Alena Polívková
[Drobnosti]
-
V poslední době se v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český ČSAV zvětšuje počet dotazů týkajících se pravopisu názvů nových městských čtvrtí. Jde o názvy sídlišť jako Sídliště Víta Nejedlého, Sídliště 9. května, Sídliště Vítězného února, Sídliště Krč apod. a o pojmenování typu Červený Vrch, Černý Most aj. Máme-li se držet zásad uvedených v Pravidlech českého pravopisu, můžeme spor, zda psát u názvů jako Sídliště Víta Nejedlého v počátečním slově sídliště písmeno malé, nebo velké, vyřešit pouze tehdy, zjistíme-li, zda tento výraz je, nebo není součástí vlastního názvu. Je-li slovo sídliště skutečnou součástí oficiálního názvu příslušné městské čtvrti, píšeme počáteční písmeno velké, např. Sídliště Antala Staška. Je samozřejmé, že se velké písmeno podržuje i u vlastního jména nebo vlastního názvu, který se píše s velkým počátečním písmenem, a je součástí několikaslovného názvu, např. Sídliště Vítězného února.
Někdy však může píšící velmi obtížně zjišťovat, zda výraz sídliště je skutečnou součástí oficiálního názvu. Domníváme se proto, že i v těchto případech by bylo pro praxi užitečné psát slovo sídliště s velkým počátečním písmenem. Podporu pro tento způsob psaní můžeme najít ve Statistickém lexikonu obcí ČSSR 1974, úřední publikaci mající oficiální charakter. Zde se např. uvádí tento způsob psaní u názvů jako Sídliště Vršoveň, Sídliště Fifejdy, Sídliště Meopta, Sídliště Žabovřesky, Sídliště Černá Pole aj.
Pravopisné problémy s sebou přinášejí i názvy sídlišť jako Červený Vrch, Černý Most apod. Musíme u nich vycházet ze skutečnosti, že tato sídliště jsou jistou obdobou starších městských čtvrtí (např. Malá Strana). Přiřadíme je proto stejně jako názvy těchto tradičních čtvrtí k víceslovným místním jménům typu Severní Město, Jižní Město,[1] pro něž platí pravopisná zásada psát každé plnovýznamové slovo s velkým počátečním písmenem, tzn. Červený Vrch, Černý Most. Tento způsob psaní nebude vyžadovat od uživatele jazyka věcnou znalost skutečnosti (srov. spojení Bílá Hora — osada × Bílá hora — vyvýšenina), popř. historických, věcných aj. reálií, tzn. že danou pravopisnou problematiku zjednoduší.[2]
[1] Srov. NŘ 51, 1968, s. 127—8.
[2] Podobně N. Fuková, Jak psát Hvězdné Městečko?, NŘ 67, 1984, s. 164—5.
Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 3, s. 167
Předchozí Helena Confortiová: Předložky s 1. pádem
Následující Věra Vlková: Přístup, nebo přistoupení?