K výzkumu studentského slangu
Milan Báča
[Články]
-
V současné době existuje celá řada prací a statí, které se věnují studentskému slangu.[1] Svým článkem se pokusím přispět k objasnění některých problémů této jazykové vrstvy, zejména k metodice jejího výzkumu.
Při analýze studentského slangu jsem vycházel z Hubáčkovy definice, podle které je slang „svébytná součást národního jazyka, jež má podobu nespisovné vrstvy speciálních pojmenování realizované v běžném (nejčastěji polooficiálním a neoficiálním) dorozumívacím styku lidí vázaných stejným pracovním prostředím nebo stejnou sférou zájmů a sloužící jednak specifickým potřebám jazykové komunikace, jednak jako prostředek vyjádření příslušnosti k prostředí či k zájmové sféře“.[2] Co se týká pojmu ‘studentský slang‘, vytvořila se zatím potřeba chápat ho: a) jednak v širším smyslu — jako lexikální vrstvu nespisovných výrazů v mluvě studentů, tj. takových, kterých užívají studenti v běžném (zejména neoficiálním) mluveném styku; b) jednak v užším smyslu — jako lexikální vrstvu nespisovných výrazů v mluvě studentů, které se vztahují — přímo či nepřímo — ke studiu a studentskému prostředí a kterých užívají studenti v běžném (zejména neoficiálním) mluveném styku.
Označení studentský slang v širším smyslu se do značné míry překrývá s označením mládežnický slang nebo slang mládeže. V této souvislosti bychom mohli dokonce charakterizovat studentský slang v užším smyslu jako studentský slang a studentský slang v širším smyslu jako slang studentů, neboť tato označení mají jinou kvalitu, a je nutno je od sebe odlišovat (slang studentů a studentský slang).
Ve studentském slangu (zejména vysokoškolském, [79]neboť tomu byl věnován tento výzkum) lze tak rozlišit čtyři druhy výraziva:
/1/ výrazivo interslangové (tento termín je převzat z Hubáčkovy publikace[3]), tj. výrazivo vzniklé mimo studentské prostředí, ale uplatňující se v něm: do studentského slangu pronikají výrazy profesních nebo různých zájmových skupin, např. destilka — destilovaná voda, vědárna — vědecká knihovna apod.; výrazy z této vrstvy se řadí do studentského slangu jen tehdy, pokud přímo souvisí se studiem nebo s životem studentů;
/2/ výrazivo s platností obecně studentského slangu, tj. výrazivo vyskytující se v každém studentském prostředí, např. šprtat — těžce, mechanicky studovat, prvák — a) student 1. ročníku, b) první ročník, seminárka — seminární práce, střílet — riskovat odpověď apod.;
/3/ výrazivo s platností speciálně studentského slangu, tj. výrazivo vyskytující se pouze v určitém studijním oboru, např. mikračka — mikrobiologie, zřízení — společenské a státní zřízení ČSSR, hágé — historická gramatika, pravěk — dějiny pravěku apod.; tato skupina má co do početnosti nižší zastoupení než předcházející skupiny, neboť je prakticky až na výjimky omezena na názvy disciplín daného oboru nebo názvy oboru samotného;
/4/ výrazivo s určitou lokální platností, tj. výrazivo vyskytující se pouze v slangu studentů určitého regionu nebo určité školy, např. pentagon — přístavba k budově Pedagogické fakulty (dále PF) na Orlickém nábřeží, vedlejší — budova PF stojící vedle budovy hlavní apod.; oba uvedené výrazy jsou srozumitelné pouze studentům PF v Hradci Králové; tato skupina, která má z kvantitativního hlediska nejnižší zastoupení, je velmi problematická, neboť je mnohdy těžké rozhodnout (nemáme-li k dispozici porovnatelné studie), zda ten či onen výraz je studenty užíván na celém území, nebo jen v určitém regionu. (Hovořím-li v tomto článku o výrazivu s určitou lokální platností, mám na mysli ty výrazy, které označují jevy a skutečnosti daného regionu nebo školy.)
Při výzkumu studentského slangu je nutné opírat se o shromážděný jazykový materiál. Se soustavným sběrem jazykového materiálu na PF v Hradci Králové bylo započato v roce 1981 na základě zpracovávání [80]diplomového úkolu na téma Studentský slang na PF v Hradci Králové.[4] V první fázi výzkumu byl materiál získáván trojím způsobem: Přímým odposloucháváním jazykových projevů ve studentském prostředí, rozhovory s informátory (zde bylo možno tázat se na některé výrazy přímo) a ze samotných jazykových zkušeností autora. V této fázi výzkumu byly tak získány asi dvě pětiny veškerého získaného jazykového materiálu, tj. asi 500 názvů. Při výběru informátorů se dbalo na zastoupení různých studijních oborů i různých ročníků. V druhé fázi výzkumu byl materiál shromažďován pomocí dotazníkové akce. Vlastní dotazník byl sestaven na základě výsledků první fáze výzkumu. Shromážděný materiál byl rozdělen do 12 významových okruhů a každý z nich byl pak zanesen do dotazníku. Každý významový okruh obsahoval řadu pojmů ze studentského prostředí. Úkolem dotazovaných osob pak bylo připsat k jednotlivým pojmům v rámci určitého významového okruhu příslušný slangový název nebo více názvů, které znali. Touto akcí, které se zúčastnilo 91 studentů hradecké PF, se počet získaných slangových názvů rozšířil celkem na 1250. Ve svém příspěvku uvedu k těmto okruhům některé příklady ze studentského slangu na PF v Hradci Králové. Uvedený shromážděný jazykový materiál ze studentského slangu byl podle významových okruhů desetinně utříděn.
1. Názvy škol a fakult
1.1. Střední školy a odborná učiliště (ekonomka, gympl, učňák, průmka, textilka apod.)
1.2. Vysoké školy a fakulty (fakule—fakulta; véeš, vejška, vysočka, vysoká—vysoká škola apod.)
1.2.1. Pedagogická fakulta (pajda, pajdák, peďák, pedina, prďák — celkem 15 názvů)
1.2.2. Ostatní vysoké školy a fakulty (filda—filozofická fakulta, medina—lékařská fakulta, novinařina—fakulta žurnalistiky, práva—právnická fakulta)
1.3. Různé charakteristiky škol (nalejvárna—těžká škola)
2. Student
2.1. Student (studák, studna, vejškař, vysokostudent)
2.2. Student určité školy (hnojař—student školy se zemědělským zaměřením, gymplák—student gymnázia, pajdagog—student pedagogické fakulty, zubař—student lékařské fakulty, obor stomatologie)
2.3. Student určitého ročníku (čtvrťák, druhák, prvák)
2.4. Student určitého oboru vysoké školy (lingvista—student oboru český jazyk, matykář, občankář)
3. Formy studia (dálkový)
[81]4. Názvy budov, místností a zařízení školy (biflárna, biflovna—studovna; dabljúsí, kaďák, konečná, pískovna, vécéčko—záchod; labák, labina, labča, labka, labočka, labóra, laborka—laboratoř)
5. Názvy oborů, aprobací, aprobačních předmětů a disciplín (biche—aprobace biologie s chemií; rúdina, rúďa, rujnina, rúnina—ruština; čéďa, čégra, čégrina, česák, češtin (muž. rod)—čeština; novověk—dějiny novověku, pravěk—dějiny pravěku, dějas—dějepis; matule, máťa, maťárna—matematika; biola, bio, bižola, bižule—biologie; šutrárna—mineralogie; občankárna, občána, občanka—občanská nauka; marxák, poliš, politika—marxismus-leninismus; hismat—historický materalismus; fýza, fyzule—fyzika; chemča, chemka—chemie; orgána—organická chemie; výtvarka—výtvarná výchova; dekoračka—dekorativní kompozice; hudebka—hudební výchova; pajda, pajdagogika, péďa, pedágle, pedagoška, peďule, prďola—pedagogika; pepsy—pedagogická psychologie; psýcha, psycho, psychoška, psynda—psychologie; fránina—francouzština; tělák—tělesná výchova atd.)
6. Názvy forem vyučování a činností
6.1. Přednáška (četba, přednes)
6.2. Seminář (es, semájo, semák, semenec, semenář)
6.3. Cvičení (cvičko, cvígo, cvígro, cviko)
6.4. Práce v laboratořích (kolaborování)
6.5. Kursy (branečák—kurs branné výchovy, lyžák—lyžařský kurs, malířák—kurs malby)
6.6. Ostatní formy vyučování a činnosti (konzultačky—konzultace, svočka—studentská vědecká odborná činnost, zučka—zájmová umělecká činnost)
7. Názvy forem hodnocení znalostí a prací studentů
7.1. Dílčí nebo souborná zkouška (dělucha, próba, průba; souborka)
7.2. Opakovaná zkouška (kolečko, opravák, repec, repete, repríza, opakovačka)
7.3. Ostatní zkoušky (bokovka, černej, černoch, čerňas—černý zkušební termín; děkánek, děkanát, děkanskej—zkušební termín povolený děkanem)
7.4. Nečekané zkoušení, zkouška (nálet, překvápko, přepadák)
7.5. Charakteristiky zkoušek (brnkačka, dávačka, hotovka, lechtačka—lehké zkoušky; rychlovka—zkouška s rychlým průběhem; vylejvačka—zkouška, při níž většina studentů neuspěla)
7.6. Ostatní formy hodnocení znalostí (zábuch, zápich—zápočet)
7.7. Práce studentů (diplomka—diplomová práce, disertačka—disertační práce, seminárka—seminární práce)
8. Příprava studenta na vyučování (domácák—domácí úkol; ká, káčko, konspík—konspekt; fištr, fištrák, kotva, moták, tahák, tahas—nedovolená pomůcka při zkoušce; refec, refík, refoš, refroš—referát; vejškrab, vejcuc—výpisky)
9. Názvy známek a prospěchových stupňů
9.1. Výborně (bič, jédňa, jednuška)
9.2. Velmi dobře (dvója, dvojec)
9.3. Dobře (trója, trojec, troják)
[82]9.4. Dostatečně (čtverák, čtverec, čtverka, stolka, šťamra, šťoura)
9.5. Nedostatečně (bajle, čistá, sardel, za plnejch, za plnej počet)
10. Charakteristiky studentů
10.1. Kladné charakteristiky (bedna, bednič, borec, boryš, klasa, koumák, koumes, makač, myslivna, namakanec, pilňas, snaživka, šlehna, šrot, šrotna)
10.2. Záporné charakteristiky (bahno skupiny—nejhorší student ve skupině; bifloun, šprt, šprťák, šprťoun—student, který se učí příliš mechanicky; šplh, hujer— nápadně snaživý student)
10.3. Ostatní různé charakteristiky (dvojkař—student prospívající většinou velmi dobře; svočař, svočkař—student zapojený do studentské vědecké odborné činnosti)
11. Názvy osob, pedagogů, zaměstnanců školy a jejich charakteristiky
11.1. Názvy osob, pedagogů a zaměstnanců školy (ása, asačka, asák, asan—asistent; docan, docík, dometrák—docent; kruhovej, skupinovej—skupinový učitel; ročníkovej—ročníkový učitel; vusák—vedoucí učitel skupiny)
11.2. Charakteristiky vyučujících
11.2.1. Kladné charakteristiky vyučujících (třída, klasa)
11.2.2. Záporné charakteristiky vyučujících (bič boží, eso, kat, přísňák, střihoun—přísný vyučující)
11.3. Ostatní názvy (pomvěd, pověd, pověs—pomocná vědecká síla)
12. Organizace studia a školního roku
12.1. Semestr (semák; letňák—letní semestr; zimák, poločas—zimní semestr)
12.2. Ročník (jár; prvák—1. ročník; druhák—2. ročník)
12.3. Ostatní názvy (kroužek, kruh—studijní skupina; zápočťák—týden na konci semestru, kdy se udělují zápočty; zkouškáč, zkouškový—zkouškové období)
13. Pomůcky a vybavení
13.1. Pomůcky a vybavení studenta (antoška—antologie; čína, čínská, číňan—propisovací tužka vyrobená v Číně; kecátko, plácátko, plkátko—přednáškový pult; logáro—logaritmické pravítko)
13.2. Vybavení učeben, laboratoří, dílen (destilka—destilovaná voda, filtrák—filtrační papírek, sírovka—kyselina sírová, varňas—varný kamínek)
14. Věci a činnosti související se studiem a životem studentů
14.1. Ubytování na kolejích (koleják—ten, kdo bydlí na kolejích; kolejka, kolejenka—ubytovací průkaz)
14.2. Stravování studentů (lupen, bon—stravenka, jít na hyenu—způsob stravování v menze, kdy student, který nemá stravenku, si půjčí od kamaráda talíř a jde si jako přidat)
14.3. Další názvy související se studiem a životem studentů (havaj—volno)
15. Socialistický svaz mládeže a jiné organizace ve škole (fakulťák—fakultní výbor, výročka—výroční schůze, vnitrosvazák—vnitrosvazový referent)
16. Činnosti a stavy
16.1. Studovat nějakou školu (být—jsem na peďáku; dělat—dělám peďák)
[83]16.1.1. Studovat pilně, lehce (bičovat, fredit, pilníkařit, šrotit, šrotovat—studovat pilně; lechtat to, proplouvat—studovat lehce)
16.1.2. Studovat pracně, těžce, mechanicky, málo, vůbec (biflit se, biflovat, drtit se, šprtat, šroubovat, vrkat se—studovat pracně, těžce, mechanicky; dlabat na to, házet na to bobek, házet na to nezájem—studovat málo, vůbec)
16.1.3. Ovládat látku (perlit, válet)
16.1.3.1. Pracně naučit, být přeučen (bejt naučenej až se z hlavy kouří, hulí)
16.1.4. Neovládat látku (bejt čistej, bejt koženej, bejt mínusovej, bejt nulovej, dunět, mít tmu, nemít nárok, nechytat se)
16.2. Činnost u zkoušky
16.2.1. Být vyvolán, vyzkoušen (bejt oslovenej, bejt tasenej, bejt tásnutej, jít to prubnout)
16.2.2. Uspět u zkoušky (bodovat, dostat to, mít to)
16.2.3. Neuspět u zkoušky (ani neblafnout, ani nehlesnout, ani si neťuknout, bejt vyčuzenej, bejt vylitej, dostat křidýlka, krachnout, lupnout, odplachtit, řachnout, shořet, vybouchnout, vyhučet, vykmitnout, zbodat to)
16.2.4. Oklamat zkoušejícího, vyučujícího (vokecat to)
16.2.5. Odstoupit od zkoušky, opakovat zkoušku (jít domů, odejít, opustit bojiště, položit to, vyměknout)
16.2.6. Být oklasifikován, ohodnocen; dostat známku (bejt ocejchován, votaxovat; chytit, koupit, slíznout)
16.2.7. Říkat nesmysly (házet bludy, střílet)
16.2.8. Být neklidný, nervózní, unavený (před, při i po zkoušce) (bejt gumovej, mít nerváka, vyšilovat)
16.2.9. Opisovat, opsat (házet okem, vobškrábnout, vobšlehnout, vobšvihnout, vobtáhnout, vofláknout, vomáznout, voprásknout)
16.2.10. Propadnout; postoupit do vyššího ročníku (dostat padáka, prohučet, proletět, prolítnout, zůstat sedět; popojít)
16.3. Ostatní činnosti a stavy
16.3.1. Chodit za školu (dát si voraz, hodit áčko, hodit na to absenc, vyrušit školu, zasklít to)
16.3.2. Ostatní činnosti a stavy (jet nocovku—studovat celou noc až do rána, pilovat—vylepšovat znalosti, šplhat—snažit se upoutat na sebe pozornost vyučujícího)
Než přistoupím k charakteristice studentského slangu, je nutné také charakterizovat základní rysy studentského prostředí, zvláště vysokoškolského. Výsledkem je tak výčet mimojazykových faktorů, které více či méně působí na slang tohoto prostředí:
/1/ studentské prostředí je charakteristické nízkým stupněm uzavřenosti (výjimečnosti) a tím i větší možností pronikání slangových výrazů mimo rámec tohoto prostředí a naopak větší možností výskytu výrazů z jiných prostředí;
/2/ složení skupin studentů (tříd, studijních skupin apod.) je poměrně [84]věkově homogenní: mezi uživateli studentského slangu jsou malé věkové rozdíly, ve studentském prostředí se nevyskytují osoby starší, které by ve své mluvě využívaly ve větší míře studentského slangového výraziva a zajišťovaly by tak jeho tradici a stabilitu;[5]
/3/ kolektiv studentů je mladý, hravý, se sklonem k vtipu, nadsázce a recesi, je tvořivý, nespoutaný, až revoltující, mimořádně citlivý, charakteristický mnohdy obranným, až opozičním postojem proti oficiálnosti, škrobenosti, proti společenským konvencím;[6]
/4/ pro studentské prostředí je charakteristické větší a častější střídání jeho příslušníků: studenti nesetrvávají v daném prostředí dlouho (na rozdíl od příslušníků některých profesních skupin); pobyt studentů v konkrétním studentském prostředí je dočasný, přechodný: po absolvování určitého typu výchovně vzdělávacího zařízení studenti toto prostředí opouštějí a často se podílejí na vytváření jiného studentského kolektivu (přechod ze střední školy na vysokou školu), kam si přinášejí slangové výrazy specifické pro minulý kolektiv;
/5/ prostředí studentů nemůžeme zařadit k prostředím profesním, pracovním, neboť činnost studentů, tedy studium doma i ve škole, není skutečné povolání, nýbrž pouze příprava na budoucí profesi; nelze však toto prostředí označit jako čistě zájmové, i když k tomuto označení má rozhodně blíže než k označení „profesní“; proto se domnívám, že je třeba studentský slang řadit mimo dvě základní skupiny slangu, t j. vedle profesních a zájmových slangů (obdobně by mohl být vydělen samostatně i slang vojenský[7]);
/6/ studentský slang v sobě také odráží pestrost, mnohostrannost a proměnlivost studentského života: střídají se vyučující, studenti jednoho oboru přicházejí do styku se studenty jiných oborů a jiných škol, během studia se mění probíraná látka, disciplíny, formy a metody výuky, učebny atd., proměňují se tedy jevy, které student nově pojmenovává. Po vymezení specifičnosti studentského prostředí je nutné také vymezit základní jazykové zvláštnosti studentského slangu (zvláště vysokoškolského). Výsledný výčet znaků a zvláštností tohoto slangu je výsledek analýzy studentského slangu na PF v Hradci Králové a shrnutí názorů na tuto problematiku v uvedené jazykovědné literatuře:
[85]/1/ slangové výrazivo je charakteristické bohatou ironií, dysfemismem;
/2/ studentský slang je silně expresívní: neexpresívních výrazů se objevuje ve studentském slangu velmi málo;
/3/ tak jako je studentské prostředí nestabilní, je nestabilní i studentský slang, který oproti profesním slangům představuje značně dynamickou jazykovou vrstvu;
/4/ charakteristická je bohatá synonymičnost studentského slangu, vznikající tím, že některé výrazy ztrácejí emocionální příznak a výrazy otřelé jsou nahrazovány výrazy emocionálnějšími, novými, přičemž starý výraz nezaniká; např. pro označení disciplíny psychologie bylo zjištěno 11 slangových výrazů: psýcha, psychina, psycho, psychola, psycholka, psychóra, psychoška, psychóza, psychule, psynda, psýša;
/5/ studentský slang (nebo alespoň jeho jádro) je rozšířen i mimo prostředí studentské; tento fakt je dán mimo jiné i tím, že část studentských slangových výrazů je společná se slangem žákovským (domácák, tělák, branná apod.), který je znám široké veřejnosti, neboť každý člověk prošel základním školstvím a měl možnost se s žákovským slangem seznámit;
/6/ ve studentském slangu existuje velké množství výrazů užívaných pouze individuálně;
/7/ vysokoškolský slang není chudý a nevynalézavý (oproti tvrzení L. Klimeše[8]); je sice pravda, že vysokoškoláci „přejímají“ mnoho slangových výrazů ze středoškolského slangu, ale na druhé straně má tento slang i své specifické znaky, neboť i na vysoké škole se jeví potřeba pojmenovat nové a neobvyklé jevy a skutečnosti; k tomu si pak studenti nejen „přinášejí“ slangové výrazy ze střední školy, nýbrž také sami výrazy vytvářejí. Existuje jen málo jevů a předmětů vztahujících se ke studiu na vysoké škole, které by studenti nepojmenovali nějakým slangovým výrazem; to vše je způsobeno zřejmě i novou (a jinou) organizací vysokoškolského studia, vznikem nového kolektivu na vysoké škole, který si postupně vytváří své tradice i potřebu pojmenovávat nové skutečnosti kolem sebe.
Cílem výzkumu bylo také zjistit onomaziologické postupy ve slovní zásobě studentského slangu a četnost jednotlivých onomaziologických postupů. Výchozím teoretickým základem mi byla studie Jar. Hubáčka[9] a příručka P. Hausera.[10] Dospěl jsem k těmto závěrům: v tab. 1 uvádím [86]přehled četnosti jednotlivých onomaziologických postupů (porovnával jsem údaje o zastoupení názvů v jednotlivých pojmenovávacích postupech s celkovým počtem slangových názvů zařazených k zjištěným pojmenovávacím postupům, tj. 1243; u 7 výrazů se nepodařilo přesně objasnit způsob vzniku):
Tab. 1. Přehled četnosti jednotlivých onomaziologických postupů
| odvozování | 34,67 % |
| skládání | 0,48 % |
| zvláštní způsoby tvoření | 23,65 % |
| zkracování | 4,18 % |
| mechanické krácení | 14,00 % |
| překrucování | 5,47 % |
| sémantické tvoření | 23,81 % |
| metaforizace | 17,3 % |
| metonymizace | 6,51 % |
| tvoření názvů víceslovných | 14,32 % |
| sousloví | 2,98 % |
| frazeologická spojení | 11,34 % |
| přejímání | 3,06 % |
Tab. 2. Přehled četnosti odvozovacích přípon u substantiv
| -/ov/ka: 89 | -ík: 3 |
| -ák: 71 | -čko: 3 |
| -árna: 25 | -enko: 3 |
| -/a/čka: 18 | -áč: 2 |
| -ař/-ář: 12 | -an: 2 |
| -oun: 10 | -át: 1 |
| -as: 8 | -a: 1 |
| -/ov/na: 8 | -ní: 1 |
| -anda: 6 | -es: 1 |
| -/á/tko: 6 | -ča:1 |
| -ko: 5 | -ič: 1 |
| -ajda: 5 | -our: 1 |
| -ek: 5 | -ouš: 1 |
| -ec: 5 | -ista: 1 |
| -č: 5 | subst. adj.: 27 |
| -ina: 5 |
|
| Ø (nul. příp.): 5 | celkem: 31 přípona (337 názvů) |
[87]Z přehledu vidíme, že nejproduktivnějším postupem při tvoření studentských slangových názvů je odvozování (srov. tab. 2), dále sémantické tvoření, s minimálním odstupem následují zvláštní způsoby tvoření, méně je již zastoupeno tvoření názvů víceslovných, přejímání a mizivě skládání.
[1] Např. B. Dejmek, K některým způsobům obohacování slovní zásoby slangu, in: Sborník přednášek z II. konference o slangu a argotu, Plzeň 1982; Jar. Hubáček, K otázce slangu ostravských studentů, in: Slezský sborník 64, 1966, s. 552n.; týž, O českých slanzích, Ostrava, 19812, s. 86n.; Jos. Hubáček, K dnešnímu stavu studentského slangu, NŘ 48, 1965, s. 86n.; L. Klimeš, Dnešní studentský slang, in: Dialog, Kruh překladatelů v Praze, 1957, s. 43—63; týž, Slang plzeňských studentů, in: Sborník Pedagogického institutu v Plzni, Jazyk a literatura, Praha 1964, s. 71n.
[2] Jar. Hubáček, O českých slanzích, Ostrava 19812, s. 18.
[4] M. Báča, Studentský slang na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, diplomová práce Pedagogické fakulty v Hradci Králové, 1983.
[5] L. Klimeš, Slang plzeňských studentů, d. c. v pozn. 1, s. 110.
[6] J. Machač, K nespisovným složkám frazeologie národního jazyka, NŘ 62, 1979, s. 13.
[7] F. Kopečný, K původu termínů slang, argot, hantýrka a žargón, NŘ 64, 1981, s. 76.
[8] Srov. d. c. v pozn. 5, s. 111.
[9] Jar. Hubáček, Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů, Praha 1971.
[10] P. Hauser, Nauka o slovní zásobě, Praha 1980.
Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 2, s. 78-87
Předchozí František Štícha: O jazyce soudních rozhodnutí
Následující Jiří Nekvapil: K pojetí jazykovědy u Karla Čapka
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1