Časopis Naše řeč
en cz

Jubilejní kolokvium v Uherském Brodě

Věra Petráčková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V září r. 1988 se díky nadšení a obětavosti pracovníků Muzea J. A. Komenského uskutečnilo v Uherském Brodě popatnácté kolokvium pod názvem J. A. Komenský v kontextu jazykového a literárního vývoje své doby. Jednání se zúčastnilo téměř sto našich a zahraničních (z Evropy, Asie a Severní Ameriky) odborníků — komeniologů, literárních historiků, jazykovědců, historiků, pedagogů, psychologů, sociologů a historiků umění. Přihlášené příspěvky byly zařazeny do tří tematických okruhů (J. A. Komenský v kontextu myšlení o jazyce v 17. století, J. A. Komenský v kontextu literatury 17. století a Styl v tvorbě J. A. Komenského); každý okruh zahrnoval hlavní referát s řadou koreferátů a připravených diskusních příspěvků.

V pořadí druhý, literárně zaměřený okruh zahájil obecně pojatým referátem M. Kopecký. Podtrhl skutečnost, že tvorba Komenského patří do několika kontextů, v jejichž komplexnosti dostává teprve každé jeho dílo zvlášť svůj plný význam. Literárněvědné východisko nutí badatele věnovat se literárním a věcným kontextům, zejména u dominantně „literární“ a k „literárnosti“ směřující produkce Komenského.

Nad dílčími a konkrétnějšími otázkami se pak zamýšleli Z. Kožmín (Komenský básník), J. Skutil (Antické, středověké a raně novověké prameny Komenského Labyrintu), D. Kožmínová (Komenský a Seneka), M. Kyralová (Užití citátů u Komenského), M. Klosová (Lešenské hry a J. A. Komenský), K. Schaller (Poznámky k prvním německým překladům Komenského Labyrintu, Centrum securitatis a Unum necessarium), E. Jóna (Preklady Komenského Orbisu a Januy a spisovný jazyk Slovákov), M. Bečková (Soudobé polské pře[247]klady spisů Komenského a jejich autoři), V. Viktora (Postava poutníka v díle J. A. Komenského) a J. Lapáček (Antonio Possevino a J. A. Komenský). Do tohoto bloku byl také zařazen příspěvek V. Cekoty Komenského svatební smlouva v přerovské městské knize.

S hlavním referátem Komenského latina vystoupil v rámci třetího okruhu M. Steiner. Soustředil se v něm jednak na charakterizování osobitosti Komenského jazykového úzu, jednak na vymezení rysů stylu jeho latinských spisů. Detailní pohledy na styl jednotlivých děl Komenského, na otázky jejich překladu do různých jazyků doplnily hlavní referát příspěvky G. N. Volkova (Comenius’s style), J. Matlové (Dialogická forma v Pansofii), A. Holendové (J. A. Komenský kazatel — teoretik a praktik), K. Schallera (Obtížnost přiměřeného překladu Komenského pedagogických spisů do němčiny), Ch. Lostové (Zu deutschsprachigen Veröffentlichungen von Komenskýs Werk in der DDR nach 1945) a J. Zemánka (Duševní vývoj v Komenského dětství).

Nejsilněji obsazený byl okruh věnovaný jazykvědné problematice. Hlavním referátem (Východiska, cíle a meze bádání v 17. století a jazykovědné dílo J. A. Komenského) jej uvedl J. Beneš. Dotkl se v něm prakticky všech otázek, které byly předmětem zájmu filologů 16. a 17. stol. Šlo především o jejich cílevědomou orientaci na národní jazyky a s ní souvisící potřebu empirického výzkumu (na základě analýzy konkrétních psaných textů) a dále o hledání vhodných mtetod jazykové výuky vůbec.

Obdobně, avšak s koncentrací na počátky české gramatické tvorby, na její souvislost s obecnými trendy v evropské jazykovědě 16. a 17. stol. byl koncipován koreferát V. Petráčkové (Výrazné osobnosti v české gramatické tradici 16. a 17. století). D. Šlosar (Slovní zásoba u Veleslavína a Komenského — slovotvorný aspekt) zase sledoval korpus nejužívanějších slov v českých spisech Komenského (podle publikace Wörterbuch zu den tschechischen Schriften des J. A. Comenius od H. Rösela a kol., Münster 1983), a to v porovnání se slovní zásobou Veleslavínova slovníku Nomenclator quadrilinguis. Zvláštní pozornost věnoval shodám a rozdílům v slovotvorbě nocionálních (pojmových) výrazů. Podnětem k dalším zevrubným a konfrontačním bádáním byly bezesporu příspěvky J. Daňhelky (Je Jan Amos pokračovatelem Jana Blahoslava?) a K. Hádka (J. A. Komenský jazykovědec?). Na některé paralely při řešení tzv. Komenského problematiky v dějinách filozofie jazyka se snažil poukázat K. Flos (Vztah myšlení a jazyka s podtitulem Komenský mezi Platonem a Wittgensteinem). Podtrhl zejména nutnost všestranného zhodnocení Komenského zásady „Res et verba parallele eant per omnia“. Stavem a charakteristikou filozofického myšlení u nás v 17. stol. se zabýval S. Sousedík (Filozofie jazyka v české pobělohorské filozofii). O přínosu Komenského k rozvoji filozofie jazyka a obecné jazykovědy promluvil L. Komlósi (Language as instrument of scientific cognition). F. Dolezal analyzoval vliv Komenského stěžejních děl na soudobou anglickou jazykovědnou tvorbu (Mysticism, scientism, and the development of language theory in 17th century Europe). Nad otázkou, co lze považovat v českých pracích Komenského za odborné výrazy (ter[248]míny), se zamýšlel J. Diblík (Terminologie u Komenského). Lingvistickou hodnotu Komenského názorů na jazyk, originalitu jeho jazykové koncepce v proudu evropského jazykového myšlení podtrhla J. Přívratská (Komenského doctrina linguae catholica v souvislostech panglottických). J. Cach vyjádřil přesvědčení, že nástroji přestavby školství, jak ji navrhl Komenský ve svých „potockých řečech“, jsou hlavně jazyk, styl a jejich logika (Harmonie jazyka, stylu a reforma školských záměrů v tzv. uherském období). Úsilí anglických reformátorů první pol. 17. stol. o rozšíření dostupnosti vzdělání a jejich názorovou shodu s Komenským dokumentovala rozborem prací J. Webba, T. Horna, J. Duryho, S. Hartliba, Ch. Hoola aj. H. Robovská (Názory na výuku jazykům v Anglii 17. stol. a J. A. Komenský). S. Komlósi (Language and pedagogics in Comenius’s work) hledal hranici mezi vlastním myšlením o jazyce a pedagogickým myšlením o jazyce v díle Komenského. V posledním příspěvku tohoto okruhu (Jazykové učebnice J. A. Komenského v ruských školách) se A. Čuma zabýval celkovou situací jazykové výuky ve významných východoslovanských učilištích a jejich reakcemi na názory Komenského.

Rozhodnutí pracovníků Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě a redakční rady časopisu Studia Comeniana et historica zaměřit jubilejní kolokvium na jazykovou (jazykovědnou) a literární problematiku 16. a 17. stol. bylo správné a prozíravé, neboť jde o období, jež i po této stránce stále vyžaduje novější, objektivní zhodnocení. To se ve stejné míře týká rovněž osobnosti a značné části tvorby J. A. Komenského. Jak připravené příspěvky, tak vystoupení v diskusi byly toho dokladem. Mnozí, zejména mladší badatelé, zabývající se tzv. dobou střední, tu měli navíc možnost získat cenné podněty pro orientaci svých výzkumů.

Patnácté komeniologické kolokvium v Uherském Brodě bylo nesporně úspěšné. Přispěl k tomu v neposlední řadě i pořadatelský zájem o co nejširší zastoupení výše jmenovaných disciplín.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 5, s. 246-248

Předchozí Jiří Hasil: 31. a 32. běh Letní školy slovanských studií v Praze

Následující Adolf Kamiš: Vědecká konference k 150. výročí Jana Gebauera

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1