Životní jubileum Miroslava Grepla

Radoslav Večerka

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Doc. PhDr. Miroslav Grepl, CSc., vedoucí katedry českého jazyka, slovanské, indoevropské a obecné jazykovědy na filozofické fakultě UJEP v Brně, se dožil 14. dubna 1989 šedesáti let. Toto životní jubileum nám dává příležitost nastínit vědecký profil muže, který si jako jazykovědec věnující se poznávání gramatické stavby, zvl. syntaxe češtiny a slovanských jazyků vůbec, získal proslulost nejen v Československu, ale i v odborných kruzích zahraničních.

Jazykovědné vzdělání získal M. Grepl na brněnské filozofické fakultě, na níž vystudoval češtinu a ruštinu u profesorů F. Trávnička, A. Kellnera, J. Kurze, V. Machka a B. Nováka. Své vědomosti dokázal rozvinout ve spolupráci se svými staršími kolegy J. Bauerem a R. Mrázkem osobitým způsobem a svým pozoruhodně se vyvíjejícím vědeckým dílem podstatně překročit a překonat studijní vklad z doby svých vědeckých počátků.

Prvním tematickým okruhem Greplových vědeckých zájmů byla čeština národního obrození, o níž publikoval řadu statí od poloviny padesátých let do začátku let šedesátých; promýšlel v nich dílčí problémy své vědecky důsažné kandidátské disertace Vývoj mluvnické stavby v jazyce Tylovy prózy, kterou předložil k obhajobě v r. 1959.

[164]Základní aspekt bohemistický je vždy přítomen i v jubilantových studiích širšího, slavistického zaměření; psal v nich o vlivu slovanských jazyků na ustalování syntaktické struktury novodobé češtiny, o jazyce obrozeneckých překladů z ruštiny a polštiny, o deagentní diatezi a pasívu v slovanských jazycích apod.

Daleko největší částí svého vědeckého díla je však Grepl syntaktikem češtiny současné. V šedesátých letech se zabýval problematikou psycholingvistickou a ze srovnání rozdílů mezi projevy psanými a mluvenými vytěžil celou sérii objevných pozorování o vyjadřování emocionality v jazykových projevech. Otiskoval je v dílčích článcích, knižně vydal z této vědní oblasti monografii Emocionálně motivované aktualizace v syntaktické struktuře výpovědi (1967). Toto bádání se Greplovi stalo logickým odrazovým můstkem ke zkoumání větné modality a dále gramatické stavby větné vůbec i na ní založené typologii větných struktur. Od poloviny sedmdesátých let promýšlí jubilant pojetí výpovědi jako konkrétních produktů mluvních aktů a z tohoto pojetí vycházející koncepci komunikativních funkcí výpovědi na straně jedné a koncepci modifikací propozice na straně druhé. Na mezipropozičních sémantických vztazích postavil i klasifikaci struktur souvětných. Do monografické sondy Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty, kterou zpracoval r. 1983 spolu s P. Karlíkem, uložil popis prostředků deagentizace a dekauzativizace a vyšetřil jejich distribuci v projevech i podmínky, za nichž jsou funkčně ekvivalentní.

Novočeský skladebný systém naskicoval jubilant v přehledných syntézách určených jako vysokoškolské učebnice pro studenty bohemistiky. Ve spolupráci, s J. Bauerem († l969) vydal a několikrát v nových vydáních přepracoval Skladbu spisovné češtiny (1972, 1975, 1980). Se stejným názvem pak publikoval (spolu s P. Karlíkem — srov. recenzi v tomto čísle, s. 151) učebnici novou, zpracovanou ze zorného úhlu zcela jiného; uplatnil v ní sémantický přístup soudobé jazykovědy k jevům syntaxe, ale pro potřeby svých čtenářů, převážně našich středoškolských učitelů, jej didakticky vhodně konfrontoval s tradičními postupy školskými. Odborný rozhled i zkušenosti ze zpracování syntaktické problematiky předurčily Grepla i jako jednoho z redaktorů 3. svazku akademické Mluvnice češtiny (Skladba, 1987); přispěl do něho rovněž autorsky kapitolami o vyjadřování komunikativních funkcích výpovědi, o jistotní a voluntativní modalitě a o hierarchizaci propozice.

Ontologicky tvoří trvalé centrum Greplova vědeckého zájmu napětí mezi výrazem a významem, gnozeologicky polarizují v jubilantově tvůrčím typu úsilí jazykovědné teoretické a metodologické se snahou obracet modelově pojmový instrumentář syntaktický stále znovu zpět do jazykové matérie a dobírat se na základě její subtilní analýzy a explikace hlubinných, dosud namnoze skrytých poznatků o českém jazyce. V teorii navazuje Grepl na tradice moderní funkční syntaktologie naší (v linii od V. Mathesia k B. [165]Havránkovi) i cizí (v reakci na některé dřívější náměty z díla Kuryłowiczova a Karcevského). Udržuje si však teoretický kontakt i s proudy zcela soudobými, především s těmi, které jsou u nás zastoupeny pracemi Danešovými, v zahraničí pak Searlovými a Wunderlichovými nebo v leningradské skupině Cholodovičově. K myšlenkám svých syntakticky teoretických předchůdců i „spojenců“ se Grepl staví neepigonsky, jako k metodologickým podnětům, které samostatně dotváří, překonává a zejména originálně aplikuje.

Jako osobnost vskutku koncepční účastnil se a účastní se jubilant stále s rozhledem a velkorysostí práce vědecky organizační a veřejné. Agilním způsobem vykonával po několik let funkci vědeckého sekretáře Mezinárodní komise pro studium gramatické stavby slovanských jazyků, byl spoluorganizátorem brněnských syntaktických sympozií s mezinárodní účastí, je členem vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV a komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací, řídil několik běhů Letní školy slovanských studií na brněnské filozofické fakultě. Na této fakultě byl po několik let proděkanem a po smrti A. Lamprechta převzal vedení bohemistické katedry. Stejně odpovědně vykonával i funkce stranické a odborářské.

Pro své studenty je doc. Grepl nezapomenutelným vysokoškolským učitelem jak pro brilantnost a nevývratnou logiku svých formulací, tak i pro hluboké poznávací zaujetí a lásku k mateřskému jazyku. Přejeme jubilantovi do dalších let hodně zdraví, duševní svěžesti a neutuchající vědecké posedlosti.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 3, s. 163-165

Předchozí Eva Macháčková: Jazykové koutky v časopise Vesmír

Následující Zdeněk Hlavsa: František Daneš sedmdesátiletý (* 23. 7. 1919)