Poplatek za psa nebo ze psa?

Eva Macháčková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Neznalce právního jazyka může překvapit, když dostane k úhradě „poplatek ze psa“; očekával by tady předložku za. V běžně mluveném (nikoli odborném) vyjadřování užíváme ve spojení se slovem poplatek jen předložky za: po[272]platek za psa. V právnickém vyjadřování se však užívá předložky za hlavně v těch případech, kdy jde o významový vztah směny v širokém smyslu slova; občan platí organizaci, úřadu apod. za to, že organizace v jeho prospěch něco vykonala (uschovala, potvrdila, odvezla): poplatek za užívání veřejného zařízení, za úschovu, vypůjčení, odvoz nějakých předmětů apod. Když občan naproti tomu platí úřadu (a jeho prostřednictvím obci, státu apod.) příspěvek, který je motivován nějakou výhodou, ziskem, např. získáním dědictví (organizace to povoluje, ale sama neposkytuje), platí poplatek z dědictví, darování, z převodu nemovitostí, ale také poplatky z míst, z bytů, ze psů. Zní to poněkud nezvykle, ale nahradíme-li si v těchto případech slovo poplatek výrazem dávka (tj. peněžitá částka odváděná podle předpisů), předložka z už nezvyklá nebude: dávka ze zábav, z nadměrných zisků, dávka ze psů. Předložkový pád s předložkou z je obvyklý i ve spojení se substantivem daň: daň z příjmů obyvatelstva, ze mzdy, z obratu, z literární a umělecké činnosti, ale také daň z domu neboli domovní, daň z pozemku neboli pozemková. Pro nás nezvyklé spojení poplatek ze psa musíme tedy vidět na pozadí přívlastkovýcb určení s podst. jmény daň a dávka.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 5, s. 271-272

Předchozí Libuše Hanzalová: Obyvatelská jména tvořená ze jmen států a územních celků

Následující Jiří Kraus: Do nového ročníku Naší řeči