Sklářské názvosloví

jka (= Alois Jedlička)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jeden z kladů naší péče o spisovný jazyk a jeho kulturu můžeme vidět v tom, že jazykozpytci věnují svůj zájem a svou práci theoretickým i praktickým otázkám odborného názvosloví a že příslušní odborní pracovníci po této účasti jazykozpytců volají. Zásady pro tvoření odborného názvosloví průkopně stanovil sborník Spisovná čeština a jazykové kultura z r. 1932 a nově je shrnula i s historickým přehledem snah o české odborné názvosloví v jednotlivých oborech Havránkova stať „Terminologie“ v OSNDod VI, 2, 1074—1078.

K oborům, v nichž se na odborném názvosloví intensivně pracovalo, přistoupilo nyní sklářství. Odborná veřejnost sklářská byla o připravovaných pracích na českém názvosloví sklářském informována v odborném listě Sklářské rozhledy (24, 1949, č. 6—7) v článku prof. Ing. Dr. R. Bárty. Byla zřízena názvoslovná komise, kterou čekají četné úkoly. Počeštěním pohraničí, znárodněním průmyslu a nástupem nových pracovníků stala se naléhavou potřeba opravdu českého, soustavně propracovaného sklářského názvosloví. Konečným cílem je sestavení vícejazyčného sklářského slovníku. Pozornost bude věnována i pracovním výrazům huťským a dílenským.

Z pracovních zásad vyzvedněme především důraz, který se klade na organisaci práce sběratelské, dále zřetel k názvům slovanským, především ruským, a se souhlasem zaznamenejme snahu přijímat slovenské názvy tam, kde by to znamenalo potřebné a vhodné obohacení názvosloví českého. S hlediska terminologického je třeba souhlasit se snahami o soustavnost názvosloví, o to, aby jednotlivé slovotvorné prostředky měly své jednoznačně vymezené významy. Tak se na př. činitelská přípona -ič vyhrazuje pro názvy zařízení a strojů (na př. drtič je zařízení sloužící k drcení) a přípona -íř pro pojmenování zaměstnanců, dělníků. Často se ovšem tato snaha kříží s tendencemi, které se projevují u těchto prostředků v dnešním jazyce. Tak se na př. přípona -íř na rozdíl od přípony -ič vyskytuje především u denominativ (u jmen odvozených od jmen, na př. nožíř a pod.).

Na závěr ještě zdůrazníme zásadu v článku vyslovenou, kterou by bylo třeba uplatňovat obecně ve všech oborech: „Avšak ani starý a zejména pak ani nově vytvořený název nezavedeme, pokud se k němu nevyjádří filolog“.

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 1-2, s. 40

Předchozí rh (= Rudolf Havel): „Na příkopě“ či „Na příkopech“?

Následující Red. (= Redakce), Alois Jedlička: O jazykové výchově, zvláště na gymnasiích