Časopis Naše řeč
en cz

K současné frekvenci českých příjmení

Radka Vaňasová

[Articles]

(pdf)

-

Výzkum současné frekvence příjmení,[1] prováděný v Praze podle te[133]lefonního seznamu v letech 1985—1986, navazuje na výzkumné práce Josefa Beneše (1937) a Pavla Vašáka (1964). Měl zjistit shody a rozdíly mezi předchozím a současným stavem. Úvodem je třeba říci, že se u nás statistickým údajům o českých příjmeních věnovala dosud malá pozornost.

Beneš získal orientační údaje o výskytu českých příjmení v Pražském adresáři z roku 1937. Zjistil výskyt některých příjmení v počtu sloupců adresáře. Rozebral všechna příjmení českého původu, vyskytující se v mužském tvaru alespoň ve dvou sloupcích Pražského adresáře, a sestavil tabulku nejčastějších českých příjmení.[2] Vašák sestavil podobné pořadí k roku 1964, avšak na základě údajů obsažených v pražském telefonním seznamu.[3] Naše výzkumy se rovněž opírají o data pražského telefonního seznamu. Postupovali jsme podle reprezentativního výběru, tj. naše statistika zahrnuje pouze tu část reprezentantů, která má telefonní aparát a která je navíc zanesena v telefonním seznamu.

Ve svém výzkumu jsme si položili otázku, zda je relativní zastoupení českých příjmení stále na stejné úrovni. Vašák zpracoval česká příjmení zanesená v telefonním seznamu tak, že zjistil počet příjmení pro větší počet sloupců, určil jejich průměrný stav a provedl odhad průměru pro celý telefonní seznam. My jsme v našem současném výzkumu postupovali následujícím způsobem: v pražském telefonním seznamu jsme zjistili devatenáct nejfrekventovanějších příjmení českého původu podle počtu sloupců.[4] Určili jsme přesný počet jejich nositelů, a to nikoli odhadem pouze podle počtu sloupců jako Vašák, nýbrž přesným sečtením všech telefonních účastníků vybraného příjmení. Díky této poměrně přesné metodě jsme získali určitá, nezaokrouhlená čísla, tedy jejich absolutní hodnotu.

V tabulce jsme uvedli čísla, která vyjadřují relativní četnost příjmení, tzn. že dělíme počet nalezených účastníků jednoho příjmení celkovým počtem všech telefonních účastníků a získáme tak hodnotu, která vyjadřuje relativní (poměrnou) četnost vybraného příjmení. (V Benešově i ve Vašákově tabulce nacházíme pouze relativní hodnoty.)

Například nositelů příjmení Novák je v pražském seznamu z let 1985—86 2 301. To je absolutní hodnota, tedy počet, který skutečně odpovídá počtu nositelů tohoto příjmení v seznamu. Celý telefonní seznam obsahuje 275 467 příjmení. Dělíme-li tedy absolutní počet Nováků celkovým počtem všech příjmení v seznamu, vypočítáme poměr 2 301 : 275 467 = 0,008353, tj. 0,8353 %. Z toho vyplývá, že v průměru nalezneme u tisíce osob asi osm nositelů příjmení Novák.

[134]V tabulce si můžeme všimnout vývoje příjmení v Praze v průběhu téměř půl století. Vedle vlastních údajů (údaje současné) uvádíme také Vašákovy a Benešovy údaje o nejčetnějších českých příjmeních v Praze. Příjmení jsme pro lepší orientaci řadili v tabulce abecedně. Vedle relativních četností uvádíme vždy také jejich pořadí.

Tabulka

příjmení


 

Benešovy údaje

Vašákovy údaje

současné údaje

pořadí
 

relativní
četnost

pořadí
 

relativní
četnost

pořadí
 

relativní
četnost

Beneš
Čermák
Černý
Dvořák
Fiala
Hájek
Horák
Jelínek
Král
Kučera
Marek
Novák
Novotný
Pokorný
Procházka
Růžička
Svoboda
Veselý
Zeman

16
18
5
4
14
11
—
10
15
9
17
1
2
8
7
12
3
6
13

0,2077
0,1929
0,4303
0,4748
0,2201
0,2596
—
0,2819
0,2176
0,3041
0,1966
0,8976
0,5007
0,3165
0,3412
0,2337
0,4995
0,3524
0,2300

13
17
4
5
19
9
14
10
16
8
15
1
3
11
6
12
2
7
18

0,2425
0,2179
0,4804
0,4535
0,2141
0,2878
0,2310
0,2778
0,2233
0,2985
0,2271
0,8426
0,5088
0,2617
0,4435
0,2509
0,5924
0,3208
0,2156

12
17
5
4
19
8
14
11
15
9
18
1
3
10
6
13
2
7
16

0,2537
0,2305
0,4795
0,5235
0,2124
0,3078
0,2359
0,2817
0,2352
0,3017
0,2185
0,8353
0,5863
0,2857
0,4614
0,2457
0,6316
0,3670
0,2345

Z uvedené tabulky je zřejmé, že příjmení Novák je nejčastějším českým příjmením už od dob, kdy svůj výzkum provedl Beneš. U druhého příjmení v pořadí — Svoboda — se naše výzkumy shodují s výsledky Vašákovými, ale nikoli s výsledky Benešovými. Ten uvádí toto příjmení na třetím místě v pořadí. Naopak, jako druhé uvádí příjmení Novotný. Toto příjmení jsme my zařadili (opět shodně s Vašákem) jako třetí. Příjmení Dvořák je v současné době čtvrté v pořadí, shodně s Benešovými výzkumy, příjmení Černý je páté, opět shodně s Benešem. Vašák naopak uvádí příjmení Černý na čtvrtém místě a příjmení Dvořák na pátém. V dalších místech tabulky nedochází k příliš výrazným změnám, pouze příjmení Hájek přešlo z jedenáctého místa na osmé, příjmení Pokorný se přesunulo z osmého na desáté; ve druhé polovině tabulky pak rozdíly mezi umístěním jednotlivých příjmení z výzkumů dřívějších a současných narůstají. Příjmení Horák se vyskytlo teprve ve výzkumech Vašákových.

[135]Položili jsme si otázku: Proč jsou nejčastějšími současnými příjmeními právě příjmení Novák, Svoboda, Novotný a další? Nepochybně to souvisí s jejich původem.

Podle dostupných pramenů[5] je příjmení Novák odvozeno od adjektiva nový a znamená ‚nový usedlík, nový soused‘ (někdy také ‚švec šijící novou obuv‘). Díky mohutnému stěhování obyvatel dostávali noví usedlíci tato příjmení, která se nakonec stala na dlouhou dobu naším nejčastějším příjmením. Rovněž příjmení Novotný je odvozeno ze starého adjektiva novotný = ‚nový‘, je tedy příbuzné s příjmením Novák. Příjmení Svoboda dostávali patrně svobodní páni nebo měšťané, kteří nějakým způsobem svobodu získali. Také drobní řemeslníci, kteří byli nezávislí, mohli být nositeli tohoto příjmení.

Příjmení Dvořák nosili svobodníci, velcí sedláci a také hospodáři velkých usedlostí, zkrátka lidé ze dvora.

Shrneme-li poznatky získané z výzkumů četnosti českých příjmení, zjistíme, že jako nejčastější nacházíme v pražském telefonním seznamu vedle příjmení Novák, Svoboda, Novotný a Dvořák příjmení označující barvy (Černý), činnost (Procházka), vlastnosti (Veselý), názvy rostlin (Růžička, Fiala), ptáků (Čermák), zvířat (Jelínek) anebo příjmení vzniklá z osobního jména (Marek).

Z porovnání výsledků tří uvedených výzkumů zabývajících se frekvencí příjmení vyplývá, že rozdíly nejsou veliké. Některé posuny vznikly jako důsledek válečného období, které frekvenci českých příjmení bezpochyby změnilo. Pro další výzkum frekvence příjmení by bylo vhodné zkoumat pražský telefonní seznam znovu až s určitým časovým odstupem. Jistě bude zajímavé sledovat pořadí nejčetnějších příjmení např. po dalších dvaceti letech, kdy budou telefonní seznamy lépe odrážet reálnou situaci obyvatelstva hlavního města Prahy i s jeho novými sídlišti.[6]

[1] Výzkum jsme prováděli v rámci diplomové práce na filozofické fakultě UK v Praze.

[2] J. Beneš, O českých příjmeních, NŘ 28, 1944, s. 141, s. 165.

[3] P. Vašák, Česká příjmení statisticky, NŘ 54, 1971, s. 300.

[4] Záměrně jsme volili právě devatenáct příjmení, neboť jsme vycházeli z počtu příjmení uvedených Vašákem, který vymezuje právě devatenáct příjmení a srovnává je s příjmeními uvedenými v tabulce Benešově.

[5] D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983. J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964.

[6] Jen v Praze se má v osmé pětiletce zřídit 85 000 nových telefonních stanic (srov. Tvorba 12. 3. 1986, s. 2).

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 3, pp. 132-135

Previous Miloslava Knappová: Skloňování osobních jmen příslušníků slovenského národa v češtině

Next Libuše Čižmárová: Vyjadřování intenzifikace významu u nářečních ekvivalentů adjektiv velikánský a maličký