Předložky s 1. pádem

Helena Confortiová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Je známo, že se české předložky mohou pojit se všemi pády kromě pádu prvního (a pochopitelně pátého). Můžeme se však setkat i s tím, že se předložka — skutečně či zdánlivě — pojí s 1. pádem.

Skutečná spojení s 1. pádem se vyskytují u některých předložek přejatých, které se někdy ani jako předložky nepociťují, např. à, à la, kontra, versus, via (známky à 3,— Kčs, telecí à la bažant, Jestřáb kontra Hrdlička, via Moskva).

V hovorové češtině, zvláště ve školním prostředí, se užívá primárních (vlastních) předložek na nebo za s 1. pádem při oznamování výsledku zkoušky. Na otázku, jak udělal zkoušku, odpoví student, že na jedna nebo za jedna. S těmito výrazy se můžeme setkat i v polooficiálním projevu. Při zkoušení je důležité číselné vyjádření známky, i když do úředních dokladů se hodnocení studentů vypisuje slovy. Přitom v běžném hovoru se málokdy užívá k vyjádření výsledku zkoušky adverbia (fyziku jsem udělal výborně); použije-li se číselného substantiva, následuje po předložce na 4. pád (na jedničku). Předložka na zde ve spojení se 4. pádem označuje hodnocení činnosti a souvisí s jinými významy této předložky (např. způsob činnosti — jet na plný plyn, ušít na míru, koupit na dluh). Spojení s předložkou za v tomto případě možné není (nemůžeme říci za jedničku). Předložka za ve spojení se 4. pádem neoznačuje totiž způsob, nýbrž prostředek placení (koupit za korunu).

Mohlo by se tedy zdát, že se u obou předložek objevuje další pád, s nímž se pojí. Předložka na, kde se přibližně stejně často užívá 4. pádu jako 6. pádu, by u sebe měla pády tři, předložky za dokonce čtyři (tato předložka se pojí převážně se jmény ve 4. pádu, poměrně často ve 2. pádu a nejméně v 7. pádu). Podle našeho názoru jde o omezené užití předložek s neskloňovaným základním tvarem číslovky. Setkáme se s tím i v nepředložkových spojeních, např. píšu ti jedna; máte jedna. Hovorové je také nesklonné užití víceslovných číslovek v matematice (např. devět set dvacet čtyři děleno dvě stě padesát jedna), i když dané [167]v těchto případech snahou o zřetelnější vyjádření.

Nemůžeme tedy říkat, že české primární předložky se pojí s 1. pádem. Jde o spojení předložek s ustrnulým, neskloňovaným tvarem číslovky. Takové spojení je však nutno pokládat za slangové; do oficiálního (tj. spisovného) projevu mluveného, natož pak písemného, nepatří.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 3, s. 166-167

Předchozí Marie Vieweghová: Jde o názvy vlastní?

Následující Alena Polívková: Pravopisné problémy s našimi sídlišti