Nika

Růžena Buchtelová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V naší poradenské praxi jsme se setkali s dotazem, jakého původu je slovo nika a jaká je jeho správná výslovnost.

Slovník spisovného jazyka českého (Praha 1960—1971) pod heslem nika uvádí, že je to výklenek v tloušťce zdi a že se slova používá především v architektuře. V posledních letech však výraz nika získal v odborné literatuře ještě další významy, zejména v ekologii, a některé novější výkladové slovníky a příručky encyklopedického charakteru tuto změnu zachycují. Nika označuje také životní prostředí, které vyhovuje potřebám určitého souboru rostlin a živočichů, popřípadě postavení, úlohu určitého druhu nebo organismu ve společenství a prostředí, v němž žije.

Původ slova nika bychom našli v italském výrazu nicchia [nykja]; znamená tam ‚výklenek ve zdi‘. Východiskem pro jeho tvoření bylo pravděpodobně latinské slovo nidus ve významu ‚hnízdo, dům, obydlí‘, z kterého lze výraz nicchia po významové stránce odvodit.[1] Z italštiny se pak slovo nicchia rozšířilo i do dalších jazyků, které si italskou psanou podobu přizpůsobily podle svých pravopisných i výslovnostních zvyklostí. České podobě nika odpovídá např. ve francouzštině podoba niche [nyš], v němčině Nische [nyše], v angličtině niche [nyč]. Ve všech těchto jazycích se uvedeného pojmenování používá jednak v původním významu, jednak ve významu přeneseném do oblasti ekologie.

Výslovnost slova nika [nyka] by neměla uživatelům spisovného jazyka působit potíže. Protože výchozím jazykem pro jeho tvoření byla latina, řídíme se při jeho výslovnosti pravidly, která se v češtině ustálila pro výslovnost slov latinského původu.[2]

[56]Tato pravidla již pronikla do obecného povědomí, takže se s chybnou výslovností slabik di, ti, ni ve slovech cizího původu setkáváme spíše ojediněle. Naše současná jazyková praxe svědčí o tom, že k nejistotě ve výslovnosti dochází zejména tehdy, když uživatelé jazyka mylně předpokládají domácí původ u některých slov jim méně známých (např. výraz konifera mnozí významově spojují se slovem koniklec a vyslovují nesprávně [koňifera] místo [konyfera], ačkoli jde o slovo původem latinské). Dochází však také k opačným případům, jak ukazují i některé dotazy např. na výslovnost slova tis [ťis], které je domácího původu a v různých obměnách se vyskytuje i v dalších slovanských jazycích.

Na závěr bychom ještě připomněli, že se s výrazem nika budeme pravděpodobně setkávat i v běžně mluvených projevech. Mimo jiné tomu nasvědčuje i název informačního bulletinu Nika, který vydává již několik let Svaz československých ochránců přírody.

---

[1] Na souvislost výrazu nicchia s latinským slovem nidus upozorňuje shodně převážná většina etymologických slovníků, např. J. Holub, S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968; F. Kluge, A. Götze, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, Berlín 1954; Webster’s Third New International Dictionary, Springfield, Massachussetts 1969. Na rozdíl od nich italské etymologické slovníky uvádějí jako výchozí podobu latinské slovo mitulus, označující jedlou slávku (mlže), srov. C. Battisti, G. Alessio, Dizionario etimologico italiano, Florencie 1954. — Etymologií slova nika se zabývala také R. Povolná (srov. Věda a život, Jazyčník, 1986, 10, s. 753). Jako výchozí podobu předpokládá rovněž slovo nidus, zároveň však upozorňuje, že nelze vyloučit ani případný vliv řecký (podle jména bohyně vítězství Niké, jejíž sošku stavěli staří Řekové do výklenků ve zdi). Tato souvislost však není podle našich zjištění doložena.

[2] Podle těchto pravidel v slovech přejatých z jazyků, které nemají měkké souhlásky (ť, ď, ň), označuje psaní ti, di, ni výslovnost s tvrdými souhláskami (t, d, n). Srov. Výslovnost spisovné češtiny II, Praha 1978, s. 32.

Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 1, s. 55-56

Předchozí Ivana Svobodová: Izvestija — Izvestije

Následující Lumír Klimeš: Časová a lexikální nasycenost slangu