Časopis Naše řeč
en cz

Minikošíková a minižáci

Věra Vlková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V poslední době se v naší sportovní publicistice stále častěji setkáváme s pojmenováním minižáci, minižákyně i se spojeními starší minižáci (minižákyně), mladší minižáci (minižákyně) apod. V mnoha uživatelích jazyka však tyto výrazy budí značné rozpaky, zejména jsou-li užity v neúplném nebo nejasném kontextu.

Slova tvořená formantem mini- (ve významu ‚minimální, velmi malý‘), který se opírá o latinské slovo minimus, jsou v češtině častá a jejich tvoření se zde stalo produktivním a systémovým.[1] S podobným vývojem se setkáváme i u slov tvořených formantem mikro- (mikrofilm, mikroorganismus, mikročástice), makro- (makrokosmos, makromolekula, makrosvět). Zpočátku se tyto formanty spojovaly jen se slovními základy cizího původu, dnes se jich běžně užívá i ve spojeních se základy domácími.[2] Vzhledem k jejich významu a funkci ve slovotvorném útvaru mají tyto formanty charakter nevyhraněný, jsou označovány jako tzv. poloprefixy, polopředpony, prefixoidy apod.

S poloprefixem mini- se setkáváme všude tam, kde jde o označení něčeho malého, např. vozidel malých rozměrů (miniautomobil, minibus, minimoped, minimotocykl, miniskútr, minitraktor), malých, přenosných přístrojů a zařízení (minimagnetofon, minivěž, minitelevizor) apod. Z oblasti sportovní známe např. minigolf a minikopanou, které se hrají na hřišti malých rozměrů, a minikošíkovou (minibasketbal), která se hraje s menším míčem a v mladší věkové kategorii také na snížené koše; souhrnně se někdy mluví o tzv. minisportech.

Jak však rozumět názvům minižák a minižákyně, s nimiž se v poslední době setkáváme? Poloprefix mini- se až dosud zcela pravidelně a systémově užíval k tvoření názvů předmětů a jevů malých rozměrů, určitým způsobem redukovaných apod. Název minižáci by tedy měl označovat buď žáky velmi malého vzrůstu, anebo žáky nejnižší věkové kategorie. Ani jedna z těchto možností však skutečnosti neodpovídá.

Pojmenování minižáci je vázáno na minikošíkovou a zatím jsme se s ním setkali jen v rámci tohoto sportu. Když se vedle normální košíkové objevila minikošíková, kterou hrají děti od osmi do dvanácti let, a vznikla potřeba rozlišit věkové kategorie v této oblasti, objevilo se i pojmenování minižáci, které má sloužit k označení těch žáků, kteří hrají minikošíkovou. Setkáváme se i s jejich dělením na mladší a starší minižáky (minižákyně). Vzhledem k významové struktuře tohoto pojmenování však vystupuje do popředí význam, že jde o malé žáky a nikoli o hráče minikošíkové. Neznáme-li souvislost výrazů minižáci a minikošíková, zůstává význam pojmenování minižáci skrytý.

Pojmenování minižáci tedy k jasnosti, ani k přesnosti vyjadřování nikterak nepřispívá, naopak ji spíše narušuje. I v rámci minikošíkové bychom patrně vystačili s kategoriemi mladší žáci (žákyně), starší žáci (žákyně). Pokud by toto vymezení nebylo dostačující, bylo by třeba hledat jiný způsob výrazového rozlišení než pomocí pojmenování minižáci. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by u ostatních minisportů podobná rozlišovací potřeba existovala.


[1] Srov. již A. Tejnor, Minisukně a minipublicistika, NŘ 50, 1967, s. 51—53.

[2] Srov. A. Jedlička, Víte, co je mikrooddech?, NŘ 48, 1965, s. 121—122.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 3, s. 166

Předchozí Ivana Svobodová: Ražniči, čevapčiči a fondue

Následující Emanuel Michálek: Z dějin zkratkových pojmenování

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1