Sborník Letní školy slovanských studií

Jiří Hasil

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V předvečer třicátého výročí pražské Letní školy slovanských studií (dále LŠSS) vyšel péčí rektorátu UK a Ústavu slovanských studií sborník Přednášky z 27. běhu Letní školy slovanských studií v roce 1983.[1]

Tyto sborníky přednášek už tradičně informují a hlouběji poučují účastníky LŠSS a další zahraniční bohemisty o některých aktuálních úkolech naší jazykovědné a literárněvědné bohemistiky, o jejích nových výsledcích a o aktuálních otázkách naší kulturní historie.[2] Poučení v nich najdou i naši domácí studenti bohemistiky a další zájemci o nové výsledky bádání o českém jazyku, české literatuře, historii a kulturních dějinách Československa.

Některé příspěvky (Rzounek, Knappová, Sedláček a další) podávají syntetický přehled po určité oblasti bohemistiky a zasvěceně informují o jejích klíčových bodech. Mají charakter vysokoškolské přednášky. Jiné (Petr, Tax, Kučera, …) seznamují s posledními výsledky vědecké práce svých autorů a vytvářejí tak obraz o současném stavu bádání v některých odvětvích společenských věd. Je třeba říci, že oba typy příspěvků jsou stejně cenné a mají své pevné místo v programu přednášek LŠSS. Vzájemně se doplňují a jsou účastníky LŠSS dobře přijímány.

Posuzovaný sborník obsahuje 15 příspěvků, z toho 8 jazykovědných, 3 literárněvědné a 4 kulturně historické.

Přednáška J. Petra, Marxovo pojetí jazyka, je výsledkem dlouholetého autorova zájmu o filozofické problémy jazyka a o vztah klasiků marxismu-leninismu k jazykovědě a slavistice. Petr fundovaně vykládá základní otázky marxistické filozofie jazyka, Marxův pohled na jazyk a jeho vztah k jiným společenským i přírodním jevům. Všímá si nejen přínosu K. Marxe, ale i B. Engelse. Přednáška tvoří dobrý úvod všem dalším příspěvkům.

J. Kořenský se ve své stati K stratifikačnímu modelování jazyka v kontextu tendencí současné jazykovědy zabývá tímto typem modelování jazy[267]ka — vzniklým mj. i v souvislosti s rozvojem české jazykovědy — a jeho přínosem. Zamýšlí se i nad dalším možným vývojem zmíněného pojetí jazyka a dochází k závěru, že jde o model, „který přes svou významnou úlohu v lingvistickém bádání v podstatě již vyčerpal své možnosti globálního lingvistického modelu a mohl by v současné fázi vývoje sehrát i omezující, limitující úlohu“ (s. 24).

K. Kučera v příspěvku Významová stránka vokalizace neslabičných předložek v současné spisovné češtině přinesl nové pohledy na vokalizaci předložek v češtině. Na základě bohatého materiálu (excerpce, řízený rozhovor, dotazníkové šetření) upozorňuje, že vokalizace je řízena jinými pravidly, než se dosud běžně soudilo, a že to nejsou pravidla pouze fonetická. Dokazuje, že vokalizace neslabičných předložek je jev složitý a že je třeba jej nahlížet komplexně, neboť se v něm uplatňují vlivy morfologické, geografické, sémantické, slovnědruhové a další.[3]

J. Hrbáček (Syntaktické vztahy větné v českých mluvnicích) se zabývá pojetím větných syntaktických vztahů v našich mluvnicích (např. v Bauerově — Greplově Skladbě spisovné češtiny, v Šmilauerově Novočeské skladbě a v Havránkově — Jedličkově České mluvnici aj.) a všímá si shod a rozdílů v pojetí jednotlivých větných syntaktických vztahů u jednotlivých autorů.

Na skladbu zaměřená je také přednáška Zd. Hlavsy „Neznámá místa“ v české syntaxi. Hlavsa si všímá především možností úplnosti a reprezentativnosti syntaktického popisu zejména v souvislosti s jistou omezeností materiálovou a s představami o spisovné syntaxi.

Široce historicky je pojata přednáška M. Sedláčka K současnému stavu jazykové kultury češtiny, takže podává nejen dobrou představu o současném pojetí jazykové kultury, ale také o jeho historických kořenech a souvislostech. Všímá si i vývoje kodifikace spisovné češtiny.

Další dva příspěvky jsou věnovány onomastice. I. Lutterer (Etymologie a onomastika) se zabývá velmi zasvěceným způsobem, kriticky a střízlivě přínosem etymologie pro onomastiku. Vyslovuje názor, že úspěšná toponymická etymologie se nutně musí shodovat s historickými doklady, s topografií, s psychologií pojmenování a s toponymickým kontextem. Lutterer poukazuje i na to, že onomastika může být prospěšná i historii a dalším společenskovědním oborům a zdůrazňuje velmi správně i fakt, že výsledky onomastických bádání mohou mít v řadě případů i velký význam politický.

M. Knappová (O českých příjmeních) přináší všestrannou a promyšlenou informaci o českých příjmeních, jejich vzniku a původu, klasifikaci, historické a sociální podmíněnosti apod. Její přednáška je zajímavá a poučná nejen pro cizince, ale i pro českého čtenáře.

Tři následující přednášky jsou věnovány závažným a aktuálním problé[268]mům české literatury různého období. J. Tax ve své obsáhlé stati Románová trilogie Karla Čapka podává nový a podnětný výklad Čapkovy románové trilogie v autorově vývoji i v širším kontextu literatury české i evropské.

V. Rzounek (Vývojový rytmus poválečné české literatury) charakterizuje hlavní směry vývoje české literatury od r. 1945 až do současnosti.

Přednáška J. Voráčka (K metodologii literárněvědného studia literatury pro mládež) se zamýšlí nad rozvojem této teoretické oblasti v kontextu české literární vědy a upozorňuje na její zvláštnosti.

Poslední čtyři přednášky lze shrnout do tematického okruhu kulturně historického, který má rovněž v tematické skladbě přednášek v LŠSS své pevné místo. J. Petráň se v zajímavé a materiálově bohatě podložené přednášce (Univerzita v počátcích obrození) zabývá vývojem pražské univerzity v počátcích národního obrození, a to zejména v souvislosti se společenskými změnami a různými školskými reformami na konci 18. stol.

Článek H. Gulové Karel Marx a slovanský svět se vztahuje — podobně jako úvodní přednáška J. Petra — k marxovskému jubileu v roce 1983. Autorka v něm shrnuje výsledky bádání o Marxových vztazích k Slovanům a o jeho názorech na slovanskou problematiku.

J. Kuklík (Některé aspekty antifašistického zápasu české kultury v období Mnichova) se na základě svého podrobného studia zabývá antifašistickým bojem české kultury v období Mnichova a vedoucí rolí kulturně politické koncepce KSČ. Podrobně zkoumá význam manifestu československé kulturní fronty „Věrni zůstaneme“ z 15. května 1938 a vznik i další činnost Petičního výboru „Věrni zůstaneme“.

Významnému kulturnímu jubileu — Roku českého divadla a znovuotevření historické budovy Národního divadla — je věnována přednáška Fr. Černého Rok českého divadla. Ve svém příspěvku se náš přední teatrolog zabývá „budováním Národního divadla v kontextu evropských zápasů o reprezentativní scénu národů a států, které vzplály v druhé polovině 18. století“ (s. 171), úlohou Národního divadla a divadelního umění v naší kultuře i v životě společnosti.

Sborník přednášek dobře reprezentuje 27. běh LŠSS a jeho úkoly v oblasti přednáškové, určené jejím pokročilým účastníkům i dalším zahraničním a domácím zájemcům o slavistiku a bohemistiku.[4]

---

[1] Pořadatel J. Tax, Praha 1985, 179 s.

[2] Srov. např. recenzi o sborníku z 24. běhu v NŘ 67, 1984, s. 148—151.

[3] Srov. též K. Kučera, K vokalizaci neslabičných předložek v současné češtině, NŘ 67, 1984, s. 225—237.

[4] Sborník mohou zájemci získat prostřednictvím edičního úseku filozofické fakulty UK.

Naše řeč, volume 69 (1986), issue 5, pp. 266-268

Previous Jaroslava Hlavsová: K šedesátinám Pavla Jančáka

Next Věra Vlková: K užívání přídavného jména stávající