Postavení sklářské terminologie v systému lexikální zásoby ze severního Železnobrodska
Jarmila Bachmannová
[Articles]
-
1.
Nářeční monografie, zaměřené na prohloubený lexikální popis jednotlivých oblastí, podoblastí i menších relativně úplných homogenních celků, jsou bezesporu závažnou součástí jazykovězeměpisných studií. Předpokládají ovšem obsáhlé soubory textů, jimiž je lexikální zásoba z typických životních situací aktivních uživatelů místního nářečí dostatečně reprezentována. Míru i specifičnost této reprezentace je možno doložit jednak v ideografickém slovníku způsobem obsazení jednotlivých jeho úseků, jednak dalšími charakteristickými rysy, k nimž patří např. lexikální jednotky expresívní, synonymní, polysémické a také zvláštní soubor odborného názvosloví. Poněkud neobvyklé postavení terminologické složky sklářské v systému lexikální zásoby severního Železnobrodska vyplynulo z rozboru lexikálního materiálu shromážděného pro potřeby kandidátské práce.[1] Při zpracování relativně úplného ideografického slovníku zkoumané oblasti byl ovšem rozsah odborných názvů redukován pouze na výrazy mezi domáckými dělníky obecně známé a dosud běžně užívané, odborné názvy týkající se novější tovární výroby podniku Železnobrodské sklo byly pro svou úzkou specializaci ze získaného souboru vyloučeny. I přes tuto selekci zůstalo v konečném hesláři množství sklářských termínů, což vlastně potvrzuje skutečnost, že sklářství bylo již po několik generací hlavním zdrojem obživy obyvatel severního Železnobrodska. Zatímco názvy spjaté se zemědělstvím i termíny z dalších tradičních venkovských řemesel, jako je kovářství, truhlářství, tesařství apod., jsou zde omezeny snad ještě více než jinde na českém venkově — navíc je jejich výzkum ztěžován pokročilým věkem a slábnoucími profesionálními znalostmi několika místních řemeslníků — je lidové názvosloví sklářské téměř v celé své šíři dosud v aktivním užívání takřka u všech starousedlíků.[2] Tento fakt se projevil i při dalším zpracovávání shromážděné lexikální zásoby. Asi jednu pětinu hesel obsažených v diferenčním slovníku, jenž vychází z materiálu relativně úplného slovníku ideografického, tvoří právě odborné názvy, převážně sklářské, které tím, že v značné míře pronikají do běžné lexikální zásoby, namnoze ztrácejí svou terminologickou výlučnost.
Podstatnou část tradiční sklářské terminologie tvoří názvy cizího původu, většinou přejaté z němčiny[3] (bunt,[4] z německého Bund ‚určité množství stejně dlouhých šňůr drobných korálů svázaných dohromady podle dané váhy‘, viklouka, z něm. wickeln, ‚korál zhotovený ručně navíjením roztavené skleněné tyčinky na drát‘, šitlovať, z něm. schütteln, ‚odrolovat skleněné přelisky přesypáváním korálů v dlouhém, úzkém plátěném pytli‘). K některým z nich se časem přitvořily české ekvivalenty (pikajzna, z něm. piken + Eisen, — vomazovák ‚kovová tyč, na niž se napichovaly nebo nabalovaly zbytky skla při mačkání korálů‘, drikovať, z něm. drücken, — mačkať ‚zhotovovat korály lisováním z nahřátého tyčového skla‘), v nemnoha případech už při existujících adaptovaných paralelách (štauchovák, z něm. stauchen, — štrajhák, z něm. streicheln + Haken, — lízátko ‚kovový nůž na upravování konce roztavené skleněné tyče‘, tropkandlik, z něm. tropfen + Kanne, — trupkan — kapák ‚součást mačkářského stroje, nádoba s přívodem chladicí směsi‘, hauba, z něm. Haube, — kafer, z něm. Kafer, — farář — bába ‚lapač kouře nad mačkářskou pecí‘), český název je při tom často pouhý kalk (najrót — nová červeň, lindengrín — lipová zeleň, žandárblau — četnická modř).
Část českých pojmenování navrhovaných nejrůznějšími oborovými normami[5] pronikla do praxe, např. označení součástí mačkadla: místo přeňňi šlajfka se užívá (nábjehovej) můstek, dřívější sousloví zaňňi šlajfka bylo vytlačeno označením skluzafka, za tropkandlik je kapák a někdejší kaplik bývá nahrazován substantivem forma.
Některé z nových názvů se však neujaly v plné šíři, bývají totiž víceslovné, opisné. V některých případech byla navržena i synonymní pojmenování, jako např. za starší teler se doporučuje spojení držák na uchycení krátkých tyčí nebo upínací ocelové kleštiny opatřené dřevěným držadlem. Je pochopitelné, že v úzu se vžil pouze termín držák.
S problémem zavádění spisovných českých termínů se zcela nevy[244]rovnala, jak se zdá, ještě ani nedávno vydaná učebnice.[6] Autoři zde mnohdy uvádějí (patrně z pedagogických důvodů) vedle spisovného názvu také vžité cizojazyčné označení, např. nahřátý konec tyče (šmelc), velikost přelisku (broku), hradítko zvané „fuks“. Navrhované české termíny však bývají i zde nejednotné: místo subst. štambrát se zavádí pracovní stolek nebo odkládací stolek, ketlování se nahrazuje řetízkováním či svěšováním, drikování ekvivalentem mačkání, lisování nebo i tvarování (výlisků).
Část přejatých názvů se udržela v původní podobě, některé se adaptovaly po stránce hláskoslovné i tvaroslovné, např. fliter ‚druh tzv. fantazijní perly — plochý blýskavý korál s hrankami na lícové straně, určený k ozdobě šatů‘, tropkandlik, viklouka, hranuvať ‚vybrušovat hrany na sklářských výrobcích‘.
Řada pojmenování časem vyšla z užívání buď se zánikem výrobního odvětví, jehož se týkala (denglik ‚dřevěná tyčinka, na kterou se při broušení navlékaly skleněné kroužky‘, klemperda ‚stroj na sekání korálů z dutých skleněných tyčinek‘), nebo se změnou organizace práce (faktor, faléger ‚někdejší prostředník mezi podnikateli a domáckými dělníky‘, felegrovať ‚odvádět podomácku zhotovené výrobky podnikateli prostřednictvím tzv. falégra‘).
Terminologická jednoznačnost není vždy zachována, četné odborné názvy jsou i vícevýznamové, a to i v rámci jednoho oboru (brok ‚1. přelisek na výrobku vzniklý v místech, kde se spojují dvě části formy, 2. odpad při třídění korálů‘, kaplik ‚1. forma v mačkářském stroji, 2. miskovitý plíšek navlékaný mezi korály do náhrdelníku‘, šroubek ‚1. druh náhrdelníkové záponky zapínající se šroubováním, 2. druh tzv. fantazijní perly — korál šroubkovitého tvaru‘).
Některé z nich by bylo možno chápat i jako terminologická homonyma, např. šmelc I ‚drobný korál vzniklý nasekáním duté skleněné tyčinky‘, šmelc II ‚roztavený konec skleněné tyče připravený k mačkání korálů‘.
Kromě řady synonym lze v shromážděném odborném názvosloví najít i případy nesynonymické polyonymie.[7] Tak např. pro nejrůznější barevné odstíny skla, které nezasvěcený pozorovatel stěží odliší, užívají skláři celou škálu přesně stanovených pojmenování (červená: rubín, najrót, sijamrubín; žlutá: bernštajn, opál, špaňelská žluť, ana[245]gelb, goldgelb, brilijandgelb; zelená: rezeda, mechová, erbzgrín, anagrín, grázgrín apod.).
Většinu jednoslovných termínů, jak je patrno i z uvedených příkladů, představují substantiva, především apelativa. Vlastní jména včetně jmen zeměpisných se vyskytnou jen zřídka, tvoří určující složku souslovných spojení, jako Bachťikova benna ‚speciální bedna na přepravu skleněných kroužků (nazvaná podle výrobce Bachtíka)‘, jablonecki zlato ‚napodobenina zlata v bižuterních výrobcích‘.
Sloves je nesrovnatelně méně, přibližně jedna desetina celkového počtu jednoslovných termínů. Vyjadřují základní úkony, např. drikovať ‚zhotovovat korály lisováním z nahřátého tyčového skla‘, mašluvať ‚svazovat šňůry drobných korálů do tzv. mašlí, tj. svazků určité váhy‘; i speciální činnosti, jako jsou nejrůznější způsoby broušení lustrových ověsků (cvernknouť, lemovať, piclikovať, platuvať, sámovať, sejmovať), dále skleněných kroužků (hranuvať, kublovať) a ostatních sklářských výrobků (šarfovať, šerfovať, šlégrovať).
Jednoslovné termíny se odvozují od českých i cizích základů (bukvice ‚druh tzv. fantazijní perly — skleněný korál připomínající tvarem bukvici‘, hladina ‚brus na vertikální ose, na němž se obrušují větší rovné plochy sklářských výrobků‘, piglovačka ‚starší druh ručního mačkadla skleněných korálů‘, šatlenka ‚náramkový díl‘); některé názvy byly přejaty z němčiny už jako kompozita (driknštajn ‚podstavec pod mačkářský stroj‘, oberštecher ‚starší druh ručního mačkadla korálů s jehlou probíhající shora dolů‘, šifrádle ‚druh tzv. fantazijní perly — skleněný korál tvaru šikmého kolečka‘).
Další skupina jednoslovných názvů vznikla univerbizací ze souslovných spojení jako bakšáckej náherdelňik — bakšák ‚krátký náhrdelník z jednoho druhu korálů‘, fantazijňi perle — fantazije ‚korál jiného tvaru, než je základní kulička‘, kulickej kámen — kulič ‚sklářský brus na vodorovné ose‘.
Termínem se může stát slovo z běžného jazyka, které se začlení do nových významových vztahů v rámci daného oboru — při tom dochází k jeho specializaci (bába ‚lapač kouře nad mačkářskou pecí‘, přetáhnouť se ‚nabýt při leštění ohněm nežádoucího barevného odstínu‘). Časté je tvoření metaforické, jde o tzv. metafory lexikální, vztah k původnímu pojmenovávanému předmětu je vesměs již zastřen (kanon ‚součást mačkářského stroje — nádoba, do níž sjíždějí hotové výrobky‘, lízátko ‚kovový nůž na upravování konce rozžhavené skleněné tyče před mačkáním korálů‘) — u celé škály názvů tzv. fantazijních perel, [246]jako jsou bukvice, lucrna, hruška, slavik, selza, soudek, se naopak této spojitosti s věcmi z běžného života užívá k rozlišení skleněných perel podle jejich tvaru.
U některých odborných názvů nejsou již jejich motivační znaky dostatečně jasné, pojmenování se chápe jako značkové (mufna ‚šamotová cihla v peci, v níž se výrobky leští ohněm‘, ňauka ‚koule z roztavených zbytků skla‘, čoker ‚krátký náhrdelník z levných korálů‘), ve většině případů lze však z daného pojmenování na obsah pojmu usoudit (celobrus, nelezlik, náulek).
Vedle odborných názvů jednoslovných se vyskytují v diferenční lexikální zásobě i terminologická sousloví, tvořená převážně spojením substantiva s adjektivem, které je blíže určuje, specifikuje. Mají strukturu přídavné jméno + podstatné jméno: ketlovaci klíški ‚kleštičky používané při spojování korálů kovovými hřebíčky a jehlami‘, pérovej kroužek ‚druh náhrdelníkové záponky‘. Jen ojediněle se vyskytnou spojení sloveso + podstatné jméno: nalejď barvu ‚získat při leštění ohněm požadovaný barevný odstín‘.
I u terminologických sousloví se přirozeně objeví synonyma, většinou bývají jednoslovná. Jednoslovná pojmenovávací jednotka je buď odlišná od členů sousloví (hlatká oliva — voves ‚druh tzv. fantazijní perly — korál připomínající tvarem štíhlý plod olivy nebo ovesné zrno‘, plochá oliva — šváb), nebo bývá odvozena z adjektiva (bakšáckej náherdelňik — bakšák, pérovej kroužek — pérák).
3.
Synonymie, homonymie a polysémie v sklářském názvosloví svědčí o značné terminologické neustálenosti způsobené do jisté míry původně paralelní existencí drobných sklářských dílen v rukou soukromých podnikatelů. Avšak ani soustředění většiny domácké výroby do závodů k. p. Železnobrodské sklo nepřineslo předpokládané konstituování oficiální terminologie. Snaha nahradit cizí termíny spisovnými českými názvy se sice projevuje již řadu let, v praxi se však tyto návrhy ujímají jen pozvolna.[8]
[1] J. Bachmannová, Lexikální zásoba v obci Zásada na Železnobrodsku, Praha 1983, rukopis kandidátské disertační práce.
[2] O rozšíření speciální řemeslnické terminologie i mimo rámec daného odvětví srov. P. Ondrus, Terminológia remesiel i domáckej výroby a vedných disciplín, sb. Aktuálne problémy lingvistickej terminológie, Bratislava 1976, s. 27—29; dále např. J. Hlavsová, Lidová terminologie v systému lexikální zásoby, v tomto čísle NŘ, s. 225—233.
[3] Srov. B. Poštolková — M. Roudný — A. Tejnor, O české terminologii, Praha 1983, s. 59.
[4] Všechny nářeční doklady získané výzkumem v terénu jsou zapsány fonetickou transkripcí. S ohledem na tiskárenské možnosti se však průvodní vokál u slabikotvorných likvid přepisuje jako e a polosamohláskové v jako u. Termíny navrhované např. oborovými normami samozřejmě transkribovány nejsou.
[5] Železnobrodské sklo, k. p., závod 1, Výrobně ekonomická dokumentace — Mačkání ohňových perlí, čistodírových perlí a knoflíků na ručních mačkadlech kaplovka a kopalovka, 1980; Rumplování skleněných perlí, 1968.
[6] P. Strnad, J. Medek, Výroba skleněné bižuterie, Praha 1985 (vyšlo 1986).
[7] K pojetí polyonymie srov. zvláště J. Filipec, Česká synonyma z hlediska stylistiky a lexikologie, Praha 1961, s. 296n.
[8] Požadavek nahradit názvy přejaté z němčiny odpovídajícími českými ekvivalenty byl vysloven zhruba již před čtyřiceti lety. Srov. např. Sklářské rozhledy 24, 1948 — hlavně příspěvky R. Bárty, s. 97—98 a 123—126, M. Fanderlika, s. 169, O. Kallaunera, s. 168—169, Z. Rysky, s. 169 a K. Viktory, s. 169—170. Dále J. Štraus, Odborný sklářský slovník česko-německý a německo-český, Praha 1948. — Al. Jedlička, Naše řeč 30, 1950, s. 40. — M. Prokop, Třídění a názvosloví skla, Praha 1953. — O výsledcích práce názvoslovné komise srov. Sklář a keramik 4, 1954, s. 3, 120, 332.
Naše řeč, volume 69 (1986), issue 5, pp. 242-246
Previous Alena Jaklová: Návrh všestranného rozboru řečové činnosti mládeže
Next Eva Macháčková: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1