Časopis Naše řeč
en cz

K užívání substantiv důvod a důsledek ve funkci výrazu proto

Josef Štěpán

[Drobnosti]

(pdf)

-

V právních textech, ale i v jiných textech odborných a zvláště také v publicistických (především v tisku, z jehož materiálu zde vycházíme) nalézáme často spojení z toho důvodu a v důsledku toho ve funkci výrazu proto.

Výraz proto má v současné češtině dvě základní funkce: /1/ odkazovací (korelativní, „opěrný“) výraz k vedlejší větě důvodové (k tomuto pojmu a k pojmu vět příčinně důvodových a příčinně účelových srov. nejnověji K. Svoboda, Důvod a příčina, SaS 46, 1985, s. 277) nebo účelové; /2/ souřadicí spojka důsledková. Je zde rozdíl v hodnocení obou funkcí mezi našimi slovníky: zatímco SSJČ[1] v obou funkcích charakterizuje výraz proto jako příslovce (v prvním případě uvažuje o odkazovacím výrazu k vedlejší větě účelové n. příčinné, v druhém o spojovacím výrazu souřadné věty důsledkové; je ovšem také a proto, kde by byla významově (důsledkově) modifikována spojka), SSČ[2] považuje výraz proto v prvním případě za zájmenné příslovce odkazující k vedlejší větě, zvl. účelové n. důvodové, v druhém za spojku souřadicí důsledkovou. Přikláníme se k novějšímu pojetí SSČ, v chápání vět důvodových k pojetí K. Svobody.

A. Odkazovací výraz proto bývá u vět důvodových uvozených spojkou že nahrazován spojením z toho důvodu, v němž shodný přívlastek toho ukazuje k následující vedlejší větě, srov. Napsal to z toho důvodu, že byl nespokojen. Místo jednoslovného výrazu proto je tu užito analytického, explicitnějšího výrazu z toho důvodu, který plní také odkazovací funkci. Bývá tomu jen v jistých druzích jazykových projevů. Dále to bývá tehdy, je-li třeba odlišit dva korelativní výra[53]zy, uvozující vedlejší věty důvodové, které jsou v bezprostředním sousedství: Neděle byla tím dnem, ke kterému zhlíželi diváci s největším očekáváním. Jednak proto, že se všechny absolutní rekordy chvěly v základech, a také z toho důvodu, že naše vzpírání mělo ve hře čtyři tělíska. Takové užití není stereotypní. U vět účelových uvozených spojkou aby bývá odkazovací výraz proto také nahrazován spojením z toho důvodu, srov. Svobodův doklad Vrátil se velmi brzy z toho důvodu, aby pomáhal při stěhování rodičů.

Odkazovací výraz proto je substituován i spojením v důsledku toho, v němž neshodný přívlastek toho ukazuje také k následující vedlejší větě, srov. Sám plán již nevystihuje potřebu a neuspokojuje požadavky v důsledku toho, že byl v období příprav a smluvních jednání s odběrateli snížen v objemu produkce. Jde opět o typický doklad z tisku, který explicitněji než výraz proto odkazuje k vedlejší větě důvodové.

V dosud uvedených dokladech jsme se pokusili ukázat, jak se místo odkazovacího výrazu proto užívají v tisku rozložené (analytické) odkazovací (korelativní) výrazy z toho důvodu a v důsledku toho. Uvažujeme zde o procesu korelativizace substantiv důvod a důsledek.

B. Také souřadicí důsledková spojka proto bývá nahrazována spojeními v důsledku toho a z toho důvodu.

Neshodný přívlastek toho ve spojení v důsledku toho odkazuje k obsahu předešlé věty. Spojení v důsledku toho plní funkci souřadicí spojky proto jednak v rámci jednoho větného celku (srov. Podniky a závody, které budou mezi sebou takto soutěžit a budou usilovat o co nejvyšší stupeň efektivnosti výroby, by měly v důsledku toho dosáhnout i příslušné materiální výhody), jednak mezi dvěma samostatnými větnými celky: V období, kdy kurs dolaru klesal, země EHS subvencovaly svůj zemědělský vývoz, a tím zachovaly konkurenceschopné ceny. V důsledku toho dosáhl loni zemědělský vývoz ze zemí EHS výše 28,1 miliardy dolarů.

Také shodný přívlastek toho ve spojení z toho důvodu odkazuje k obsahu předcházející věty a spojení jako celek plní pak funkci spojovacího výrazu proto v rámci jednoho větného celku, srov. Lékaři v obvodech se velice často střídají a již z toho důvodu nemohou plnit své povinnosti.

Shrneme-li poznatky o souřadicí spojce důsledkové proto, můžeme konstatovat, že je rozložena ve spojovací výrazy v důsledku toho a z toho důvodu. Lze zde uvažovat o vytváření spojovacích výrazů ze substantiv důvod a důsledek a shodného i neshodného atributu toho, o procesu konjunkcionalizace.[3]

Závěr: Hodnotit užívání substantiv důvod a důsledek ve spojeních z toho důvodu a v důsledku toho místo výrazu proto můžeme z různých hledisek. Jestliže vycházíme z jejich postavení v jazykových projevech, pak tato substantiva vyjadřují příčinnostní vztahy v uvedených spojeních analyticky a explicitněji než výraz proto. A to je v textech odborných a publicistických zvláště potřebné. Jestliže vycházíme od postavení výrazů důvod a důsledek v jazykovém systému, pak zjišťujeme, že v jistých kontextech dochází k osla[54]bování jejich lexikálního významu, a to tím, že tato substantiva se procesem korelativizace přehodnocují v odkazovací výrazy a procesem konjunkcionalizace ve spojovací výrazy. Podmínkou těchto procesů je ovšem to, že obě substantiva jsou rozvita zájmenným artibutem toho, který v případě korelativizace ukazuje k následující, v případě konjunkcionalizace k předcházející větě.[4]


[1] SSJČ = Slovník spisovného jazyka českého I—IV, Praha 1960—1971.

[2] SSČ = Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 1978.

[3] O procesu jejich prepozicionalizace píše nejnověji L. Kroupová, Sekundární předložky v současné spisovné češtině, Praha 1985, s. 71n.

[4] O dalších funkcích substantiv důvod a důsledek v jazykových projevech a v systému srov. J. Štěpán, Systémový a odrazový charakter kategorie kauzality v současné češtině, Slavia 57, 1988, s. 192n.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 1, s. 52-54

Předchozí Renata Povolná: Názvy sportovců zakončené na -ař/-ář

Následující Zdeňka Hladká: Ekologie

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1