Návrh všestranného rozboru řečové činnosti mládeže

Alena Jaklová

[Články]

(pdf)

-

Cílem tohoto článku je přispět k řešení aktuálního úkolu domácí lingvistiky, tj. k hlubšímu poznání současné mluvené češtiny.

Rozhodnutí zabývat se všestranným rozborem řečové činnosti mládeže je motivováno tím, že mládež představuje zvlášť dynamickou sociální skupinu. Její sociální a psychologické zvláštnosti způsobují, že řečová činnost mladých lidí výrazně odráží procesy a jevy, které jsou příznačné pro řečové chování v podmínkách současné společnosti. Zkoumat řečovou činnost mládeže tedy umožňuje do značné míry poznávat i aktuální tendence ve vývoji jazyka a řeči.

V dosavadní domácí lingvistické literatuře existuje k otázce řečové činnosti mládeže v zásadě dvojí přístup:
/1/ Jazyk, mluva mládeže je redukována na zvláštnosti slovníku. Předpokládá se, že osobitost řečové činnosti mládeže (tradičně se zkoumá jen mluva žáků a studentů) je pouze lexikální povahy a všechny ostatní složky jazykového systému jsou pokládány za zcela identické s interdialektovou bází dané oblasti. V těchto případech se mluví o studentském, mládežnickém slangu.[1]
/2/ Jazyk, mluva mládeže je zkoumána jako určitým způsobem svébytný, systémový, stratifikačně chápaný útvar. I zde se však zdůrazňuje, že se tato svébytnost týká především lexikální zásoby, zčásti slovotvorných pravidel, tvarosloví, a nikoli tzv. vyšších rovin jazykového systému.[2]

Dosavadní výzkumy řečové činnosti mládeže byly prováděny prostředky klasické systémové lingvistiky popisného charakteru; prostřed[234]ky tohoto druhu umožňují především úzce lingvistickou charakteristiku morfologických, syntaktických a lexikálních zvláštností mluvy mladých lidí. V návaznosti na aktuální tendence v jazykovědě a v kontaktu se sociální psychologií a teorií společenské komunikace je však možno navrhnout takový typ analytického aparátu, který by umožňoval všestranný, do značné míry interdisciplinární a přitom pojmově homogenní rozbor řečové činnosti mládeže. Ve svých vlastních výzkumech jsme uplatnili analytický aparát založený na hierarchizovaném souboru pojmů, jež jsou vymezeny v následující části této stati.

Základním pojmem je komunikační událost (dále KU). KU je výsek reálné sociální skutečnosti. Ve své struktuře zahrnuje alespoň dva partnery komunikace (sdělovatele, mluvčího a příjemce, adresáta). Sdělovatel je osobnostní interakční struktura vymezená komunikační intencionalitou (zaměřením) na příjemce. Příjemce je osobnostní interakční struktura vymezená příjmem komunikační intencionality od sdělovatele. Takto je zahrnut i prvek zvaný směr komunikace. Komunikační vztah mezi osobnostními strukturami je podstatnou a určující složkou komunikačního procesu, neboť výrazně ovlivňuje jeho dynamickou strukturní výstavbu.

Vlastností partnerů komunikace (jako osobnostních struktur v komunikativním smyslu) je, že jde o funkční proměnné; z podstaty dialogického komunikačního aktu vyplývá, že střídavě „nabývají hodnoty“ vzájemně různých osobnostních struktur ve významu psychologickém a sociologickém.

S ohledem na typ mluvených projevů, které jsou předmětem aplikace těchto pojmů, není třeba zavádět pojem kanálu, neboť jde o bezprostřední komunikační kontakt.

Osobnostní struktury dosaditelné do komunikačních proměnných sdělovatel a příjemce jsou v rámci (malé) sociální skupiny vymezeny interakčně jako sociální osobnostní struktury členitelné dále ve smyslu sociálních rolí v dané sociální skupině. Určujícím interakčním rysem osobnostních prvků komunikační události je informace (počáteční, průběžná, konečná). Je obligatorním rysem partnerů komunikace a fakultativním rysem osobnostního objektu. V těchto souvislostech jsou zavedeny ty prvky KU, které mají sociální charakter, tj. (nezbytný) popis sociálních rolí ve skupině včetně hierarchických vztahů mezi rolemi, vztahy vedení, řízení, (nezbytné) složky skupinových norem chování, postojů, vyplývajících ze společné atmosféry a z vazebných vlastností skupiny.

[235]Takto chápaná sociální osobnostní struktura je funkční proměnnou vzhledem k osobnostní struktuře ve smyslu interakčního typu lidské psychiky. Takové uspořádání mezi sociálně a psychologicky pojatou osobnostní strukturou se však nevyznačuje těmi vlastnostmi, které má analogické uspořádání komunikační a sociální osobnostní struktury. Sama existence sociální psychologie jako vědní disciplíny potvrzuje, že objektivně nelze „spolehlivě“ oddělit sociální a psychické aspekty osobnosti. Je proto jedině možné chápat sociální a psychickou interpretaci komunikujících partnerů jako dva stupně specifikace těchto prvků KU. S tím souvisí i nutnost užít z hlediska sociologických a psychologických zřetelů stejný typ teoretických prostředků.

V kontextu lingvistických aplikačních záměrů je nejvhodnějším prostředkem interakční chápání osobnostní struktury.[3] Struktura sociální skupiny pak tvoří životní prostor, okolí osobnostní struktury. Příslušná sociální skupina je však prvek, který má rovněž svůj prostor, své okolí. To může být za určitých okolností také zvažováno. Pro analýzu komunikace mládeže jsou důležité především ty rysy jednotlivých osobnostních struktur, které se projevují interakčně, vyplývají z meziosobních souvislostí ve skupině a odrážejí se v charakteru řečové činnosti.

Takto komunikačně, sociálně a psychologicky vymezená KU zahrnuje ve své časové a prostorové struktuře prvky obligatorní (zápis subjektů v komunikačním smyslu: sdělovatel — příjemce — obsah komunikace), potenciální a fakultativní. Za potenciální prvky pokládáme osobnostní objekty, tj. osoby, které se komunikace neúčastní ani aktivně, ani pasívně, ale v průběhu komunikace se o nich mluví, a neosobnostní (věcné) objekty, tedy konkrétní předměty, na které je zaměřena činnost komunikantů v průběhu KU. Mezi fakultativní prvky náleží aparatura (předměty, přístroje nebo zařízení, jejichž prostřednictvím působí účastníci KU na věcný objekt), lokální struktura (bezprostřední okolí KU), komunikační vztahy komunikantů (momentální vztah mezi sdělovatelem a příjemcem při komunikaci, v němž se promítají rysy spjaté s jejich osobnostní strukturou a společenskou pozicí) a také temporální (časové) členění průběhu komunikace. Grafický nebo formulární zápis takto vymezené KU doplněný o sociální interpretaci a psychologickou specifikaci subjektů, popř. osobnostních objektů, označujeme jako pragmatický obraz KU. Pragmatický obraz KU je tedy popisem prvků KU, zápisem změn ve stavu prvků, zejména sub[236]jektů, ale i objektů. Změna ve stavu KU se označuje jako efekt, účinek KU. Rozlišujeme efekty sociálně psychologické (změny „stavu“ osobnostních prvků) a efekty komunikačně informační (změny „stavu“ informací osobnostních prvků). Sociální a informační efekt může zahrnovat i změny „stavu“ prvků potenciálních.

Podobně jako vymezení KU ve smyslu empiricky daného výseku procesu sociálního jednání subjektů má empirický, komplexní charakter také soubor kritérií, na jejichž základě se stanoví segment KU. Jde především o tato kritéria:
a) určité akty jednání spojené s vyhraněnými cíli subjektů, s identifikovatelnými efekty, zřetel k dominanci informačního nebo sociálně psychického jednání;
b) tematická homogenita segmentu (předpoklad zápisu sémantického obrazu KU);
c) zřetel k homogenitě bezprostředních komunikačních reakcí mezi subjekty v časové posloupnosti.

Segmentace tedy obsahuje celkově tyto složky:
/1/ souhrnný obsahově pragmatický popis segmentace, zahrnující popis záměrů, cílů atd.;
/2/ popis replikové realizace segmentů;
/3/ pragmatické charakteristiky segmentů;
/4/ efekty jednotlivých segmentů;
/5/ u komunikačních událostí o třech a více subjektech popis časové posloupnosti bezprostředních komunikačních reakcí subjektů.

Segmentace je tedy bezprostředním předpokladem obsahové, sémantické analýzy KU.

Prohloubením pragmatického obrazu KU uskutečněným v jeho rámci je popis obsahové stránky KU, tedy popis třetího obligatorního prvku pragmatického obrazu KU. Jde o popis zaměřený zvláště na pohyb a kvalitativní změny informace; je sémantickým obrazem KU.

Sémantický obraz KU je sémantickým popisem jednotlivých segmentů se zřetelem k jejich replikovému členění jako výrazové struktuře. Způsob vymezování segmentů je teoreticky založen na obsahových analýzách v teorii sociální komunikace,[4] na sémantických prostředcích teorie textu a dialogu[5] a na teorii sémantické báze.[6]

[237]Při analýze řečové činnosti mládeže dále zjišťujeme, jak motivují jednotlivé subjekty, jejich cíle a záměry pragmatickou a sémantickou stránku KU, jak motivují efekty KU. Zápis těchto vztahů označujeme jako osobnostní pragmaticko-sémantický plán KU. Tyto plány umožňují diferencovat v rámci obsahu komunikace skutečnou informaci od obsahů, jež mají „pouze“ pragmatickou funkci, tj. souvisejí se sociálními a psychologickými efekty. Takové obsahové kvality jsou výrazem sociálních vztahů, vazebných mechanismů ve skupině, kontaktových „rituálů“ apod.

 

Ukázka analyzovaného záznamu řečové činnosti mládeže

I	1	Hana: teda Jano / stejně ti řeknu že si na tom stejně líp co se týče figury / lepší bejt takováhle než třeba taková Monika /
	2	Jana: myslíš / dyť Monika vypadá celkem vobstojně /
	3	Hana: ale prosim tě / dyť tam nic nemá / to neni podle mě žádná žencká / kde nic tu nic /
	4	Jana: ale musíš uznat že v těch letních šatech jí to seklo /
	5	Veronika: prosím vás / vy máte starosti / každej je ňákej /
II		no rači mi Hano vysvětli co to tady máš za zkratku to U. M. /
	6	Hana: ukaž / to je přece jasný / užitý umění /
	7	Veronika: užitý umění / jó? / to mě podrž / U jako umění a M jako užitý / jó? /
	8	Hana: nó / dyť přece neska taky na vědeckým komunismu napsal na tabuli V. T. jako vojenskostrategický / sice tam to S. potom dopsal / ale stejně /
	9	Veronika: no vidíš / a já sem furt přemejšlela co to je to T. / tak sem tam potom napsala vojenskotechnický / a vono je to strategický /
III	10	Jana: co ste to neska vlastně brali? /
	11	Hana: bylo to celkem zajímavý / bavilo mě to poslouchat protože to dobře vykládal / něco co je třeba aby se zamezilo válkám /
	12	Veronika: no / Hano ty si neska válela /
	13	Jana: jó? /
	14	Veronika: nó / byla děsně aktivní že furt vyvolával jenom jí /
	15	Hana: no / tobě sem taky napovídala / a ty si mlčela /
	16	Veronika: no to víš / já ti nějak nevěřila / a vono to náhodou bylo dobře /
	17	Hana: náhodou / jó? / já dámy totiž do toho začínám vidět / abyste věděly /
[238]	18	Jana: ale nepovídej / a do čeho eště začínáš vidět? / pověz nám to / my bysme taky rádi do něčeho viděly /
IV	19	Hana: ále dejte mi pokoj / a trhněte si nohou / du se učit /

 

Zápis pragmatického obrazu komunikační události

Obligatorní prvky (subjekty): tři komunikanti.
Potenciální prvky: osobnostní objekt Monika (M), osobnostní objekt vyučující (X), neosobnostní objekt sešit (S).
Fakultativní prvky: prostředí a vybavení třílůžkového pokoje vysokoškolské koleje.
Sociální interpretace subjektů: jde o sociálně rovnocenné partnerky (studentky vysoké školy, studující ve stejném ročníku pravděpodobně týž obor nebo alespoň společně navštěvující některé přednášky). Lze zaznamenat do jisté míry vedoucí postavení subjektu H, odrážející se v prosazování hodnotícího stanoviska k osobnostnímu objektu M, v aktivitě při výuce, v určité převaze vědomostí atd. Tato převaha je zřejmě konstantní povahy, tj. není pouze aktuálním jevem dané KU. Subjekty J a V se jeví jako sociálně zcela rovnocenné; víceméně pasívní komunikativní zapojenost J je dána tím, že se nezúčastnila přednášky, která je předmětem rozhovoru, je tedy podmíněna situačními okolnostmi obsahu KU.
Psychologická specifikace (zachycení osobních vlastností subjektů KU): sociální převaha H se projevuje i výrazně negativním postojem k fyzickým dispozicím osobnostního objektu M (J tyto dispozice M obhajuje). Další specifikace je ze záznamu neidentifikovatelná.

 

Zápis segmentace pragmatického obrazu KU

Základní pragmatická charakteristika KU: H, V, J studují ve společném pokoji, V si dopisuje přednášky od H, J si (až v kontextu komunikace) doplňuje informace o výuce.

Segmentace:

I	Hodnocení fyzických dispozic osobnostního objektu M	repliky	1—5
II	Interpretace zkratek v psaných poznámkách v rámci asociativní vazby k minulé přednášce	repliky	5—9
III	Informace o obsahu přednášky, jíž se J nezúčastnila, hodnocení výkonů H a V, hodnocení H vlastních znalostí	repliky	10—18
IV	Ukončení komunikace	replika	19

Pragmatické charakteristiky segmentů

I	Informace (bez vazby na společnou činnost komunikantů)
II	Informace (s vazbou na společnou činnost subjektu V)
[239]III	Informace (s vazbou na pragmatický fakt nepřítomnosti J na přednáškách)
IV	Informace H „o návratu“ ke společné činnosti

Efekty komunikace (změna ve stavu skutečnosti objektivní, subjektivní či mentální, jíž bylo dosaženo v průběhu KU)

I	Efekt sociálně psychický (konfrontace hodnocení M)
II	Informační efekt
III	Informační efekt
IV	Komunikačně pragmatický efekt

(Pozn.: Grafický zápis postupného utváření komunikačních vztahů mezi subjekty komunikace zde z rozsahových důvodů neuvádíme.)

 

Strukturace a popis obsahu komunikace
(Sémantický obraz KU)

Pragmatický obraz KU ukazuje, že jde „o doprovodnou“ komunikaci, tj. komunikaci, která provází společnou činnost. Její prvý segment je zcela mimo rámec společné činnosti komunikujících subjektů (studium), druhý se naopak bezprostředně váže na činnost subjektu V; obsah tohoto segmentu asociativně navozuje obsah segmentu III, který má přímou vazbu na širší pragmatickou situaci subjektu J (nebyla ve škole). Společným rysem všech segmentů KU je, že v nich dochází k výměně informací, třebaže tyto informace mají různou vazbu na základní činnost subjektů.

Výše konstatované sociální a psychické specifikace subjektů se projevují ve strukturaci obsahové stránky KU. Sociálně a psychicky aktivní subjekt H začíná informaci segmentu I, uskutečňuje informační vyrovnání v segmentu II, dominuje informačnímu vyrovnání v segmentu III, je iniciátorem ukončení „doprovodné“ komunikace (replika 19). Subjekt V vyvolává tematický obrat mezi segmentem I a II („uprostřed“ repliky 5), subjekt J mezi segmentem II a III.

 

Základní obsahové členění segmentů

Schéma motivací obsahu jednotlivých segmentů:
základní společná činnost subjektů (studium)

I	je v rozporu se společnou činností;
II	se vrací směrem ke společné činnosti subjektu V;
III	je asociativně sdruženo s II.

Podrobnější obsahově sémantickou analýzu[7] uskutečníme na segmentu III:

[240]10	tázací zjišťovací modalita před momentem promluvy (H + V + J probírají učivo u)
11	před momentem promluvy (H kvalifikuje u pozitivně s kvantitativním omezením, H sluchově vnímá u aktivně a s potěšením); to je důsledek příčiny (osobnostní objekt X předkládá u s pozitivním hodnocení H), u = nutnostní modalita (rámcový význam procesu zabránění (události války))
12	před momentem promluvy, kohezní (navazovací) částice (V kvalifikuje H jako úspěšnou)
13	(H vyjadřuje modalitu údivu a pochybnosti)
14	před momentem promluvy, kohezní částice (V kvalifikuje H jako aktivní s kvantitativní modifikací), implikace (X vyvolává opakovaně H)
15	před momentem promluvy (H podává informace V), v rozporu s tím (V informace neuplatňuje)
16	před momentem promluvy, kontaktové a kohezní částice (V nepřijímá s důvěrou informace H), v rozporu s tím (informace H objektivně kvalifikovány jako dobré; tuto objektivní kvalifikaci hodnotí V jako náhodnou)
17	(H odmítá hodnocení své informace jako náhodné), expresívní oslovení, kontaktový rámec (H rozumí určitým informacím)
18	J expresívně, s ironizujícím despektem, s tázací modalitou (H rozumí určitým informacím), s žádací modalitou (H předá určité informace J a V), účelový vztah (J a V s modalitou chtění (J a V drží určitou informaci))

Prostředky vyjadřující obsahově sémantický obraz KU jsou standardní v řečové činnosti mládeže. Platí to o kohezních, navazovacích a kontaktových prvcích (teda, ale, prosím tě, ale musíš uznat, nó dyť, no vidíš, ale nepovídej). Standardní je i výběr expresívních lexikálních prostředků (seklo jít to, trhněte si nohou aj.).

 

Osobnostní pragmaticko-sémantické plány subjektů H, V a J

Subjekt H jsme označili jako sociálně a psychologicky aktivní faktor dané KU.

Plán subjektu H je charakterizován tím, že
a) vnáší vedlejší, „oddechové“ téma fyzických dispozic objektu M, a tím vymezuje z širšího proudu komunikace danou KU;
b) dominuje (počínaje 10. replikou) téma obsahu „dnešní“ výuky tím, že předkládá svůj aktivní postoj k výuce, kvalitu svých znalostí atd.;
c) vedlejší témata, která sama započala, replikou 19 uzavírá.

V osobnostním pragmaticko-sémantickém plánu subjektu H nelze zjistit vyhraněné záměry, cíle — plán spíše pouze odráží „přirozenou“, trvalou sociálně psychologickou převahu subjektu H.
d) V segmentu II, který je primárně součástí osobnostního plánu V (srov. dále), „rektifikuje“ (opravuje) H obsahovou strukturaci segmen[241]tu tím, že „vysvětluje“ chybu při psaní zkratky ve svých poznámkách obdobnou chybou vyučujícího v předmětu, jenž je součástí obsahové struktury segmentu III.

Plán subjektu V je charakterizován takto:
V uzavírá téma, viz a), v plánu H; tato komunikační aktivita je dána záměrem získat potřebné informace pro kvalitní doplnění učiva. Osobnostní plán subjektu V je tedy utvářen vyhraněným záměrem.

Plán subjektu J je charakterizován takto:
a) J „oponuje“ H ve věci fyzických dispozic osobnostního objektu M;
b] J vnáší téma segmentu III s vyhraněným záměrem získat informace o výuce, jíž se nezúčastnila. Obsahovou strukturu segmentu III, kterou dominoval subjekt H, uzavírá replikou 18.

Na základě ilustrativní aplikace navrženého analytického aparátu lze stanovit tyto jeho vlastnosti:
— jde o aparát, který by měl sloužit analýze komunikace v komplexním, sociálně psychologickém zaměření, nikoli speciálně textologickým analýzám;
— umožňuje v rámci sémantického obrazu uskutečnit jemnou analýzu významové struktury KU;
— umožňuje vymezit proporce mezi závažností obsahově tematické stránky a stránky komunikační, pragmatické;
— svou celkovou strukturací umožňuje důsledně odlišit jednotlivé stupně analýzy, aniž zakrývá souvislost jednotlivých analytických hledisek.

Výsledky dosažené navrženým interdisciplinárním analytickým aparátem mohou být široce využity pro poznání mládeže jako sociální skupiny, pro rozbory hodnotových soustav mladých lidí, pro hodnocení jejich názorů, postojů i způsobů myšlení. Znamená to, že komplexní rozbor řečové činnosti mládeže může přinést cenné poznatky též pro analýzy zaměřené ideologicky, politologicky, sociologicky a psychologicky.

---

[1] Viz např. F. Oberpfalcer, Argot a slangy, in: Čsl. vlastivěda, sv. III, Praha 1934, s. 311—375; L. Klimeš, Slang plzeňských studentů, in: Sborník Pedagogického institutu v Plzni, Praha 1964, s. 71—118.

[2] Srov. např. A. Jirsová, H. Prouzová, N. Svozilová, Poznámky k mluvě mládeže, NŘ 47, 1934, s. 193—199; Š. Krištof, Mládežnícky slang a jeho diferenciácia, in: Sborník přednášek z II. konference o slangu a argotu, Plzeň 1977, s. 81—91; M. Krčmová, Jazyk mládeže na Moravě, NŘ 60, 1977, s. 113—119.

[3] K. Lewin, Principles of topological psychology, New York — London 1936.

[4] Viz J. Janoušek, Sociální komunikace, Praha 1968; V. Lamser, Komunikace a společnost, Praha 1969.

[5] Srov. O. Müllerová, Komunikativní složky výstavby dialogického textu, Praha 1979/83/; J. Hoffmannová, Sémantické a pragmatické aspekty koherence textu, Linguistica VI, 1983; D. Viehweger, Sequenzierung von Sprachhandlungen und Prinzipien der Einheitenbildung im Text, in: Studia grammatica 22, Berlin 1983, s. 369—394.

[6] Viz J. Kořenský, Konstrukce gramatiky ze sémantické báze, Praha 1984. Srov. recenzi v tomto čísle NŘ.

[7] Metajazyková fixace obsahových jednotek je parafrází bázových významů; má podobu přítomného času, jsou zaznamenávány modální a časové rámce (oddělené závorkami) a významové hodnoty usouvztažnění bázově sémantických jednotek v textu. Srov. d. c. v pozn. 6, s. 76—138.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 5, s. 233-241

Předchozí Jaroslava Hlavsová: Lidová terminologie v systému lexikální zásoby

Následující Jarmila Bachmannová: Postavení sklářské terminologie v systému lexikální zásoby ze severního Železnobrodska