),[5] u slova baseball nelze situaci uspokojivě vyřešit a zatím dáváme přednost původní pravopisné podobě.

Při takovém kolísání je v podstatě nemožné určit pravidla, podle kterých se anglicismy adaptují v té či oné podobě. V první fázi přejímání se při ustalování grafické podoby jistě projevila i špatná znalost anglické výslovnosti (volejbal, tramvaj), v některých případech snad ovlivnila grafickou podobu němčina (kraul, džungle).[6] Značnou roli sehrává snaha dosáhnout formální podobnosti se slovy domácími, především v zakončení. To umožňuje, aby se přejaté lexikální jednotky integrovaly do morfologického systému češtiny. Tak se slova jako trolej, hokej, žokej, bungalov zařadila k příslušným deklinačním typům, zatímco v případě adaptace podle výslovnosti by zůstala nesklonná. Snaha o začlenění do domácího tvaroslovného systému se projevuje i v tom, že původní koncovka bývá někdy nahrazena zakončením domácím (lajna, penalta, viska, žolík).

Proces grafické adaptace vede k tomu, že vedle sebe v určitém okamžiku fungují dvojice i trojice variantních podob jednoho lexému (cocktail, koktajl, koktejl), většinou ovšem s různou frekvencí a distribucí. Obvykle se postupně prosazuje počeštěná podoba, ne vždy však stejně rychle. Výběr z několika variant je někdy subjektivní záležitostí, protože nověji přejaté a méně frekventované [28]anglicismy nejsou ve slovníkových příručkách zachyceny. Navíc slovníky v této dynamické oblasti rychle zastarávají, pokud některé z nich vůbec v době svého vzniku pravdivě zaznamenávaly pravopisnou normu. Např. Klimešův slovník,[7] vycházející ze Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1960–71), uvádí dávno nepoužívané podoby meeting, essay, backhand, court jako pravopisné dublety, podobu matchball dokonce jako jedinou správnou atd. Výběr je ovlivňován také faktory sociálními a psychickými. Ukazuje se, že konzervativní postoje zastávají často uživatelé z řad profesních a zájmových skupin, kteří ve snaze o internacionálnost dávají někdy přednost původní grafice (v oblasti sportu jde např. o slova: softball, judo; připomeňme i polistopadové snahy ragbistů o navrácení podoby rugby).[8] Někdy může jít o projev určité hyperkorektnosti, o větší „důvěryhodnost“ původní grafiky.

Problém dvojího způsobu psaní je v současné době aktuální nejen u nověji přejatých lexikálních jednotek (leader / lídr, marketing / marketink, comics / komiks), ale i u řady slov existujících v jazyce již delší dobu, u nichž se počeštěná podoba prosazuje pomalu a váhavě (jazz / džez, handicap / hendikep,[9] game / gem, toast / toust aj.). Současný ústup počeštěné podoby v dubletách jako jazz / džez (srov. i filosofie / filozofie) či oživení podoby manager vedle manažer svědčí o tom, že formální vývoj nesměřuje jednoznačně pouze k počešťování, ale že zde působí – i když ve slabší míře – i opačná tendence. Teprve další vývoj ukáže, zda jde o jev dočasný, či zda bude tato tendence v souvislosti se zvyšující se mezinárodní prestiží angličtiny sílit.

Samostatnou zmínku zaslouží přípona -ing/-ink. Její distribuce u adaptovaných anglicismů je rozdílná. Počeštěná varianta se ustálila u několika frekventovaných a dlouho užívaných slov (trénink, mítink, dispečink, pudink)[10] a prosadila se i u některých lexikálních jednotek nově přejatých (strečink, brífink)[11]. Obě pravopisné podoby se objevují např. u slov doping/dopink, jachting/jachtink, marketing/marketink, původní podoba přípony převládá u slova dabing.[12] Vedle toho v češtině funguje i řada slov neadaptovaných (windsurfing, leasing, happening, clearing, bowling). Prosazování počeštěné podoby -ink souvisí se stářím a vžitostí slova v češtině, nepochybně tu však působí i faktory jiné – formální výraznost počeštěné podoby (mítink, dispečink, strečink × dabing, [29]marketing, doping), okruh užívání ap. Jen obtížně se však podoba -ink prosazuje i do výslovnosti v nepřímých pádech (s výjimkou palatalizovaného 6. p. mn. č.) a odvozeninách – ve většině případů (snad kromě slova pudink) převládá znělá výslovnost (dopingu, brífingu, ale i tréningu, mítingu). Toto kolísání fonémů g a k v cizích slovech vyplývá z jejich postavení v domácím fonologickém systému (srov. výslovnost demogracie, ingoust, degret, brigeta, plagát ap.).[13]

U některých slov vůbec nedochází ke vzniku počeštěné podoby. Důvody jsou formální i funkční, ale opět je těžké stanovit nějaká přesná pravidla. Původní podobu si ponechávají především sousloví a složeniny citátového charakteru[14] (fair play, happy end, come-back, hard core, play-off) a lexikální jednotky, u nichž by přepisem vznikla obzvlášť nezvyklá grafická podoba (tie-break, laser, interview, outsider).[15] Počeštění může bránit i homonymie se slovy domácími (boss, bowle, rock, beat × rokenrol, bigbít) či nepřeklenutelný rozdíl ve fonologickém systému obou jazyků (thriller). S původními podobami se setkáváme častěji v odborné sféře, kde je tendence k počešťování menší, protože adaptované podoby s neobvyklými skupinami hlásek mohou budit dojem nespisovnosti (hardware, management, laser, clearing, know-how). I tyto lexikální jednotky se však mohou ojediněle objevit v počeštěné podobě – viz determinologizované použití výrazu nou-hau v názvu silvestrovského pořadu. Nepočeštěná zůstávají i některá slova, u nichž se pevně vžila původní podoba (blues, swing), zatímco u slov s kratší délkou fungování v jazyce (summit, skinhead, leasing) ještě nemůžeme proces adaptace považovat za ukončený.

Krátce se ještě zmíníme o adaptaci morfologické, která s adaptací grafickou úzce souvisí (viz výše o nahrazování cizí koncovky) a která je dalším výrazným znakem ztráty cizosti přejatých slov. Připomeňme, že morfologická adaptace nevyžaduje nutně adaptaci grafickou a naopak. Nesklonná zůstávají jména, jimž jejich zakončení brání v začlenění k některému z deklinačních typů (derby, buly, skóre, know-how).[16] Mají obvykle střední rod, v některých případech dostávají rod podle domácího ekvivalentu (show/šou stř. i ž. – podívaná, power play ž. – přesilová hra). Kolísání v rodě nastává u některých slov, jejichž zakončení [30]nezařazuje slovo jednoznačně k některému vzoru (smeč, teč, skreč, trolej – viz SSČ).

Formální podoba přejatého slova nemusí být vytvářena pouze na základě původní singulárové podoby, ale mohou ji ovlivnit i tvarotvorné přípony původního jazyka. U anglicismů jde o plurálovou koncovku -s, která je obsažena v několika počeštěných slovech i v jejich singulárovém tvaru (keks, drops, koks, srov. i pomn. džínsy vedle džíny). V poslední době k nim přibylo slovo komiks (původně neskl. mn. č. comics), které se začalo chápat jako singulárové ve významu ‚(jeden) obrázkový seriál‘. Také tyto jevy svědčí o tendenci k morfologické adaptaci přejatých slov.

Pokud jde o jiné slovní druhy (příd. jm., slovesa), většinou jsou odvozena od podst. jm. a jejich formální adaptace nepřináší výraznější problémy.

Formální adaptace je pouze jedním z problémů spojených s užíváním anglicismů. Nemůžeme ji posuzovat bez souvislosti s funkčností dané lexikální jednotky. (Za nevyhovující po obou stránkách považujeme např. anglicismy skín a rebrejk.) Funkčnost přejatých slov, jejich stylové hodnocení, vztah k českému ekvivalentu ap. jsou však samy o sobě tak rozsáhlým problémem, že si zaslouží samostatného zpracování. Tyto poznámky k formální adaptaci anglicismů by tedy měly být především podnětem k dalšímu, komlexnějšímu studiu tohoto aktuálního problému jazykové kultury.

---

[1] Např. Z. Hlavsa, Briefing, NŘ 73, 1990, s. 219. – A. Pecušová, Strečink, NŘ 72, 1989, s. 108. – L. Čižmárová, Sidecar, sajdkár, sajdkára, NŘ 71, 1988, s. 55–56. – A. Pecušová, Softbal, či softbol?, NŘ 70, 1987, s. 271.

[2] Srov. A. Tejnor, Anglicismy v češtině, in: Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti, Praha 1979, s. 209. – V. Křístek, Poznámky k sportovním názvům cizího původu, NŘ 54, 1971, s. 87.

[3] Srov. d. cit. v pozn. 2, s. 210.

[4] Srov. F. Uher, Přejaté odborné názvy a hledisko spisovnosti, NŘ 63, 1980, s. 141.

[5] Viz A. Pecušová, d. cit. v pozn. 1 (1987).

[6] Viz V. Mathesius, K výslovnosti cizích slov v češtině, in: Čeština a obecný jazykozpyt, Praha 1947, s. 127.

[7] L. Klimeš, Slovník cizích slov, 2. vyd., Praha 1983.

[8] V tomto případě – a snad i v případech jiných – se uplatnily i nesprávné představy o spojitosti adaptované formy s totalitním režimem, s jeho snahou zamlžovat, komolit slova.

[9] Viz A. Polívková, Handicap, handicapovat, hendikep, hendikepovat, NŘ 70, 1987, s. 54.

[10] Na výrobcích se však stále ještě objevuje pudingový prášek. Srov. i SSČ.

[11] Srov. Z. Hlavsa, d. cit. v pozn. 1. Od té doby se jasně prosadila počeštěná podoba.

[12] Mluvnice češtiny 1, Praha 1986, s. 295, uvádí jako příponu pouze -ink, ovšem jen u substantiv, k nimž existuje i sloveso (mezi příklady však chybí např. dopink/doping, dabink/dabing). Srov. i podobu jachting (tamtéž).

[13] Viz d. cit. v pozn. 6, s. 114–115.

[14] Kamiš považuje za citátová ta slova, „která si ponechávají v českém kontextu cizí flektivní koncovky“ (A. Kamiš, K problému klasifikace slov cizího původu, Slavica Pragensia X, 1968, s. 269). Zdá se, že „citátovost“ slov spočívá spíše v nedostatku širších funkčních předpokladů stát se pevnou součástí domácí slovní zásoby (srov. d. cit. v pozn. 4, s. 144). Srov. např. i podoby fér, nefér × unfair, fair play.

[15] Podobu autsajder uvádí Křístek, d. cit. v pozn. 2, s. 89; v naší excerpci jsme se s ní však nesetkali a považujeme ji za ojedinělou.

[16] U jmen na -y, -i, -e se v 7. p. j. č. někdy uvádí i skloňovaný tvar (skórem, bulym – viz např. B. Havránek – A. Jedlička, Česká mluvnice. 4. vyd., Praha 1981, s. 175). V úzu se však tento tvar především u jmen na -y, -i objevuje minimálně (srov. Mluvnice češtiny 2, Praha 1986, s. 344).

Naše řeč, volume 76 (1993), issue 1, pp. 26-30

Previous Olga Müllerová, Eva Havlová: Poznámky k textové výstavbě rozhlasového pořadu Dobré jitro

Next Eva Schneiderová: K užívání zájmena ten (v přívlastkové pozici) v mluvených projevech