Třetí celostátní seminář Onomastika a škola

Jana Matúšová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve dnech 21. 6.—22. 6. 1988 se v Ústí nad Labem konal celostátní seminář Onomastika a škola. Navázal na tradici onomastických seminářů, které mají za úkol prohlubovat spolupráci onomastických pracovišť s vysokými školami a podpořit i usměrňovat výuku onomastiky na filozofických a pedagogických fakultách v ČSSR.

První celostátní seminář nazvaný Onomastika jako společenská věda ve výuce a praxi se konal v Hradci Králové u příležitosti 25. výročí založení Pedagogické fakulty v Hradci Králové. Jednání ukázalo směry výzkumů v onomastice a možnosti jejich využití v pedagogické praxi vysokých škol. Druhý celostátní onomastický seminář Onomastika a škola byl uspořádán v Modře v roce 1986 a byl věnován již konkrétnímu tématu — urbanonymii.

V pořadí již třetí onomastické setkání v Ústí nad Labem, pořádané tamější Pedagogickou fakultou, Onomastickou komisí ČSAV, Onomastickou komisiou SAV a Ústavem pro jazyk český ČSAV bylo zaměřeno na chrématonymii.[1] Chrématonyma tvoří vrstvu jmen, kterým dosud nebyla věnována větší pozornost. Proto se jednání zaměřilo na otázky zásadního charakteru. Šlo především o přesné definování těchto názvů, o vymezení jejich místa v rámci onymie a řešení dalších interně onomastických problémů týkajících se sémantické specifiky chrématonym i jejich tvorby. Pro jazykovou praxi bylo důležité vytyčení zásad pro vytváření chrématonym v souladu s jazykově kulturními aspekty i společenskými potřebami.

Zásadní význam pro vyjasnění onomastické terminologie mělo vystoupení M. Majtána. Autor ve svém příspěvku předvedl klasifikaci názvů zahrnutých pod termín chrématonyma a navrhl jejich podrobné členění založené na kritickém zhodnocení sovětské terminologie.

Pro vymezení funkcí chrématonym, zvláště pragmatonym (názvů výrobků), ve společenské komunikaci a pro řešení teoretických a praktických otázek spjatých s těmito názvy byly významné další úvodní referáty. M. Čejka a E. Pícha se orientovali na rozbor sémantické struktury pragmatonym, a to zvláště ve srovnání s apelativy. M. Knappová se soustředila na funkční a jazykově kulturní aspekty fungování a utváření pragmatonym. Ukázala na jejich společenskou relevanci, vytyčila funkce těchto názvů ve společenské komunikaci a doplnila (v návaznosti na legislativně právní dokumenty) zásady pro jejich tvorbu vyplývající [244]z požadavků jazykové kultury. Praktickými zásadami tvorby názvů výrobků a jejich vztahem k ochranným známkám se zabýval také B. Häckl, který využil své vlastní bohaté zkušenosti z činnosti na poli propagace.

Chrématonyma jsou kategorií názvů na hranici mezi jmény vlastními a obecnými. Vyvstávají u nich proto pravopisné obtíže při psaní velkých písmen. Nad touto problematikou se zamýšleli M. Dokulil (zdůraznil jako základní hledisko pro psaní velkých písmen u názvů institucí jejich propriativní chápání) a L. Dvonč. Z obou vystoupení vyplynul závěr, že se stejné pravopisné zásady rozdílně realizují v ČSR a SSR a že by bylo třeba se i v této oblasti sjednotit.

Další příspěvky se soustředily na rozbor určité části chrématonymie a její hodnocení (K. Habovštiaková — jména potravinářských výrobků, P. Hauser — názvy důlních děl, J. Hubáček — chrématonyma v železničářském slangu, L. Klimeš — označení tanků a obrněných vlaků v Československé armádě v l. 1935—1945, E. Krošláková — názvy nábytku, S. Utěšený — názvy kin), na proces vzniku chrématonym (L. Kuba, E. Pokorná), vztahy mezi toponymií a chrématonymií (L. Olivová, J. Skutil), cizí jazykové prvky v názvech výrobků (O. Orgoňová) a fungování cizích pragmatonym v českém kontextu (M. Opělová). Byly předneseny i příspěvky zaměřené na historii chrématonomastiky (M. Nováková) i chrématonymie (J. Matúšová).

Třetí československý onomastický seminář Onomastika a škola ukázal, že výzkum chrématonymie je teprve v počátcích, a proto se v této oblasti objevují nejasnosti a nedořešené problémy. Konference se stala plénem, které na tyto problémy nejen upozornilo, ale ukázalo i cesty k jejich řešení. Jednání bylo přínosné pro vyjasnění terminologických otázek, problémů týkajících se tvorby chrématonym (zvl. pragmatonym) a jejich fungování ve společenské komunikaci s ohledem na aspekty jazykově kulturní i legislativní. Poukázalo na existenci „klouzavých“ kategorií mezi chrématonymy (názvy institucí, kin, divadel), které lze podle kontextu řadit buď k toponymům, nebo k chrématonymům, a podtrhlo nutnost chápání těchto názvů v kontextových (jazykových a společenských) souvislostech.

Setkání onomastiků z vědeckých pracovišť a vysokých škol přispělo k dalšímu prohlubování jejich spolupráce, již tradičně zaměřené na řešení aktuálních onomastických úkolů s využitím regionální materiálové základny. Dalo filozofickým a pedagogickým fakultám podněty k zaměření jejich pedagogické a výzkumné činnosti i na společensky důležitou oblast chrématonym.

Další celostátní onomastický seminář Onomastika a škola se uskuteční v r. 1990 na Slovensku.

---

[1] V Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky (Praha 1973) se chrématonymum definuje jako „vlastní jméno lidského výtvoru, který není pevně fixován v krajině: a) vlastní jméno společenského jevu (svátek atd.), b) vlastní jméno společenské instituce, c) vlastní jméno předmětu a výrobku aa) jednotlivého (umělecké dílo, zvon, loď atd.) bb) sériového (auto, motocykl, psací stroj, kosmetický prostředek atd.)“.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 5, s. 243-244

Předchozí Miloslava Knappová: K 30. výročí Onomastického zpravodaje ČSAV

Následující Jiří Hasil: 31. a 32. běh Letní školy slovanských studií v Praze