Obyvatelská jména tvořená ze jmen států a územních celků

Libuše Hanzalová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Problematikou tvoření obyvatelských jmen se v minulých letech v tomto časopise zabýval článek F. Váhaly[1] a společný příspěvek E. Pokorné a A. Polívkové.[2] Otázky tvoření obyvatelských jmen jsou však stále živé, a proto se k nim vracíme i dnes.

Základem tvoření obyvatelských jmen jsou vlastní zeměpisná jména států či územních celků. Jen u části obyvatelských jmen je postup opačný a jméno země je odvozeno ze jména obyvatelského, a to nejčastěji příponou -sko, např. Dán — Dánsko, Fin — Finsko, Maďar — Maďarsko, Rus — Rusko. V současné době se při odvozování obyvatelských jmen uplatňují pouze přípony -an a -ec, přičemž slovotvorně vycházejí obyvatelská jména ze stejného základu jako příslušná přídavná jména. Dnes už neproduktivní jsou přípony -ák a -án, např. Čechoslovák, Hanák, Polák, Slovák; Germán.

Stanovit pro tvoření obyvatelských jmen pevná a vždy platící pravidla, vymezit zásady, kdy lze užít jen jedné či druhé přípony, není jednoduché. Tento stav je dán tím, že jednotlivé zeměpisné názvy (a z nich utvořená přídavná a obyvatelská jména) k nám pronikaly v nestejné době, z různých jazyků. Podoba, ve které se ustálily, byla mnohdy ovlivněna nejen prvotním zněním originálu, ale někdy i překladem z dalšího světového jazyka. Mluvíme tedy spíše o tendencích v tvoření obyvatelských jmen. Některá starší obyvatelská jména se vžila ve tvaru, který těmto tendencím odporuje (Jugoslávec, Zanzibarec, Seychelan, Babylóňan, Sardiňan, Sicilan). Na nejednotnost tvoření těchto jmen poukazují rovněž ta obyvatelská jména, která vystupují ve dvou, popř. ve třech rovnocenných spisovných podobách, např. Australan — Australec, Bahrajňan — Bahrajnec (z Bahrajn), Beninan — Beninec (Benin), Bhútáňan — Bhútánec (Bhútán), Botswaňan — Botswanec (Botswana), Cejloňan — Cejlonec, Ekvádořan — Ekvádorec, Etiop — Etiopan — Etiopec, Gaboňan — Gabonec (Gabon), Kameruňan — Kamerunec, Katařan — Katarec (Katar), Lichtenštejňan — Lichtenštejnec, Madagaskařan — Madagaskarec, Makedoňan — Makedonec, Maledivan — Maledivec (Maledivy), Omáňan — Ománec, Salvadořan — Salvadorec, Savojan — Savojec, Singapuřan — Singapurec, Tanzaňan — Tanzanec. (V závorkách jsou uvedeny výchozí podoby méně známých zeměpisných jmen.) Jen u části takovýchto obyvatelských jmen se ustálila pouze podoba jedna, např.: dnes (dále dn.) Guyanec — dříve (dále dř.) Guayanec, Guayaňan, dn. Korejec — dř. Korean, dn. Litevec — dř. Litvan, dn. Venezuelec — dř. Venezuelan. Rovněž se v současné době neužívá těch dubletních tvarů obyvatelského jména, které vycházely ze starších přídavných jmen zakončených příponou -ánský, -iánský (byly vlastně jen adaptací jino[270]jazyčných přípon), např. Marokánec, marokánský — dn. Maročan, marocký, Italián, italiánský — dn. Ital, italský, Sicilián, siciliánský — dn. Sicilan, sicilský, Portorikán, portorikánský — dn. Portoričan, portorický.

Soubor současných oficiálně užívaných podob obyvatelských jmen ukazuje na následující tendence v tvoření obyvatelských jmen pomocí dvou rovnocenných konkurujících si přípon -an a -ec:

A. Přípona -an.

/1/ Uplatňuje se při odvozování obyvatelských jmen z jednoslabičného základu, a to bez ohledu na jeho zakončení, např.: Čaďan, Ghaňan, Gróňan, Haiťan, Chilan, Keňan, Konžan, Kréťan, Malťan, Ňasan, Peršan, Rwanďan, Slezan, Syřan, Tonžan, Volťan, Zaiřan. Odchylně však jsou utvořena obyvatelská jména Barmánec a Javánec.

/2/ Příponou -an jsou důsledně odvozována obyvatelská jména ze základů zakončených na -k, -c, -č: Afričan, Američan, Dominičan, Féničan, Haličan, Hornolužičan, Iráčan, Jamajčan, Jihoafričan, Korsičan, Kostaričan, Lužičan, Maročan, Mexičan, Monačan, Mosambičan, Portoričan. Také jména Lucemburčan, Meklenburčan jsou odvozena ze základu zakončeného na -k: Lucemburk — Lucembursko — lucemburský — Lucemburčan, Meklenburk — Meklenbursko — meklenburský — Meklenburčan.

/3/ Příponou -an se odvozují též obyvatelská jména ze základu zakončeného na souhlásky -d, -t, -v, -s, -š: Alsasan, Andalusan, Bangladéšan, Burgunďan, Burunďan (Burundi), Džibuťan (Džibuti), Egypťan, Granaďan, Habešan, Holanďan, Hondurasan, Indonésan, Islanďan, Kanaďan, Kapverďan (Kapverdy), Kiribaťan (Kiribati), Kuvajťan, Laosan, Lesothan (Lesotho), Lombarďan, Moldavan, Moravan, Melanésan, Mikronésan, Novozélanďan, Piemonťan, Polynésan, Rakušan, Sedmihraďan, Tunisan, Uganďan, Vanuaťan (Vanuatu), Zimbabwan. Odlišně jsou utvořena obyvatelská jména Jugoslávec a Skandinávec.

/4/ Příponě -an se dává přednost, i když nikoli důsledně (viz dubletní tvary), také při tvoření obyvatelských jmen ze základu zakončeného na -r: Astuřan, Asyřan, Alžířan, Andořan, Flandřan, Kašmířan, Nigeřan (Niger). Výjimku tvoří Černohorec a Zanzibarec.

B. Přípona -ec

/1/ Jednoznačně se prosadila při tvoření obyvatelských jmen ze zeměpisných názvů zakončených většinou na dvě samohlásky a majících v zakončení adjektivního základu souhlásku -j: Asijec, Bolivijec, Brunejec (Brunej, pův. Brunei), Eritrejec (Eritrea), Gambijec (Gambie), Guinejec, Havajec (z Havaj, pův. Hawaii), Chaldejec, Kalábrijec, Kolumbijec, Liberijec, Libyjec, Malajsijec, Mauricijec, Nigerijec (Nigérie), Nikaragujec, Paraguayec, Samojec, Thajec (Thajsko, převzato z Thailand), Uruguayec, Zambijec. Z výčtu je patrno, že se tato tendence uplatňuje i tehdy, jestliže je základ přídavného jména zakončen na -y, které vyslovujeme jako [-j]: paraguayský, uruguayský.

/2/ Příponě -ec se dává přednost i při odvozování ze základu zakončeného na souhlásku Afg(h)ánec, Albánec, Ázerbájdžánec, Barmánec, Bretonec, Dagestánec, Dominikánec, Estonec, Filipínec, Gaskoněc, Íránec, Japonec, Jernenec, Jordánec, Kaledonec, Kalimantánec, Katalánec, Laponec, Libanonec, Mauretánec, Pákistánec, Patagonec, Slovinec, Súdánec, Ukrajinec, Vatikánec. Z této řady [271]vybočují obyvatelská jména Babylóňan, Bosňan, Messéňan, Sardiňan a několik dubletních jmen uvedených v úvodu.

/3/ Příponou -ec je zakončena i většina obyvatelských jmen vycházejících ze základu zakončeného na -l: Bengálec, Guatemalec, Izraelec, Nepálec, Portugalec, Senegalec, Somálec, Venezuelec. Odchylují se: Angolan, Seychelan (Seychely), Sicilan a Tyrolan.

/4/ Příponou -ec jsou odvozována i obyvatelská jména ze základu zakončeného na -m: Bahamec, Nizozemec, Panamec, Surinamec, Vietnamec.

/5/ Přípona -ec se uplatňuje i v těch případech, kdy je zeměpisné jméno zakončeno na samohlásky -i nebo -u, které zůstávají součástí základu přídavného jména: Malawi — malaw(i)ský — Malawijec, Mali — mali(j)ský — Malijec, Fidži — fidži(j)ský — Fidžijec, Nauru — nauruský — Naurujec, Peru — peruánský — Peruánec. Od stejně zakončených zeměpisných jmen Burundi, Haiti, Kiribati, Vanuatu se však obyvatelská jména tvoří příponou -an (koncová samohláska se ze základu přídavného jména odsouvá: burundský, haitský, karibatský, vanuatský — viz bod A /3/).

Malá skupina obyvatelských jmen se pevně ustálila ve tvaru, který vychází z přejatého cizího přídavného jména zakončeného na příponu -ický (z -icus, -ique), např. anglický — Angličan, belgický — Belgičan, nebo -ánský, -inský (z -anus, -inus, -anisch, -inisch), a to i v tom případě, že se tohoto přídavného jména dnes už neužívá nebo je pociťováno jako zastaralé: Byzantinec — byzantinský, dn. byzantský, Dalmatinec — dalmatinský, dn. dalmatský, Hercegovec — hercegovinský, dn. hercegovský, Javánec — javánský i jávský, Kartaginec — kartaginský i kartágský, Kubánec — kubánský, Levantinec — levantinský i levantský, Papuánec — papuánský, Peruánec — peruánský. O koncovce -an či -ec rozhoduje zakončení základu tohoto přídavného jména.

Teoreticky lze sice od každého zeměpisného jména vytvořit jméno obyvatelská, nicméně jazyková praxe dokládá, že v mnoha případech se od odvozování obyvatelského jména upouští a užívá se opisného vyjádření „obyvatel + genitiv zeměpisného názvu“ (např. Sierra Leone — obyvatel Sierry Leone). Je tomu tak zejména u dvouslovných a víceslovných názvů zemí, kde by případné obyvatelská jméno působilo násilně až kuriózně, např. Pobřeží slonoviny, Šalamounské ostrovy, Svatý Tomáš, Svatá Lucie a další. Oficiálně se používá pouze následujících obyvatelských jmen odvozených z víceslovných názvů států a vycházejících z obou částí názvu: Antiguan a Barbuďan (Antigua a Barbuda), Jihoafričan (Jižní Afrika), Novozélanďan (Nový Zéland), Sanmariňan (San Marino), Srílančan (Srí Lanka). Užívá se však i jmen, která se odvozují pouze z druhé části zeměpisného jména, např. Jižní Korea — Korejec, Západní Samoa — Samojec.

---

[1] Indonésan, ale Liberijec, NŘ 46, 1953, s. 35—40.

[2] K tvoření obyvatelských jmen ze jmen států, NŘ 58, 1975, s. 267—269.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 5, s. 269-271

Předchozí Milada Homolková, Petr Nejedlý: Zemřel Vladimír Kyas

Následující Eva Macháčková: Poplatek za psa nebo ze psa?