Časopis Naše řeč
en cz

Tisíciletá

Alena Polívková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

K nejpěknějším chvilkám v práci jazykovědce patří nepochybně ty, kdy může některé výsledky svých bádání různým způsobem zprostředkovávat co nejširšímu okruhu uživatelů naší mateřštiny, a tak si bezprostředně uvědomovat užitečnost i plodnost svého snažení. Jednou z řady forem, kterou je možné si zvolit, jsou krátké výklady na rozmanitá jazyková témata. Připomeňme si, že publikace tohoto druhu jsou v poslední době velmi populární.[1] Jedním z jazykovědců, který si tento způsob publikační činnosti oblíbil, je profesor brněnské filozofické fakulty Dušan Šlosar. Před nedávnem vyšla další Šlosarova popularizační knížka nazvaná Tisíciletá (Praha 1990, 118 s.), kterou stejně jako jejího předchůdce — Jazyčník[2] — vydalo nakladatelství Horizont. Vtipnými obrázky nás i tentokrát pobaví Jan Steklík.

Hned v úvodní stati nám autor prozrazuje, že „ta tisíciletá z názvu je čeština“ a že by mohla čeština — stejně jako slovenština a polština — slavit své tisící narozeniny, tisíciny. Šlosar shrnul vývoj naší mateřštiny do 28 krátkých sloupků („fejetónků“) věnovaných jednotlivým historickým obdobím. Činí tak zajímavým způsobem: výkladem slov, která tento vývoj nějak dokumentují.

Tematická paleta je různorodá a obsáhlá. Pisatel vychází z bohatství našeho jazyka, jak je známe v současnosti i jak je doloženo ve staročeských památkách. Tento jazykový materiál mu umožňuje v hlavních rysech objasnit vývoj toho, co naše mateřština svými slovy označovala od doby předhistorické přes středověk až po dnešní dobu. Čtenář se v knížce Tisíciletá doví i o staroslověnštině, o vlivech latiny na češtinu, o přejímání slov ze sousedních jazyků, o vlivu češtiny na jiné jazyky, o etymologii některých slov, o jazyce na počátku obrození, o puristických snahách, o odborné terminologii, o zvláštnostech úředního jazyka atd.

Autorův způsob vyjadřování, stylizační obratnost, smysl pro humor, ironii i nadsázku, stejně jako spojení stylu fejetonistického a odborného, dodávají vážným problémům lehkost a knize čtenářskou přitažlivost.

[96]Přestože lze souhlasit se Šlosarovým pohledem na užívání zkratek a akronym i s jeho přáním, aby se akronyma zákos (tj. základní komunikační systém) neužívalo, musíme konstatovat, že v současné době je především v pražském denním tisku tento výraz zcela běžný a obvykle se objevuje i v podobách ZÁKOS, popř. v ZÁKOSu.

Se Šlosarovým závěrem publikace, v němž upozorňuje na nutnost, aby se v našich knihkupectvích objevily především dvě nejzákladnější díla, gramatika a slovník, lze jistě vřele souhlasit.


[1] Viz např. mnoho příspěvků o těchto publikacích uvedených v časopise Naše řeč v rubrice Posudky a zprávy.

[2] Viz R. Landsman, O jazyce poučně i zábavně, Naše řeč 69, 1986, s. 150—152.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 2, s. 95-96

Předchozí Jaroslava Hlavsová: Období rozvoje české dialektologie v letech 1895—1945 (Část 1.)

Následující Eva Macháčková: Brněnský lingvistický sborník

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1