Časopis Naše řeč
en cz

Poznámka k morfologii pomístních jmen

Jana Matúšová

[Články]

(pdf)

-

[1]Při rozboru morfologie pomístních jmen lze sledovat některé zajímavé jevy. Na jeden z nich upozorňujeme v tomto příspěvku.

U substantiv, která dnes náleží ke skloňovacímu typu žena, se v pomístních jménech objevuje v 6. p. množ. č. koncovka -ech (V lipech, Na nivech, Na (o)ohradech). Tato koncovka nemá ve všech případech stejný původ.

V podstatě mohou při výkladu tohoto jevu přicházet v úvahu čtyři možnosti: /1/ Koncovka -ech vznikla u substantiv typu žena v důsledku nářečního vyrovnávání pádových tvarů různých skloňovacích typů (pro oblast Čech je tento jev doložen pouze v tzv. širším česko-moravském pomezí[2]); /2/ v pomístních jménech se vyskytují starší nebo regionální rodově či typově odlišné varianty substantiv; /3/ pomístní jména zachovávají historické koncovky substantiv[3]; /4/ substantivum může být v pomístním jméně chápáno jako pomnožné[4] nebo může přejít k jinému skloňovacímu typu nebo i rodu, což ovlivní jeho pádové koncovky.[5]

[70]Pro posouzení jednotlivých případů je třeba vždy brát v úvahu jejich územní rozšíření, výskyt daného morfologického jevu v apelativní slovní zásobě a existenci historických či oblastních (zaniklých i současných) variant substantiva odlišných co do rodu nebo typu.

Možnosti rozboru pomístních jmen obsahujících substantivum typu žena s koncovkou -ech v 6. p. množ. č. ukážeme na několika příkladech. Výskyt pomístních jmen s touto koncovkou je zachycen na přiložené mapě.

1. Největší územní rozšíření mají jména Na (v)ohradech, Ve vohradech. Vyskytují se poměrně hojně na území nářečí jihozápadočeských, středočeských i severovýchodočeských. (Kromě výskytu vyznačeného na mapce se pomístní jméno Na (v)ohradech vyskytlo v bývalém okrese Hořice a Sobotka.)

V Jungmannově a ve Staročeském slovníku[6] nacházíme zaniklou variantu slova ohrada, a sice ohrad (m.). Je nejvýše pravděpodobné, že většina pomístních jmen Na vohradech ap. vychází z této zastaralé podoby slova ohrada a má náležitou koncovku mužského rodu (typ hrad). Tuto domněnku podporují i pomístní jména Za vohrady, Nad vohrady, v nichž je též zachována forma slova ohrad.[7] Pomístní jména tedy v tomto případě „konzervují“ zastaralou rodově odlišnou podobu slova.

U některých jednotlivých jmen Na vohradech ap. může být slovo (v)ohrad(a) ve formě pomnožného substantiva (např. na Nymbursku: Vohrada (pomn.) — Ve vohradech stejně jako Hona (pomn.) — Na honech), v oblasti jihozápadočeských nářečí přichází v úvahu i analogie podle nářečních tvarů „po vesnicech“ ap. u substantiv typu růže.

2. Z areálového hlediska je rozhodně nejzajímavější výskyt koncovky 6. p. množ. č. -ech u slova chalupa v pomístních jménech V chalupech, Na chalupech. Tato jména jsou soustředěna v jihozápadočeské oblasti (krajní body areálu: Rokycany, Horšovský Týn, Kdyně, Sušice, Horažďovice, Blatná, Nepomuk, Blovice).[8] Při jejich výkladu hraje roli několik skutečností.

[71]V jihozápadočeské oblasti není doloženo užívání koncovky -ech v 6. p. množ. č. u substantiv typu žena, a to ani z historického hlediska.[9] Objevuje se zde pouze splývání koncovek substantiv typu růže a kost. Původ koncovky -ech ve jménech Na chalupech, jak naznačují dosavadní dialektologické výzkumy, tedy není nářeční a při jejím výkladu je třeba vyjít ze skutečnosti, že pro starou češtinu je zachycen tvar (ta) chalup. Uvádí ho Jungmann, Kott a Gebauer[10] a je zaznamenán i v novějším materiálu Staročeského slovníku.[11] Podle dokladů uvedených v těchto pramenech nebyla forma (ta) chalup územně omezena na jihozápadní Čechy.[12] V archívu lidového jazyka je však už tvar chalup zachycen pouze pro tuto oblast.[13]

Z těchto faktů vyplývá závěr, že v pomístních jménech Na chalupech, V chalupech je zachován starobylý tvar substantiva (ta) chalup. Na jeho udržení právě v jihozápadočeské oblasti mělo zřejmě vliv nářeční užívání koncovky -ech v 6. p. množ. č. některých substantiv typu růže (ve vesnicech, na policech).[14] Toto tvrzení podporuje i fakt, že na sever od oblasti, kde se vyskytuje koncovka -ech v 6. p. množ. č. typu růže (po vesnicech, na lavicech), se tvar v chalupech neobjevil. Podoba v chalupech tu ztratila oporu v analogickém skloňování jiného typu (po vesnicech) a slovo chalup(a) v několika pomístních jménech přešlo v 6. a 7. p. množ. č. ke skloňovacímu typu píseň (V chalupích — okr. Beroun, Kralovice; Nade chalupěmi — okr. Kralovice).[15]

Mimo západočeský areál se vyskytuje pouze jediný doklad jména Na chalupech, a to u Přibyslavi ve východních Čechách. Leží v oblasti [72]tzv. širšího česko-moravského pomezí, kde je koncovka -ech v 6. p. množ. č. typu žena nářeční.[16]

3. Častá jsou též jména Na hlinech, V hlinech (dvakrát V hlínech — Kralovice, Kralupy n. Vlt.). Jsou soustředěna převážně v jižní polovině Čech. Ve většině případů jde bezpochyby o tvar pomnožné podoby slova hlína s krácením kmenové samohlásky (Hlina, pomn. — Na hlinech). Tyto formy naznačují, že tvoření pomnožných forem od substantiv typu žena bylo v pomístních jménech této oblasti značně produktivní.[17] Zda měl tento jev oporu též v apelativní slovní zásobě, lze těžko zjistit.

4. Další zkoumaná pomístní jména obsahující substantivum typu žena s koncovkou -ech v 6. p. množ. č. jsou doložena zpravidla jen několikrát.

Vyskytují se na jih od spojnice bývalých okresů Rokycany — Dolní Kralovice se čtyřmi přesahy na sever (Kralovice, Kralupy n. Vlt. — V lipech, Zbraslav — Na šachtech, Čáslav — Na vraždech) a netvoří výrazné areály. Pokud se vyskytují ve východní části uvedené oblasti, tedy v širší česko-moravské přechodové oblasti (Jindřichův Hradec, Přibyslav — V lipech, Pelhřimov — Na nivech), je u nich koncovka -ech nářeční. Na západním okraji jižní poloviny Čech omezené spojnicí Rokycany — Dolní Kralovice leží areál jmen V chalupech a do něho zapadají některá další jména (Klatovy — V lipech, Plánice — Na šachtech, Horažďovice, Rokycany — Na novinech). Mezi těmito dvěma oblastmi se roztroušeně vyskytují jména Na novinech (České Budějovice, Milevsko) a Na nivech. Přitom u jmen Na nivech lze sledovat náznak nevýrazného areálu na jih od Prahy s výběžkem k Dolním Kralovicím a do širšího česko-moravského přechodového pásu k Pelhřimovu (Příbram, Mirovice, dvakrát Sedlčany, Sedlec, Ledeč n. Sázavou, Pelhřimov). V rámci tohoto areálu se vyskytuje ještě jméno Na kovárnech, u kterého ovšem není jednoznačné, zda výchozí formou byla podoba kovárna nebo kováreň ap.

V případě těchto jmen je třeba koncovku -ech v 6. p. množ. č. u typu žena vysvětlovat buď jako jednotlivé „nenáležité“ (regionální) přiklonění k jinému skloňovacímu typu (popř. i rodu), jako tvar pomnožného substantiva, nebo jako zbytky staročeských tvarů.[18] (V případě jména Na nivech by bylo možné usuzovat na oblastní výskyt jevu.)

Při pohledu na popsanou situaci je zřejmé, že koncovka -ech v 6. p. množ. č. u substantiv typu žena má v pomístních jménech různý původ. Je však zajímavé, že se tyto co do původu rozdílné formy vyskytují převážně v jižní polovině Čech. Pro vysvětlení tohoto faktu se [73]nabízejí následující možnosti. Zvýšený výskyt uvedených forem v jižních Čechách má zřejmě pozadí v oblastních (historických) tendencích apelativní slovní zásoby, které našly svůj odraz i v morfologii pomístních jmen. Nelze však vyloučit ani možnost, že jde o souhru faktů apelativní morfologie s oblastními tendencemi toponymickými.[19] Jednoznačné rozřešení uvedeného problému by vyžadovalo rozsáhlý jazykovědný výzkum, jehož perspektivy jsou značně nejisté. Proto necháváme tuto otázku prozatím otevřenou.

Tímto příspěvkem jsme chtěli mimo jiné naznačit styčné body onomastiky, dialektologie a historické jazykovědy. Jde o drobný podnět k diskusi o otázkách společných všem těmto jazykovědným disciplínám.

[74]


[1] Za konzultace děkuji PhDr. L. Švestkové, za recenzní připomínky PhDr. J. Balharovi, CSc., PhDr. J. Hlavsové, CSc., a PhDr. I. Němcovi, DrSc.

[2] Viz J. Bělič, Nástin české dialektologie, Praha 1972, s. 162. — S. Utěšený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského, Praha 1960, s. 114.

[3] V památkách staré češtiny se vyskytla koncovka -ech u tvrdých a-kmenových feminin. V tereziánském katastru jsou zachyceny formy na ssachtech, v hlinech (viz F. Cuřín, Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech, Praha 1967, s. 69). Tyto historické formy mohou být v jednotlivých případech zachovány v pomístních jménech.

[4] Podle našeho názoru nejsou pomnožné podoby na -a u substantiv typu žena vyloučeny. Takovéto podoby by pak měly tvar 6. p. na -ech analogický podle substantiv humna, hona ap. (J. Gebauer uvádí u některých substantiv typu žena jejich výskyt v pomnožné podobě, ovšem s náležitými plurálovými koncovkami: chalupy, pústky (pomn.). Viz J. Gebauer, Staročeský slovník 1, Praha 1903, s. 529.)

[5] Výskytem koncovky -ech v 6. p. množ. č. u skloňovacího typu žena se zabývá E. Michálek, V botech, na kalhotech?, NŘ 50, 1967, s. 250. K obecným vývojovým tendencím viz např. F. V. Mareš, Vznik a raný vývoj slovanské deklinace, Čs. přednášky pro 5. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 51—69. I. Němec v recenzi tohoto příspěvku vyslovuje zajímavý názor, že by takové „nezvyklé“ předložkové pády v/na -ech (mimo oblasti, kde je tato koncovka nářeční) mohly tvořit zvláštní konstrukci pro označování blíže neurčené lokality nebo časového zařazení, podobně jako ve spojeních ve snách, v hlavách, o polednách atd.

[6] J. Jungmann, Slovník česko-německý 2, Praha 1836, s. 898; Staročeský slovník 10, Praha 1978, s. 329—330.

[7] U některých těchto podob nelze vyloučit, že jde o 4. pád množ. č. slova ohrada (v ženském rodě).

[8] Jména lokalizujeme do bývalých okresů.

[9] Srov. d. cit. v pozn. 3. V západních Čechách byl podle F. Cuřína již ve staré době častý výskyt přípony -ech u měkkých a-kmenových feminin. Není však uvedeno, že by byly časté formy na -ech u dnešního typu žena. Ten je mezi uvedenými doklady zastoupen pouze dvakrát a pro jinou oblast: v hlinech (Rakovnicko), na ssachtech (Boleslavsko).

[10] D. cit. v pozn. 6, s. 781. — F. Š. Kott, Česko-německý slovník, zvláště grammaticko-frazeologický 1, Praha 1878, s. 520. — Druhý příspěvek k Česko-německému slovníku, zvláště grammaticko-fraseologickému, Praha 1901, s. 78. — J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/1, Praha — Vídeň 1896, s. 361. — J. Gebauer, Staročeský slovník 1, Praha 1902, s. 529.

[11] Informace oddělení dějin českého jazyka ÚJČ ČSAV.

[12] Jde o listiny z Kolínska, Lounska, Berounska, Podbořanska, dále o Hájkovu Kroniku českou, Staré letopisy české atd.

[13] Informace dialektologického oddělení ÚJČ ČSAV v Brně.

[14] Viz d. cit. v pozn. 2, s. 161—163. — J. Voráč, Česká nářečí jihozápadní 2, Praha 1976, s. 35.

[15] Podoba v chalupích je z Berounska zachována i v historických zápisech Archívu českého 29, zápis 70, s. 94, doklad z r. 1585.

[16] Viz d. cit. v pozn. 2.

[17] Z přírodních podmínek vyplývá celkově vyšší výskyt pomístních jmen se slovem hlína (hlina) v jižní polovině Čech. Tvar na -ech se však vyskytl pouze zde.

[18] Srov. pozn. 9.

[19] Za záležitost oblastně toponymických tendencí považuje uvedený jev J. Hlavsová.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 2, s. 69-74

Předchozí Věra Šlangalová: Zdrobněliny a opakování v dětské poezii

Následující Ludmila Zimová: K vyjadřování podmětu v textu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1