Časopis Naše řeč
en cz

V botech, na kalhotech?

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Vedle tvarů v botách, na kalhotách (třeba ve spojeních přijít v nových botách, mít puky na kalhotách) setkáváme se (v jazyce mluveném, ale někdy i v literatuře, viz doklad z Fráni Šrámka v Přír. slovníku jaz. čes.) v 6. pádě množ. čísla i s tvary v botech, na kalhotech. Položme si otázku, jaká je povaha těchto tvarů a jak je máme vykládat. Jejich neobvyklost tkví v tom, že zakončení -ech (v botech, na kalhotech) neodpovídá příslušným skloňovacím typům. Podstatná jména boty, kalhoty jsou v spisovném jazyce rodu ženského a skloňují se stejně jako podst. jména zahrada, cesta, hvězda ap., v 6. pádě množ. čísla jsou tedy náležité tvary v botách, na kalhotách, nikoli v botech, na kalhotech. Zakončení -ech je v těchto případech zřejmě jiného původu. Na první pohled je patrno, že jde o stejné zakončení, jaké shledáváme v 6. pádě množ. čísla u podst. jmen ženského rodu jako v starostech, na věcech, o řečech ap., která ovšem náleží k jinému typu sklonění nežli boty, kalhoty. Přenášení některých zakončení od jednoho typu skloňování k typu jinému nebo k typům jiným nebylo ovšem v starším jazyce a není ani v nářečích ničím neobvyklým. Svědčí o tom doklady jako po mísech, v kartech, na rybech, v zahradech místo po mísách, v kartách, na rybách, v zahradách a také na rukech, v knížkech místo na rukách, v knížkách. Na tyto souvislosti poukázal již více než před půl stoletím Jan Gebauer.[1] K takovému přenášení koncovek některých tvarů může dojít dokonce u různých rodů. Sem patří staročeské doklady v zvonečkách, na mezkách, na rohách, v zástupách, na podvalách, v uhlách a četné jiné místo náležitého v zvonečciech, na mezciech, na roziech, v zástupiech, a novočeské po kouskách, v teplákách apod.[2]

Zobecňování koncovek bez ohledu na rodovou příslušnost podst. jmen je známo i z jiných slovanských jazyků, např. z polštiny, z ruštiny.[3] Se zřetelem k těmto skutečnostem můžeme ovšem podoby v botech, na kalhotech vykládat také vlivem obdobných tvarů u podstatných jmen rodu mužského, např. u póhonech, na hodech, na rtech. V této souvislosti je možno upozornit i na to, že v staré češtině existovaly rodově rozlišené dvoj[251]tvary (dublety) v míře hojnější než v jazyce dnešním. Tak vedle podstatných jmen ženského rodu obloha, osvěta, potopa, síra měla stará čeština i jejich protějšky v rodě mužském obloh, osvět, potop, sír (s měkkým í).[4] Obdobnou situaci předpokládá Gebauer[5] rovněž u slova bota: také zde existovala patrně už v starším jazyce dubleta v rodě mužském bot, vyskytující se i dnes v některých nářečích na Moravě. Obdobné dvojtvary jsou také u jiných slov, srov. brambor, brambora; hadr, nář. hadra; bačkora, nář. bačkor. Zajímavé je, že rovněž v středověké latině jsou u slova botta doloženy dvě podoby rodově rozlišené: botta rodu žen. a bottus rodu muž. Z existence staročeské podoby mužské bot odvodíme ovšem tvar 6. pádu množného v botech zcela pravidelně (srov. hrad, v hradech). U slova kalhoty přistupuje patrně ještě ta okolnost, že jednotné číslo je řídké, takže je tu snadný přechod k rodu mužskému (tvar 1. množ. kalhoty totiž není rodově jednoznačný). Vzhledem k tomu, že doklady na dubletní podobu v rodě mužském nejsou pro starou dobu zcela přesvědčivé, je lépe tvar v botech vykládat jako nářeční a formu na kalhotech vysvětlovat příklonem k němu. Z hlediska dnešního spisovného jazyka jde ovšem v obou případech o podoby nenáležité, vymykající se ze spisovné normy.


[1] Historická mluvnice jazyka českého III 1, Praha 1896, s. 181.

[2] A. Jedlička, Skloňování jmen, jeho dnešní stav a vývojové tendence, O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 102n.

[3] K. Horálek, Úvod do studia slovanských jazyků, Praha 1955, s. 199.

[4] J. Marvan, E. Michálek, I. Němec, Základní procesy v lexikálním vývoji českého jazyka, Čs. přednášky pro 5. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii, Praha 1963, s. 105n.

[5] Slovník staročeský 1, Praha 1903, 88.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 4, s. 250-251

Předchozí Miloš Helcl: Závod míru startuje ve Varšavě

Následující Naďa Svozilová: Pět ze čtrnácti aténských novin nevychází…