Časopis Naše řeč
en cz

Ekologie

Zdeňka Hladká

[Drobnosti]

(pdf)

-

V souvislosti se vzrůstajícím zájmem o životní prostředí si v poslední době získává stále větší „popularitu“ slovo ekologie. Značné rozšíření tohoto výrazu s sebou přineslo diskuse o jeho významu a možnostech užití v publicistice i v běžné komunikaci.

Slovotvorně je mezinárodní termín ekologie složeninou vycházející z řeckých slov oikos ‚dům, hospodářství‘ (hlásková změna oik > oek > ek je dána polatinštěním) a logos ‚slovo‘. V odborné literatuře jej prvně užil německý vědce Ernst Haeckel (udává se rok 1870). Ekologie bývá definována jako věda studující vztahy mezi organismy a prostředím.

Slovo ekologie se však postupem času začalo objevovat i mimo rámec vlastního vědního oboru a přeneslo se na některé disciplíny nebiologické. Tak vznikla např. socioekologie (zabývající se vzájemným vztahem společnosti a prostředí), urbanistická ekologie (zkoumající systém města a jeho prostředí), ekologie jazyka aj.

Svědky významného posunu v chápání a užívání výrazu ekologie se stáváme též v posledních letech, kdy v důsledku probuzeného zájmu laické veřejnosti o otázky zkoumané doposud především ekologií došlo k rozšíření názvu tohoto vědního oboru i mimo sféru odborného vyjadřování. (Zajímavým dokladem o rozšíření, resp. nerozšíření slova ekologie je, že ještě Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z r. 1978, který při výběru odborné terminologie vycházel ze znalostí a potřeb „průměrně vzdělaného uživatele jazyka“, toto slovo vůbec neuvádí.) To však s sebou přineslo i částečnou obměnu původního významu slova ekologie. Přestože i nadále označuje speciální biologickou nauku a spojitost s tímto primárním významem zůstává v povědomí většiny mluvčích stále zachována, v běžné komunikaci se s ním a zejména s přídavným jménem ekologický setkáváme všude tam, kde se hovoří o problematice životního prostředí, o jeho tvorbě a především ochraně.

Rozšířila se už spojení jako ekologická politika, ekologické myšlení, ekologická morálka, ekologická angažovanost, ekologický program, ale také ekologická stavba (tj. stavba, která napomáhá ochraně životního prostředí — např. čistička vody) a v poslední době dokonce i ekologický vůz (tj. vozidlo, které co nejméně ohrožuje životní prostředí) apod. Objevují se obraty ekologizace hospodářství, ekologizace výroby aj.

Všechny tyto výrazy jsou typické hlavně pro oblast publicistiky. Poměrně velká frekvence jejich užívání vyvolala však i některé připomínky; objevil se zejména požadavek zachovat slovo ekologie pouze odborné terminologii.[1] Do[55]mníváme se však, že je třeba podpořit spíše ty hlasy, které rozšíření slova ekologie nezavrhují. Jeho užívání si totiž vynutila praktická potřeba, neboť pro skutečnost jím označovanou v češtině nemáme zatím jiné uspokojivé vyjádření. Slova ekologie, ekologický bychom museli nahrazovat často poměrně složitými vysvětlujícími opisy, např. „týkající se životního prostředí“, „přispívající k zlepšení životního prostředí“,[2] což by zejména v tisku, který usiluje o úspornost a přehlednost projevu, nebylo vhodné.

K zmíněným výtkám je třeba také říci, že v češtině není ojedinělým jevem, aby tentýž výraz byl odborným termínem a zároveň i součástí obecně užívaného slovníku, v němž získává význam poněkud pozměněný. K nedorozumění nebo záměně zpravidla nedochází, neboť důležitou úlohu má vždy kontext. Neposledním důvodem pro větší shovívavost k výskytu slova ekologie v každodenní jazykové praxi je dnes už i samotná jeho velká rozšířenost, o níž svědčí mj. i tendence vytvářet na jeho základě slova další — např. složeniny.

Složeniny s prvním členem eko- (významově i formálně související se slovem ekologie) nejsou v jazyce žádné novum. V mezinárodní odborné terminologii bychom jich nalezli celou řadu (např. ekosystém, ekosféra, ekotyp apod.). Chtěli bychom zde však poukázat na složené výrazy, které v češtině vznikají až v poslední době a nemají v zásadě oporu v jinojazyčné slovní zásobě. Jsou to převážně složeniny hybridní (např. ekovečer, ekohrátky, ekoprocházka, ekozprávy, ekostavba apod.); pokud se v nich část eko- spojuje s cizími slovními základy (např. ekoprogram, ekokoridor, ekopolitika, ekotechnologie, ekomóda apod.), jde většinou o cizí slova v češtině už zcela zdomácnělá. První člen v uvedených složeninách nahrazuje celé (rovněž složené) přídavné jméno ekologický.[3]

Za první složeniny tohoto typu bychom snad mohli označit název přehlídky filmů o životním prostředí Ekofilm a později na stejném principu vytvořený název přehlídky kresleného humoru s ekologickou tematikou Ekofór, i když v těchto případech šlo ještě spíše o zkratkové složeniny.[4] Vytváření zkratkového názvu poutajícího pozornost a zároveň podávajícího zhuštěnou informaci je v označování různých přehlídek, sympozií, výstav apod. běžnou praxí. Názvy Ekofilm a do jisté míry i Ekofór se poměrně rychle vžily, začaly být dokonce užívány i pro obecné označení filmu či anekdoty s ekologickou tematikou a mohly se tak stát jednou z opor pro vznik podobně tvořených slov dalších. Základním předpokladem pro větší uplatnění tohoto modelu složených slov bylo především vzpomínané velké rozšíření výrazu ekologie. (Všimněme si, že bez této podmínky by např. rubrika označená názvem Ekozprávy, kterou dnes většina z nás spojuje s představou eko[56]logické problematiky, byla dříve chápána nejspíš jako zpravodajství ekonomické, neboť samotná část eko- se v obou výchozích cizích slovech shoduje a má i stejný původ. Ostatně časopis s tímto názvem zaměřený na ekonomiku skutečně existoval.)

Vcelku je možno říci, že velká část složených slov s první částí eko- nemá dlouhého trvání a nedočká se patrně ani všeobecného rozšíření. Týká se to především těch výrazů, které jsou vytvářeny jen pro určitou konkrétní situaci, bez jejíž znalosti bychom si jejich význam pouze přibližně domýšleli (např. název ekostan, který se objevil na jedné z přehlídek trampských písní, označoval ‚hangár shromažďující informace o ochraně přírody‘). Důvodem pro menší životnost těchto slov může být i jejich více či méně slangový charakter, daný zejména hybridním složením, případně citové zabarvení. Jako aktualizační prostředek v publicistice (např. v titulcích, v názvech rubrik apod.), eventuálně i mimo ni (např. při označování různých akcí na ochranu přírody) zůstane však popisovaný model složených slov asi i nadále živý a jeho životnost se každou nově vzniklou složeninou ještě více upevní. Některá složená slova vytvořená na základě často opakovaných slovních spojení (např. ekologický program → ekoprogram, ekologická politika → ekopolitika aj.) si však právo na samostatnou existenci — byť asi omezenou na publicistický styl — pravděpodobně už „vydobyla“.

Bude samozřejmě záležet na budoucí jazykové praxi, jak se s naznačenými problémy vyrovná, v zásadě se však domníváme, že si kritiku nezaslouží ani samotné rozšíření slova ekologie (případně dalších slov vzniklých na jeho základě), ani posun jeho významu, ale spíše určitá módnost, která zejména v publicistice vede často k jeho nadměrnému a někdy i bezobsažnému užívání.


[1] Srovnej např. diskusi k termínu ekologie na stránkách Rudého práva 17. 10., 14. 11., 27. 12. 1988 a 16. 1. 1989.

[2] Angličtina např. užívá v těchto případech výraz environmental.

[3] Příklady hybridních složenin s předními členy, jež se utvořily krácením internacionálního složeného slova na jeho první člen, viz Mluvnice češtiny 1, Praha 1986, s. 455.

[4] Uvedené příklady patří mezi tzv. částečné zkratkové složeniny, tj. takové, v nichž jeden z komponentů zůstává nezkrácen. (Viz d. cit. v pozn. 3, s. 525.) Přechod mezi zkratkovými složeninami a ostatními složenými slovy je však plynulý.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 1, s. 54-56

Předchozí Josef Štěpán: K užívání substantiv důvod a důsledek ve funkci výrazu proto

Následující Redakce: Oprava

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1