Handicap, handicapovat, hendikep, hendikepovat

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V souvislosti s různými sportovními akcemi se v denním tisku užívá výrazů handicap [hendykep] a handicapovat [hendykepovat]. Stále častěji se začínají objevovat i podoby počeštěné, tzn. hendikep a hendikepovat.

Jednoslovný výraz handicap má původ ve spojení slov hand in cap (resp. hand i’the cap), tj. vlastně ‚ruka v klobouku‘, jehož se užívalo kdysi v Irsku v sázkové hře při dostizích. Později již jednoslovný výraz pronikl i do dalších sportů a ze sportovní terminologie se dnes dostává i do jiných oblastí lidské činnosti. Naše slovníky uvádějí u slova handicap význam ‚nerovnost podmínek při sportovním utkání‘ (např. zranění brankáře bylo pro mužstvo handicapem), tzn. že se jím označuje předem určené ztížení podmínek nebo nevýhoda při závodu či sportovní soutěži pro jednu stranu, a tím i jistá výhoda nebo náskok pro stranu druhou. Sloveso handicapovat vysvětlují naše jazykové příručky spojením ‚uvádět do nevýhody‘ (např. byl handicapován nemocí).

Zamysleme se nad tím, má-li sloveso handicapovat (resp. hendikepovat) v našem jazyce své opodstatnění. Toto sloveso by bylo možné v některých případech nahradit domácími slovesy znevýhodnit či znevýhodňovat, ale ne vždy. Ovšem i tehdy, je-li náhrada možná z hlediska významového, je tu podstatný rozdíl slohový.

Sloveso handicapovat (hendikepovat) je z hlediska tvoření slov v souladu se slovesy bojkotovat, makadamovat, pasterovat (tvořenými od vlastních jmen) a se slovesy ve sportovní terminologii již zcela vžitými, jako je např. boxovat, driblovat, smečovat aj.

Také doklady z poslední doby ukazují na to, že se toto sloveso začíná u nás už adaptovat, tzn. pravopisně přizpůsobovat. Prochází v podstatě stejným procesem jako např. sloveso drajvovat[1] (dříve pouze drivovati).

Závěrem uvádíme, že obě podoby, tzn. handicap a handicapovat i hendikep a hendikepovat, jsou možné. Doporučujeme však užívat těchto výrazů uváženě.

---

[1] Slovník spisovného jazyka českého IV, Doplňky a opravy, Praha 1971, s. 964.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 1, s. 54

Předchozí Petr Nejedlý: Live nahrávka

Následující Olga Martincová: Nurgláza s monturou?