Časopis Naše řeč
en cz

O češtině současné administrativy

Marie Těšitelová

[Články]

(pdf)

-

1.

Období vědeckého a technického pokroku výrazně přispělo a přispívá k vyhraňování tzv. věcného stylu (neuměleckého v širokém slova smyslu) i k osamostatňování jeho složek, zvláště stylu publicistického na straně jedné a stylu administrativního na straně druhé. Oba tyto styly tvoří krajní póly stylu věcného. Ale i u jeho jádra — stylu odborného — byly přesněji vyznačeny jeho hranice a jasněji vyprofilovány jeho základní rysy. V rámci tohoto procesu se výrazněji diferencovaly a stále diferencují i jazykové prostředky češtiny a jejich fun[22]gování v textu, resp. v příslušné komunikaci. Této problematice — z hlediska kvantitativního, především statistického — byla v posledním období věnována pozornost v útvaru matematické lingvistiky Ústavu pro jazyk český ČSAV. V rámci interního periodika ÚJČ — Linguistica — byla publikována řada prací, které přinášejí na všech jazykových rovinách podrobné — zejména — kvantitativní charakteristiky věcného stylu i jeho složek.[1]

V tomto příspěvku si všimneme některých — kvalitativních jazykových charakteristik stylu administrativního, jak se ukazují na základě tří prací z řady zmíněné výše.[2] Jde o příklad dialektického postupu při kvantitativní analýze, tj. postupu od analýzy kvalitativní (základních lingvistických pojmů a pravidel) k analýze kvantitativní (zjištění základních kvantitativních, zejm. statistických charakteristik apod.) a odtud zpět — z hlediska lingvistického — k analýze kvalitativní a k praxi.[3] Chceme ukázat, co můžeme „vyčíst“ ze statistických dat o administrativním stylu uvedených v pracích zmíněných v pozn. 2.

Vyjděme z ukázky administrativního textu, a to z kolektivní smlouvy: Formou školení upevňovat v pracujících vědomí společné zodpovědnosti za ochranu majetku v socialistickém vlastnictví. V tomto směru zainteresovat především kolektivy BSP na jednotlivých závodech. Nadále realizovat opatření ředitele podniku k odstranění nedostatků ve využívání pracovní doby, upevnění pracovní kázně, posílit výchovný vliv v kolektivech pracovníků k upevnění technologické kázně a lepšímu využití fondu pracovní doby. Termín: 2. 12. 1981. — Zodpovídá: ředitel podniku, ředitelé závodů, ZV ROH.

[23]Styl administrativní se — jak zřejmo — uplatňuje v řízení podniků, ale i v orgánech státní a hospodářské správy, v společenských organizacích apod.; obklopuje nás v nejrůznějších formách jazykových projevů, a to jak psaných, tak i mluvených. Tím závažnější ovšem je — mimo jiné —, jaké jazykové prostředky k tomu volíme a jak s nimi v nejrůznějších situacích zacházíme. Víme, že styl administrativní se realizuje v rozmanitých žánrech, jako jsou vyhlášky, smlouvy, oběžníky, zprávy o činnosti, zápisy z porad, pracovní pokyny, návody k použití různých přístrojů a přípravků, hlášení na veřejných prostranstvích, v obchodních domech, v hromadných sdělovacích prostředcích apod. Některé z nich předpokládají, že adresát bude na ně bezprostředně reagovat, jiné si kladou za úkol adresáta informovat, dát mu nějakou zprávu na vědomí apod. To vše se přirozeně obráží i v jejich jazyce.

Výrazné rysy jazyka současné české administrativy se projevují v oblasti jak lexika, tak gramatiky, navzájem se různě propojují, kombinují a podmiňují. Proto je třeba hodnotit je jako celek.

I když k nejčastějším slovům ve slovníku současné administrativy patří — jako obvykle — tzv. slova formální, spojka a a zejména předložky, jako v(e), na, pro aj., dostávají se mezi ně — jako zvláštní rys slovníku administrativy — i slova plnovýznamová, a to substantiva. Jak dokládá naše ukázka, jsou to např. kolektiv, závod, ředitel, dále sem patří nejčastější podstatná jména jako pracovník, úkol, práce aj., adjektivum pracovní apod. Ukazuje se tedy, že v jazykových prostředcích současné české administrativy výrazně převládá substantivum, většinou s průhledným a jednoznačným významem. Pro administrativu jsou výrazně méně typická zájmena, zřejmě pro jejich — zvláště u některých — značně abstraktní stránku významovou, srov. např. nejčastější zájmena v češtině: on, svůj, co apod.

Podstatná jména tvoří v jazyce administrativy jádro významně převažující skupiny nominální (vedle substantiv sem patří adjektiva a předložky) nad skupinou slovesnou, verbální (kam zařazujeme vedle sloves zájmena, adverbia a spojky). Toto vymezení skupiny nominální a verbální se opírá o hlediska kvantitativní.[4]

Pokud jde o skupinu nominální, převládá v jazyce české administrativy vedle vyššího počtu substantiv i vyšší počet předložek (srov. výše; navzájem to pochopitelně souvisí). Vedle předložek primárních [24](např. v, na, pro, s, z aj.) dostávají se tu do popředí předložky sekundární; z nich jsou v jazyce administrativy nejčastější předložky podle, na základě, v rámci. Vzhledem k tomu, že sekundární předložky se dosud ještě vytvářejí,[5] mají — na rozdíl od předložek primárních — bohatý slovník, tj. v administrativě nacházíme větší počet různých sekundárních předložek, ovšem méně častých. Platí to např. o předložkách, jako jsou v zájmu, ve směru na, ve směru od, za účelem, ze strany apod.

Přídavné jméno provází podstatné jméno v jazyce administrativy asi jen v polovině případů. To znamená, že v administrativních textech nacházíme vztah určování jen v polovině případů vyjádřený přívlastkem (atributem) shodným, v druhé polovině, v některých případech i více než v polovině, přívlastkem neshodným, srov. např. ochrana majetku v socialistickém vlastnictví, využívání pracovní doby, zpevnění pracovní kázně; vedení národního podniku, zaměstnanci závodu, rozpis prováděcího plánu, řešení diodových obvodů apod. To je pochopitelně také jedna z příčin velkého počtu podstatných jmen v administrativních textech; z hlediska morfologického je přívlastek neshodný vyjádřen nejčastěji genitivem jedn. i množ. č. (srov. výše). Proto u podstatných jmen v jazyce administrativy výrazně převládá genitiv. To přirozeně souvisí i s významem podstatných jmen typických pro administrativu. Do velké míry tu převládají jména dějová, srov. vedle podstatných jmen uvedených výše i podstatná jména jako podnik, oddělení, provoz apod. Podstatná jména slovesná, jako jsou oddělení, opatření, upevnění, plnění, zařízení apod., nebývají obvykle rozvita přívlastky shodnými. Je to podmíněno i tím, že si tato podstatná jména většinou zachovávají slovesnou povahu (srov. dále).

Jádro skupiny slovesné v jazyce české administrativy tvoří — podle očekávání — sloveso. Nepatří mezi slova nejčastější, je to slovo frekventované středně, ev. méně. Slovesa mají do značné míry specializovaný význam; nabízí se označovat je jako slovesa „administrativního charakteru“, tak jsou poznamenána výskytem v tomto funkčním stylu, srov. např. zajistit, provádět, provést, zodpovídat, stanovit, zajišťovat, informovat, používat, užívat apod.[6] Tato slovesa nacházíme v českých textech administrativních relativně často v tvarech, které označujeme jako příznakové. Je to např. 2. os. množ. č. typu zodpo[25]vídáte, stanovíte, používáte apod. Dále jsou to např. tvary imperativní, např. navštivte, informujte (nás) apod.; častý je tu i infinitiv, srov. v naší ukázce z kolektivní smlouvy: upevňovat, zainteresovat, realizovat, posílit vliv apod.

Nejen slova a gramatické jevy frekventované nejvíce, ev. více, ale i frekventované málo, ev. nejméně, vytvářejí charakteristické rysy jazyka funkčních stylů, v našem případě stylu administrativního. Ukazují některé typické vlastnosti funkčního stylu, popř. jeho žánrů. V jazyce administrativního stylu a jeho žánrů patří k těmto jevům zejména zkratky, srov. v naší ukázce BSP, ZV ROH, dále např. ABC, BN, BPGŘ, ČSTSP apod. Některé z nich, srov. uvedené příklady, po čase pro neznalost kontextu ani nedovedeme identifikovat. Vedle zkratek patří k charakteristickým jazykovým jevům v textech administrativy např. zkratková slova, jako jsou Agrochemie, Agrostav, Botas, Centroprojekt apod.; nacházíme je ve Frekvenčním slovníku současné administrativy nejčastěji mezi slovy s frekvencí 1. Vyskytuje se tu i hojně cizích slov, do značné míry již zdomácnělých, která jsou rovněž typická pro jazyk stylu administrativního, srov. slova jako adaptér, adaptovat, zainteresovat, arbitráž, arbitrážní, cyklonální, exhalát, infrazáření apod. Mezi uvedenými slovy se dále vyskytují i názvy cizích firem, cizích výrobků apod., které se někdy těžko odlišují (bez potřebných věcných znalostí) od slov zkratkových, srov. např. Azur-Special, Bussoni, Modesta, Sony apod. Počet uvedených výrazů ve slovníku české administrativy se ukazuje jako nadměrný, i když připustíme, že pro přesnost, jednu z charakteristických vlastností tohoto stylu, v mnoha případech jsou tato slova těžko nahraditelná.

Dominantní postavení podst. jména v jazyce administrativy projevuje se podle očekávání i v syntaxi, především ve stavbě věty jednoduché. Podst. jméno se tu uplatňuje ve všech syntaktických funkcích, zprav. nejčastěji jako atribut (srov. i v ukázce); na výskyt syntaktické funkce tohokterého podstatného jména má ovšem vliv i jeho význam, ev. jeho gramatické kategorie (zejména životnost). Např. podstatné jméno ředitel, které jednoznačně patří do slovníku administrativy, zastává nejčastěji syntaktickou funkci podmětu, srov. ředitel zodpovídá, rozhoduje, řídil jednání, uzavírá dohodu apod., méně často syntaktickou funkci atributu (samozřejmě neshodného), srov. opatření ředitele podniku, souhlas, příkaz ředitele ústavu apod. V textu nastávají různé kombinace atributu shodného a neshodného; přívlastek shodný vytváří se substantivem (často terminologizovaná) spojení typu socia[26]listické vlastnictví, využívání pracovní doby, generální ředitel, národní podnik, silniční provoz, bytová výstavba apod. Spojení tohoto typu jsou těsnější než spojení (rovněž terminologizovaného charakteru) typu opatření ředitele podniku, plnění plánu, zaměstnanci závodu apod., ev. kombinovaného typu ochrana majetku v socialistickém vlastnictví, pravidla silničního provozu apod. Tato problematika sama o sobě přesahuje ovšem rámec administrativního stylu.

Vedle syntaktické funkce atributu zastává podstatné jméno v administrativním textu nejčastěji funkci podmětu. Pro jazyk administrativy je charakteristické, že podmět tu bývá většinou vyjádřen, popř. se opakuje: nejčastěji jím bývá podstatné jméno životné ve významu agentu, srov. výše a dále Ředitel závodu uzavírá dohodu; Řidič motorového vozidla je povinen mít u sebe doklady…; Řidič pokračuje v jízdě tehdyV některých žánrech administrativního stylu, např. v zápisech z porad apod., bývá podmět vyjádřen vlastním jménem, např. Zápis schválil Karel Novák, ředitel ústavu.

Jinak pro větu v českém administrativním textu je typický podmět vyjádřený podstatným jménem rodu mužského neživotného, který označuje kolektiv osob, instituci, zařízení, společenskou organizaci apod., např. Závod splnil všechny plánované úkoly; Oborové podniky zajišťují výrobu apod.

Neosobní vyjádření — typické pro texty administrativní — vede k tomu, že podstatné jméno ve větě administrativního textu v syntaktické funkci podmětu má význam patientu, srov. např. Úkol je sledován vládou; Provoz v dílně byl zahájen; Počet zaměstnanců bude snížen; Množství kovu je stanoveno; apod.

Podmět ve větě administrativního textu v češtině je obvykle rozvit jedním atributem nebo několika atributy, např. Frontální systémy zasáhnou naše území; Zajišťování společných úkolů v zúrodňování písčitých půd je stanoveno… Tím přirozeně roste délka věty jednoduché v českém administrativním textu. Na délku věty má vliv i větší počet koordinačních spojení, srov. z naší ukázky: Nadále realizovat opatření ředitele podniku k odstranění nedostatků ve využívání pracovní doby, upevnění pracovní kázně, posílit výchovný vliv v kolektivech pracovníků k upevnění technologické kázně a lepšímu využití fondu pracovní doby.

Z některých uvedených rysů jednoduché věty v českém administrativním textu se celkem jasně ukazuje, že je tato věta průměrně dlouhá. Souvisí to i s tím, že má věta jednoduchá v českém administrativ[27]ním textu značně autonomní postavení zvláště po stránce obsahové. Vyznačuje se snahou o maximální úplnost informace, srov. Formou školení upevňovat v pracujících vědomí společné zodpovědnosti za ochranu majetku v socialistickém vlastnictví; Romatic svou konstrukcí a koncepcí splňuje nejnáročnější požadavky na moderní praní v automatické pračce; apod.

Texty administrativní se vyznačují i velkou frekvencí jednočlenných vět substantivních, srov. např. Termín. Jméno ředitele, externích řešitelů a řešitelská pracoviště apod., a infinitivních, např. realizovat opatření ředitele podniku…, posílit výchovný vliv…; podobně: pořádat světové konference, přednášet vyžádané referáty…; apod.

Dalším významným znakem syntaxe v administrativních textech je to, že tu počet vět jednoduchých převažuje nad počtem souvětí. Zatímco věta jednoduchá je v textech administrativních poměrně dlouhá (srov. výše), souvětí je krátké, obsahuje maximálně tři věty, srov. Proto se my pracovníci výzkumného ústavu zavazujeme, že iniciativně a ze všech sil přispějeme k tomu, aby se v oblasti zúrodňování a ochrany půdního fondu krajiny v maximální míře uplatnil a rozvinul technický pokrok. Explicitnost ve větě jednoduché vede mnohdy až k jejímu obsahovému a tím i formálnímu přetížení (srov. naši ukázku a většinu uvedených příkladů). — Ve shodě s převažující syntaktickou funkcí atributu v textech administrativního stylu jsou tu i vedlejší věty nejčastěji atributivní, např. V návrhu uveďte jméno pracovníka a zemi, do které ho hodláte vyslat.

Opakování některých uvedených rysů češtiny administrativního stylu, ev. jeho žánrů, zejména ve snaze o explicitnost, srov. výše, vyvolává jistý stereotyp, zejména v oblasti slovníku a syntaxe. Ten pak často brání tomu, aby informace byla jasná a jednoznačná.

Naznačili jsme tu některé základní jazykové prostředky, jimiž se vyznačuje jazyk současné české administrativy a jejích žánrů. Podrobnosti i přesná statistická data (údaje o častosti jejich výskytu), o něž svá tvrzení opírám, obsahují tři práce uvedené v pozn. 2. Je samozřejmé, že jazyk administrativy podléhá zákonitostem jazykového vývoje i vlivu utváření ostatních funkčních stylů. Administrativní styl sám o sobě se stále ještě formuje jako zvláštní složka věcného stylu.

2.

Výrazové prostředky administrativního stylu jsou proto stále předmětem zájmu nejširšího okruhu uživatelů. Vyznačují se tím, že se jednotlivé jevy vyskytují v počtu buď maximálním, nebo minimálním. [28]Tak tu nacházíme maximální počet podstatných jmen a předložek, zejména sekundárních, maximální počet zkratek a zkratkových slov, ovšem s minimální jejich frekvencí, častostí výskytu. Je tu velký počet syntaktických funkcí u podstatných jmen, zejména atributu, maximální délka věty jednoduché (vzhledem k maximálnímu rozvíjení podstatného jména ve větě, srov. výše), naproti tomu minimální počet vět v souvětí apod. Nelze se proto divit, že se tyto krajní hodnoty — nevědomě i vědomě — snadno překročí. Tím se daný jazykový jev stává v textu nápadným, srov. např. hromadění atributů, zejména neshodných, ve větě jednoduché, nadměrná délka věty, velký počet zkratek a zkratkových slov, cizích slov apod.; znesnadňují potom porozumění textu a jsou právem předmětem kritiky. Styl administrativní se svými žánry se jistě zákonitě konstituoval a konstituuje jako důležitý funkční styl v období vědeckého a technického rozvoje a lze bez nadsázky říci, že nás obklopuje na každém kroku. To ovšem zvyšuje naši citlivost na jeho vlastnosti i na jeho poslání. Můžeme se s ním setkat i v moderní próze umělecké (v beletrii), a to jako s účinným stylistickým prostředkem.

Příkladem tu může být román ze současné socialistické vesnice Svatba století (Praha 1984) od J. Kostrhuna, původním povoláním zemědělského inženýra. Událost, jakou je vypuknutí slintavky a kulhavky, velmi nakažlivého onemocnění domácího zvířectva, zejména přežvýkavců, kolem níž se děj románu rozvíjí, a funkce předsedy JZD dává autorovi příležitost vhodně a s vtipem využít jazykových prostředků administrativy v některých jejích žánrech. Jsou to různá hlášení a zprávy (typu Zpráva o likvidaci nebezpečné nákazy zvířat ve středisku JZD Rozvoj se sídlem v Podmolí, s. 299n.), zápisy z porad, žádost, vyhlášky, inzeráty apod. S jistou dávkou satiry ukazuje autor na schematismus a stereotypnost jejich jazyka, které snadno mohou přesáhnout únosnou míru. Ironizuje tu často nadměrnou zálibu ve zkratkách, zkratkových slovech a v slovech cizích (např. A krávy JZD Rozvoj si pochvalovaly dojení od firmy ALFA LAVAL TUMBA, typu ALFA — MATIC „S“, zakoupené za nastřádané valuty, s. 15). Naznačuje, jak přílišné hromadění prvků jmenných (zejména podstatných a přídavných jmen) v kombinaci s velkým počtem zkratek a zkratkových slov brání srozumitelnosti sdělované myšlenky apod.

Autor J. Kostrhun podle mého názoru většinou vhodně prokládá jazyk stylu uměleckého ukázkami jazykových prostředků stylu administrativního, aby i tímto způsobem co nejvěrněji vylíčil prostředí svého [29]románu. Vyhmátl při tom některé slabiny stylu administrativního, resp. v užívání jazykových prostředků, které někdy mohou mít účinek komický, až tragikomický. Některými „odstrašujícími příklady“ zároveň však varuje před jazykem „vyprahlým“ (s. 286), před nebezpečím, že bychom si mohli na některé „krajní“ vlastnosti stylu administrativního zvyknout, jestliže se s nimi příliš často setkáváme.

Vzhledem k významu stylu administrativního a jeho jazyka pro komunikaci v našem každodenním životě, v jakékoli jeho oblasti i u všech uživatelů jazyka, zaslouží tento funkční styl a jeho jazyk, abychom mu věnovali zvláštní pozornost, resp. co největší péči, a to z hlediska jak praktického, tak i teoretického.


[1] Např. M. Těšitelová a kol., Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky, Linguistica II, Praha 1982; Kvantitativní charakteristiky současné české publicistiky. Tabulky a grafy, Linguistica III, Praha 1982; Frekvenční slovník současné české publicistiky, Praha 1980; Psaná a mluvená odborná čeština z kvantitativního hlediska (v rámci věcného stylu), Linguistica IV, Praha 1983; Kvantitativní charakteristiky současné odborné češtiny (v rámci věcného stylu). Tabulky a přehledy, Linguistica VII, Praha 1983; Frekvenční slovník současné odborné češtiny, Praha 1982; Frekvenční slovník češtiny věcného stylu, Praha 1983; Kvantitativní charakteristiky gramatických jevů v češtině věcného stylu. Tabulky a přehledy, Praha 1984.

[2] M. Těšitelová a kol., Současná česká administrativa z hlediska kvantitativního, Linguistica XV, Praha 1985; Kvantitativní charakteristiky gramatických jevů v současné administrativě. Tabulky, Praha 1983; Frekvenční slovník současné administrativy, Praha 1980.

[3] Srov. V. I. Lenin: „Od živého nazírání k abstraktnímu myšlení a od něho k praxi — taková je dialektická cesta poznání pravdy, poznání objektivní reality.“ Filozofický slovník, Praha 1976, s. 368.

[4] J. Jelínek — J. V. Bečka — M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961.

[5] L. Kroupová, Sekundární předložky v současné spisovné češtině, Linguistica XIII, Praha 1985; srov. též H. Confortiová, K problematice předložek z(e) a s(e) ve věcném stylu, SaS 48, 1987, s. 35—41.

[6] M. Těšitelová a kol., Frekvenční sémantický slovník, rukopis práce.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 1, s. 21-29

Předchozí Josef Filipec: Čeština z obrazovky

Následující Jaroslava Hlavsová: Jazykový koutek Čs. rozhlasu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1