Časopis Naše řeč
en cz

O jazyce soudních rozhodnutí

František Štícha

[Články]

(pdf)

-

Speciální využití funkčního jazyka administrativního[1] představuje styl soudních rozhodnutí, tj. rozsudků a usnesení učiněných okresním (obvodním), krajským (městským) nebo Nejvyšším soudem (ČSR, SSR nebo ČSSR). Styl těchto projevů se výrazně liší od ostatních stylů využívajících prostředků administrativního jazyka zejména tím, že v těchto projevech (především v rozhodnutích ve věcech trestních) jsou mj. popisovány všední, nedůstojné, asociální až antisociální životní situace, popř. situace, které jinak nebývají předmětem veřejného vyjadřování.

V našem příspěvku se pokusíme ukázat, že jazyk soudních rozhodnutí má vzhledem k obsahu, který zprostředkovává, a v důsledku tohoto obsahu — na rozdíl od jazyka zákonů, propracovaného, vytříbeného a precizního — řadu nedostatků[2] a že celková jazykově stylistická úroveň [69]těchto rozhodnutí v té či oné míře neodpovídá, není úměrná společenskou potřebou podmíněné kategorické závaznosti, a tedy i potřebné prestižnosti takových komunikátů. Příčinu lze vidět v tom, že soudce je při tvorbě a stylizaci rozhodnutí soustředěn na ty aspekty jazykového vyjádření sdělovaného obsahu, které se výrazně liší od uplatňovaných hledisek a postupů při tvorbě jiných typů textu, a to: a) na co nejsilnější „úřední“ působivost, tj. zvláštní, charakteristický způsob (vysokého stupně) formálního (tj. neosobního a v běžné mluvě neužívaného) vyjadřování, odpovídajícího postavení soudu jakožto instituce, která činí celospolečensky platná rozhodnutí týkající se mezních situací v životě člověka; b) na co největší explicitnost a maximální přesnost charakterizace jakékoli situace podmiňující trestní řízení či s tímto řízením související, situace z mimoprávního hlediska třeba i zcela banální a průhledné, anebo naopak i situace značně komplikované vzhledem ke vztahu lidského subjektu a jeho soustavy hodnot na jedné straně a soustavy právních norem a pojmů na straně druhé. Přitom je třeba při tvorbě soudního rozhodnutí aplikovat právní pojmy obecného charakteru na zvláštní charakter individuálních, jedinečných situací. Soudce je tak postaven do velice obtížné situace: propracovanou, kvalitní úřední formou přesně jazykově formulovat zvláštnost právního charakteru jedinečné situace vzhledem ke komplikované soustavě obecných právních norem a pojmů. Dochází ovšem často k tomu, že to, co se napohled jeví jako (přijatelná) zvláštní úřední forma vyjádření onoho zvláštního obsahu, je náležitou formou jen zdánlivě pro toho, kdo ji použije či používá.

Je tu však třeba ještě vzít v úvahu, že text soudního rozhodnutí bývá jazykově i stylizačně heterogenní, nesourodý; vedle relativně dokonalých výpovědí třeba i složitější souvětné formy, v nichž nelze zjistit žádné nebo alespoň žádné podstatnější jazykové či stylizační závady, stojí vyjádření méně dokonalá, ba až značně neumělá, s více či méně četnými jazykovými i stylovými vadami a nedostatky. Zčásti je tato situace důsledkem toho, že soudce (předseda senátu) při tvorbě a stylizaci rozsudku nebo usnesení nevychází jen z vlastních pozorování, resp. z pozorování a zjištění senátu, jemuž předsedá, nýbrž také a především z verbálně vyjádřených pozorování, zjištění a postojů ostatních orgánů činných v trestním řízení, tj. především vyšetřovatele, prokurátora a obhájce; kromě toho se na tvorbě soudního rozhodnutí a jeho stylizaci předsedou senátu podílejí i zaznamenané výpovědi svědků a obhajoba obžalovaného. Je nasnadě, že jednotlivé okolnosti a skutky vedoucí [70]k trestnému činu nebo okolnosti a skutky s ním související, souhrn těchto okolností a skutků i podstatu trestného činu vidí a nazírá, resp. může vidět a nazírat jinak prokurátor a soud, vyšetřovatel, obžalovaný, jeho obhájce i svědkové. Nelze-li žádný způsob nazírání skutečnosti apriorně odmítat jako bezobsažný, je především pro soudní řízení směrodatné zvažovat všechny postoje a způsoby nazírání okolností a skutků souvisejících s trestním řízením, jak se obrážejí ve verbálních projevech všech osob na trestním řízení zúčastněných. Vyrovnat se pak při tvorbě a stylizaci soudního rozhodnutí s tímto požadavkem tak, aby jazykově stylová forma textu byla adekvátní jeho požadovanému obsahu, je ovšem nesnadné. Vyžaduje to nejen hlubší znalosti jazyka jako systému vyjadřovacích prostředků, ale i uvědomělou představu nutných požadavků na určité ustálené způsoby jeho užívání v sociální komunikaci.

Přistupme nyní k výčtu a charakteristice hlavních druhů jazykových a stylových nedostatků, které jsme v textech soudních rozhodnutí zjistili.[3]

Jde přitom o nedostatky:

/1/ plynoucí ze specifické povahy obsahu a účelu soudního rozhodnutí, jeho zdrojů a okolností jeho tvorby;

/2/ plynoucí z celkové povahy jazyka a stylu administrativy, popř. odborného stylu všeobecně;

/3/ běžně se vyskytující v užívání českého jazyka rodilými mluvčími všeobecně, tj. ve všech stylových oblastech;

/4/ plynoucí z chvatu při tvorbě soudního rozhodnutí.

Ad /1/

a) Rozpor mezi „vysokou“ formou a „nízkým“ obsahem

Nadbytečná explicitnost, užívání archaických, zastarávajících či knižních výrazů, přebujelé jmenné vyjadřování a složitost větné stavby způsobuje, že jazykový projev působí dojmem serióznosti, důstojnosti [71]a zásadní závažnosti. Tento dojem je však mnohdy v (silném) rozporu se sdělovaným obsahem, je-li tímto obsahem banální či nedůstojná životní situace:

Obviněný připouští pouze jeden úder pěstí do obličeje napadeného a popírá jakékoliv kopání, poškozený naproti tomu tvrdí, že byl obviněným několikrát udeřen pěstí do obličeje, přičemž upadl na zem a zde byl obviněným několikráte kopnut do břicha.

Oprava:[4] Obviněný tvrdí, že poškozeného jen jednou uhodil pěstí do obličeje, ale nekopal ho; poškozený naproti tomu tvrdí, že ho obviněný uhodil pěstí do obličeje několikrát, a když upadl, ještě ho několikrát kopl do břicha.

Obžalovaný již v prvém případě žádosti o cigarety při odchodu z restaurace spolu se svědkem Pauchem hodlal Václava Pateru fyzicky napadnout, v čemž mu bylo svědkem Pauchem zabráněno.

Oprava: Obžalovaný chtěl Václava Pateru napadnout již tehdy, když spolu s Pauchem odcházel z restaurace a poprvé požádal o cigarety; Pauch mu v tom však zabránil.

b) Přetíženost a nepřehlednost výpovědi

Obžalovaným namítané rozpory mezi znalci v hodnocení jeho ovládacích schopností v době činu tak, že byly jen nepodstatně zmenšeny, ačkoliv podle znalkyně psycholožky měl čin spáchat pod vlivem pudových vlivů při utlumení rozumové složky, jejíž závěr tak zpochybňuje závěry znalců z oboru psychiatrie a sexuologie a spíše svědčí pro závěr, že jeho ovládací schopnosti byly zmenšeny podstatně ve smyslu § 32 tr. zák., nejsou však takové povahy, aby vyžadovaly přezkoumat znalecký posudek podaný ve věci činnými znalci revizním posudkem ústavu.

Oprava: Obžalovaný namítá, že v hodnocení jeho schopností ovládat se v době činu jsou mezi znalci rozpory; zatímco podle znalkyně psycholožky spáchal čin pod vlivem pudů a rozumová složka byla utlumena, podle znalců z oboru psychiatrie a sexuologie byly jeho ovládací schopnosti zmenšeny jen nepatrně. Závěr znalkyně psycholožky podle obžalovaného zpochybňuje závěry znalců z oboru psychiatrie a sexuologie a spíše svědčí pro to, že jeho schopnosti ovládat se byly sníženy podstatně. Rozpory, na které obžalovaný poukazuje, nejsou však takové povahy, aby bylo nutno znalecký posudek přezkoumat revizním řízením.

Rovněž ty námitky odvolání obžalovaného zpochybňující rozsah trestné činnosti spočívající v tom, že vyšetřovací orgány zjistily menší rozsah spotřeby prostředků obžalovaným, než byl zjištěn rozsah krácených tržeb, nepokládá odvolací soud za rozhodné, na co odcizených peněz z tržeb použil a za co je utratil, když rozsah trestné činnosti byl přesně zjištěn, neboť tato okolnost sama o sobě nevyvrací trestnou činnost obžalovaného, která co do rozsahu nejméně způsobené škody byla prokázána revizní zprávou, o jejíž správnosti ani odvolací soud neměl žádných pochybností.

[72]Oprava: Obžalovaný dále v odvolání poukazuje na výsledky vyšetřování, podle nichž spotřeboval méně prostředků, než kolik získal krácením tržeb, a zpochybňuje tak rozsah trestné činnosti, který mu byl soudem vyměřen. Odvolací soud však nepokládá za rozhodné, zda bylo či nebylo zjištěno, na co obžalovaný peněz z tržeb použil, neboť rozsah trestné činnosti byl přesně zjištěn. Uvedené námitky obžalovaného tedy nevyvracejí jeho trestnou činnost; minimální rozsah způsobené škody byl prokázán revizní zprávou, o jejíž správnosti ani odvolací soud neměl pochybnosti.

Závěr krajského soudu, že ve věci provedenými nepřímými důkazy, které tvoří souhrn vzájemně souvisících, harmonujících a nepochybně zjištěných důkazů a uzavřený okruh těchto důkazů, který vylučuje možnost jiného závěru, tj. že pachatelem je někdo jiný než obžalovaný, bylo bezpečně prokázáno, že pachatelem vraždy poškozené je obžalovaný, je proto správný, je v odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě vyložen a odůvodněn v souladu se zákonem.

Oprava: Závěr krajského soudu, že uzavřeným souhrnem vzájemně souvisejících, harmonujících a nepochybných důkazů bylo bezpečně prokázáno, že pachatelem vraždy poškozené je obžalovaný, je správný, v odůvodnění napadeného rozsudku je přesvědčivě vyložen a je odůvodněn v souladu se zákonem.

Důvodně krajský soud neuvěřil tvrzení obžalovaného a jeho námitce, že jeho závěr o tom, že nástrojem, kterým bylo zranění poškozené způsobeno, byl kanystr červené barvy, je zcela nepodložený, a že je vyvrácen provedenými důkazy, především tím, že se v případě platnosti závěrů znalců z oboru soudního lékařství o masivním krvácení zranění na něm nenašly žádné krevní stopy, které, kdyby tam byly, nemohl obžalovaný omýt benzinem, jak vyplývá z výpovědi znalkyně Vinklerové.

Kromě značné přetíženosti a nepřehlednosti tohoto souvětí jsou v něm tyto dílčí nedostatky: 1. je nejasný a zavádějící přivlastňovací vztah výrazu jeho závěr; ze smyslu výpovědi je sice zřejmé, že jde o závěr soudu, avšak slovosledná formální stránka výpovědi spíše ukazuje na to, že jde o závěr obžalovaného; tím výpověď ztrácí na zřetelnosti, a jde tedy o formální nedostatek; 2. je nejasné, k čemu se vztahuje zájmenný výraz na něm; mohl by se vztahovat k substantivu zranění, po němž bezprostředně následuje, avšak ze smyslu celé výpovědi je zřejmé, že se vztahuje k substantivu kanystr; 3. jmenný výraz vyjadřující podmínku děje (v případě platnosti závěrů znalců) determinuje protismyslně platnost výpovědi o nastalé události (v případě platnosti závěrů znalců …, nenašly se na něm…).

Oprava: Považoval-li tedy obžalovaný za zcela nepodložený závěr krajského soudu o tom, že nástrojem, kterým bylo zranění poškozené způsobeno, byl kanystr červené barvy, a tvrdil-li, že tento závěr je vyvrácen provedenými důkazy, především tím, že kdyby platily závěry znalců z oboru soudního lékařství o tom, že zranění masívně krvácelo, musely by se na kanystru nalézt krevní stopy a ty by podle znalkyně [73]Vinklerové nemohly být smyty benzínem, pak krajský soud tomuto tvrzení obžalovaného důvodně neuvěřil.

c) Nadbytečná explicitnost

K tomuto zvlášť charakteristickému jevu jazyka a stylu soudních rozhodnutí dochází v nenáležité snaze o jednoznačnost vyjádření i tam, kde náležitý význam potenciálně nejednoznačného vyjádření je jednoznačně identifikován (kontextem, územ, normou ap.):

nástupiště vlaků; rozbití skleněné výplně okna; upadl na zem; opakovaná častá onemocnění; švagrová byla invalidní osobou; obžalovaný měl ve své krvi; takové jeho počínání; jeho rozumová složka byla u něho utlumena; v nočních hodinách použitím násilí vnikli (místo v noci násilím vnikli).

Za nadbytečnou explicitnost je třeba považovat také různé, několikanásobné slovní vyjádření téže „skutkové podstaty“, např. … za co peníze utratil a na co je použil…

d) Nevhodné užívání spojek

Poměrně častou formální vadou textu soudního rozhodnutí je nenáležité užití spojky když; této spojky se noremně užívá pouze pro vyjádření vztahu časového, příčinného, podmínkového a odporovacího, resp. přípustkového, a to vždy za určitých podmínek.[5] Není proto správné užívat této spojky bez ohledu na objektivně platný vztah mezi souvětím usouvztažňovanými událostmi:

Skutečnost, že čin spáchal v afektu, nesvědčí v jeho prospěch, když byl podnícen zlobou, že jeho manželka odmítla se k němu vrátit.

Svědkyně to odmítala poukazem, že obžalovaný nadále požívá nadměrně alkoholické nápoje, když kritického dne byl rovněž opilý.

Bodná rána směřovala do měkkých tkání, nebyla proto intenzívní a byla způsobena jednobřitnou čepelí, když ostří čepele směřovalo směrem doprava a dolů…

V důsledku toho došlo k amputaci části palce a k trvalým následkům, jak to potvrdil znalec MUDr. Roman Volnohradský, CSc., když poškozená má sníženou úchopovou schopnost pravé ruky.

Častěji se také nenáležitě užívá spojky pokud namísto spojky že: Pokud jde o použitou právní kvalifikaci, nepochybil krajský soud tím, pokud v prokázaném jednání obou pachatelek shledal…

e) Nesprávné vyjadřování tzv. „cizího mínění“

Jde o l-ový tvar (tzv. příčestí minulé) slovesa mít, který ve spojení s infinitivem přísudkového slovesa příležitostně, ale v textech soudních rozhodnutí dosti často, funguje jako ekvivalent výrazů prý, údajně ap., [74]vyjadřujících „cizí mínění“. Vzhledem k tomu, že jde o prostředek dvojznačný a že základním významem spojení typu měl to udělat je ‚bylo by bývalo na místě, aby to udělal‘, přičemž kontext ani smysl výpovědi leckdy neumožňuje identifikovat náležitý význam, jde o prostředek v kultivovaném vyjadřování a ve vyjadřování přenášejícím racionální informace neužívaný, a tedy nenoremní.

Obžalovaný sám doznal, že o věku Vlasty Váchalové se s dotyčnou v průběhu cesty bavil a uvedl, že mu měla říci o tom, že v listopadu loňského roku jí bylo 15 let. — … svědek měl tedy jezdit s poškozenými brzdami po dobu několika měsíců. — … hovořili o jistém MUDr. Pešinovi, kterému měla za nevyjasněných okolností zemřít manželka.

Ve všech těchto případech by bylo třeba nahradit výraz měl(a) + infinitiv spojením výrazu údajně s l-ovým tvarem příslušného slovesa, tedy např. místo měla mu říci napsat údajně mu řekla.

Ad /2/

a) Jmenné vyjadřování nad únosnou míru

Tento druh nedostatku se vyskytoval již v příkladech uvedených ad /1/. Zde uvedeme příklad, kde tento nedostatek zvlášť vyniká:

Při tomto pochybení okresní soud nepřihlédl při opětovném uložení ochranného dohledu obviněnému Františku Holubovi v jeho další trestné věci při stanovení doby trvání ochranného dohledu k dosud nevykonanému jeho zbytku tak, aby tato doba celkově nepřevyšovala tři léta.

Oprava: Okresní soud pochybil tím, že obviněnému Františku Holubovi v jeho další trestní věci opětovně uložil ochranný dohled, aniž přihlédl k tomu, že lhůta předchozího ochranného dohledu nad obviněným dosud neuplynula, a nevyměřil dobu trvání nového ochranného dohledu tak, aby celková doba nepřevyšovala tři léta.

b) Archaické, zastarávající a knižní výrazy

V rozporu s dnešní spisovnou normou se hojně užívá infinitivů na -ti (býti, míti) někdy i archaických tvarů slov (rodičové). Časté je také užívání archaické spojky ježto namísto neboť, protože, např.: … soud jeho znalecký posudek správně hodnotil jako listinný důkaz, ježto nemá náležitosti…; Třeba proto přisvědčit oběma těmto znaleckým posudkům …, ježto vycházejí z konkrétního případu…

Ad /3/

a) Nevhodný slovosled

Jde o takové uspořádání slov ve výpovědi, které a) neodpovídá předchozím kontextem a záměrem sdělení podmiňovanému aktuálnímu členění této výpovědi; b) je porušením syntaktické normy požadující, aby [75]výrazy svým obsahem na sobě závislé tvořily ve větě i jednotu lineární, pokud závislost takových výrazů není i v případě jejich lineární odloučenosti zcela evidentní a jasně patrná:

a) Dne 19. 5. 1978 v 16,15 hod. oznámila na této okresní zprávě Ema Bílá, že přibližně před třemi týdny byla pohlavně zneužita Bohuslavem Padkolo, který s nimi bydlí ve společné domácnosti, její nezletilá dcera Julie Bílá.

Jádrem tohoto sdělení není oznámit, kdo byl pohlavně zneužit, nýbrž co se stalo Julii Bílé a zároveň také, kdo spáchal trestný čin. Jméno Julie Bílé musí proto být ve výpovědi zmíněno hned po uvedení doby, tj. časového zařazení popisované události, a pak teprve bude následovat vyjádření o tom, co se v danou dobu vzhledem k Julii Bílé událo a kdo byl původce této události.

Oprava: Dne … oznámila … Ema Bílá, že přibližně před třemi týdny byla její dcera Julie Bílá pohlavně zneužita Bohuslavem Padkolem, který s nimi bydlí ve společné domácnosti.

Obviněný se nenechával vydržovat rodiči, když žil z peněz, které dostal darem od svých rodičů. — Jádrem této výpovědi není sdělit, od koho obviněný dostal peníze, nýbrž poukázat na to, že obviněný dostal peníze od rodičů darem (a nebyl tedy jimi vydržován). Oprava: Obviněný se nenechával od rodičů vydržovat, neboť žil z peněz, které od nich dostal darem.

Benzinem kanystr pachatel pečlivě otíral kvůli zničení daktyloskopických stop. — V předchozím textu rozhodnutí se nikde nehovoří o tom, že pachatel omýval kanystr benzínem; neměla by tedy tato informace být východiskem, tématem dané výpovědi, nýbrž měla by být jejím jádrem, a stát tudíž na konci věty: Pachatel kanystr pečlivě otíral benzínem, aby zahladil daktyloskopické stopy.

b) Neodváděl zcela jím převzaté tržby (správně: tržby neodváděl celé); kanystr byl rovněž schopným nástrojem zjištěné zranění způsobit (správně: kanystr byl rovněž nástrojem schopným zranění způsobit); úder musel být veden jedině hrdlem kanystru, neboť s ohledem na jeho tvary by plochou zjištěné zranění nemohlo být způsobeno (oprava: … neboť plochou by zjištěné zranění nemohlo být způsobeno; anebo: … by zjištěné zranění nemohlo být plochou způsobeno).

b) Nesprávné vazby

Účelovosti … této jeho výpovědi svědčí konečně i fakt… — Vazba slovesa svědčit na doplnění ve 3. pádě (svědčit čemu) vyšla ve významu daném uvedenou výpovědí z užívání v průběhu první poloviny tohoto století a ustálila se naopak ve významu prospívat komu/čemu (To [76]mi nesvědčí = neprospívá) a pouze v tomto významu je noremní; naproti tomu ve významu ‚být svědkem, důkazem něčeho‘ je noremní pouze vazba svědčit o něčem; dativní vazba zůstala ovšem zachována u předponového útvaru nasvědčovat čemu.

c) Porušená gramatická shoda

V přezkoumávaném případě však o povaze zranění poškozené a jeho projevů… (správně: … a jeho projevech); Závažnost trestného činu obžalovaným spáchaným … vyžaduje… (správně: … Obžalovaným spáchaného); Tyto okolnosti krajský soud měl však hodnotit v souvislosti s ostatními okolnostmi, stupněm nebezpečnosti činu pro společnost a projevené hluboké narušenosti obžalovaného… (správně: … a projevenou hlubokou narušeností obžalovaného — pokud ovšem nemá jít o stupeň hluboké narušenosti).

d) Vyšinutí z větné, resp. souvětné stavby

Rozsudkem téhož soudu …, z kterého obviněná do 19. 3. 1979, kdy byla zadržena …, byl z tohoto trestu vykonán 1 rok a 12 dnů. S přihlédnutím k tomu, že poškozená měla …, je jen dalším důkazem požadavku…

e) Nevhodné užívání trpného rodu

V naprosté většině případů se v odborných i publicistických projevech užívá trpného rodu náležitě. Také v textech soudních rozhodnutí se většinou užívá pasíva opodstatněně, např.: V průběhu trestního řízení byla obžalovanému zajištěna jeho práva, byl řádně zastoupen a hájen svým obhájcem. — V první větě tohoto souvětí je užití pasíva dokonce nutné, neboť nemáme jinou možnost, jak sdělovaný obsah vyjádřit. Ve druhé větě bychom sice mohli trpný rod nahradit rodem činným, ale nebylo by to vhodné, neboť tím bychom zdůrazňovali, co konal obhájce, zatímco v uvedené výpovědi se vychází z toho, co se „dělo“ s obžalovaným (byl zastoupen a hájen obhájcem). Někdy se však přece jen setkáme v textu soudního rozhodnutí (jako i jinde) s pasívem užitým ne zcela vhodně, např.: S ohledem na to, že obvodním soudem nebyl správně zjištěn rozsah škody vzniklé rozkrádáním, neměl tento soud… Má-li se v této výpovědi hovořit o činnosti soudu, o tom, co tento soud zjišťoval a co nezjistil, nebo co vůbec nezjišťoval, bylo by namístě užít činného rodu: S ohledem na to, že obvodní soud správně nezjistil…; užitím pasíva je totiž původce děje, i když je ve výpovědi slovně vyjádřen, poněkud odsouván ze zorného pole. Ze stejných důvodů není vhodně užito pasíva ani v této výpovědi: Před zahájením výslechů byly vyšetřovatelem učiněny kroky k zajištění účasti obhájce. [77]Opravíme: Před zahájením výslechů učinil vyšetřovatel kroky k zajištění účasti obhájce.

f) Nevhodné užívání instrumentálu přísudkového substantiva a adjektiva

Přísudkové adjektivum se noremně užívá pouze v nominativu; užije-li se někdy v instrumentálu, jde o působení analogie s přísudkovým substantivem, u nějž se noremně užívá nominativu i instrumentálu, ovšem nikoli libovolně:[6]

Pravdivým není ani tvrzení obžalovaného … (správně: Pravdivé není…); správným je výrok… (správně: správný je výrok…).

Ad /4/

a) Nedostatečná explicitnost vyjádření

Ve snaze o úřední sevřenost vyjádření a z nedostatečného promyšlení formulace dojde někdy — na rozdíl od převládající tendence k co největší explicitnosti — k opačnému jevu, k vyjádření nedostatečně úplnému: Telefonickým dotazem bylo sděleno namísto Telefonickým dotazem bylo zjištěno nebo Na náš telefonický dotaz nám bylo sděleno…; Rozhodnutí městského soudu nelze považovat v souladu se zákonem. (Oprava: Rozhodnutí městského soudu nelze považovat za takové, které je v souladu se zákonem.)

b) Porušení gramatické shody

Intenzita odporu, který kladla nezletilá, byl zcela úměrný…

c) Různé nedostatky jiné

Tento způsob útoku na poškozenou nemohl u obžalovaného zůstat bez úsudku, že jí způsobí smrt. (Oprava: Při takovém způsobu útoku na poškozenou musel obžalovaný usoudit, že jí způsobí smrt.) Navíc dodává, že se např. nevysvětlilo, proč při umělém dýchání došlo k svévolnému odchodu moči zemřelé (správně: samovolnému).

Přestože mnohé z uvedených nedostatků jazyka a stylu soudních rozhodnutí jsou vzhledem k situaci vzniku těchto textů pochopitelné, bylo by jistě žádoucí i možné snížit je na únosnou míru. Bylo by přitom třeba usilovat o to, aby zvolená jazyková forma pokud možno přesně vyjadřovala příslušný obsah, vyhraněný a uspořádaný, a to způsobem odpovídajícím reálné jazykové normě i dané komunikativní situaci a funkci sdělení.[7]


[1] O vzniku a rozvoji administrativního jazyka a stylu srov. J. Mistrík, Štylistika slovenského jazyka, Bratislava 1977, s. 168n. Jak zde autor uvádí, hovoří se u nás též o stylu jednacím, v zahraničí pak i o stylu veřejného styku či o stylu oficiálním.

[2] Je třeba konstatovat, že sami soudci a ostatní pracovníci soudu a prokuratury, kteří se podílejí na zpracování a vyhotovení těchto rozhodnutí, jsou si svého nedostatečného jazykového vzdělání vědomi, pociťují potřebu jazykově se dále vzdělávat a mají neustálý zájem o jazykovou výchovu.

[3] O jazykových a stylových nedostatcích odborného vyjadřování pojednává dosti zevrubně Vl. Šmilauer (Hlavní skladební a slohové nedostatky odborného vyjadřování, in: O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 240—263), podávaje poměrně rozsáhlý výčet těchto nedostatků. Některé jevy, které Vl. Šmilauer považuje v této stati za chyby (někdy dokonce hrubé), jsou ovšem dnes již noremní, např. adjektivní, dlouhou samohláskou zakončené tvary tzv. příčestí trpného v přísudku (Tkáně jsou silně prokrvené). Některé poučky, např. o užívání pasíva, dlouhou dobu tradované, neplatí obecně, srov. k tomu F. Štícha, K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině, NŘ 62, 1979, s. 57—71.

[4] Uváděné opravy je třeba chápat (nejde-li o evidentní porušení gramatické normy) jako návrhy možných úprav.

[5] Zevrubné poučení lze nalézt v knize K. Svobody, Souvětí spisovné češtiny, Praha 1972, s. 173—4.

[6] Srov. k tomu F. Štícha, Konkurence nominativu a instrumentálu přísudkového substantiva, NŘ 63, 1980, s. 1—13.

[7] Děkuji redakci za četné připomínky k první i druhé verzi tohoto článku.

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 2, s. 68-77

Předchozí Jiří Zapletal: Vlastní jména českých kin

Následující Milan Báča: K výzkumu studentského slangu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1