Dřevní — dřevný

Jiří Kraus

[Short articles]

(pdf)

-

Rozlišení přídavných jmen prostřednictvím přípon -ní, -ný někdy působí potíže, zvláště jde-li o oblast pojmenování odborných. Svědectvím těchto potíží je i nejistota, zda je správné psát dřevní či dřevný odpad.

Oporu pro řešení sporných případů nacházíme tam, kde obě zakončení se od sebe významově liší, jako je tomu u dvojic sluneční svit a slunečné počasí, srdeční tep a srdečný pozdrav, nákladní vlak a nákladný pobyt, mravní výchova a mravné chování, strážní věž a výstražná značka, obecní rozhlas a obecné pojmenování, parní pohon a parné léto atp.

Významové rozdíly mezi těmito dvojicemi ukazují, že příponu -ní mají adjektiva bezprostředně vztahová. Z toho pak vyplývá i skutečnost, že tato přípona je zřetelně produktivní.

Naproti tomu adjektiva na -ný jako zcela neproduktivní typ tvoření převážně obsahují odstín hodnocení. Např. na rozdíl od čistě vztahového prodejní (doba) obsahuje adjektivum prodejný hodnocení kladné (zboží, které se dobře prodává), nebo záporné (úplatný).

Vedle rysu hodnocení obsahuje poměrně omezená skupina adjektiv na -ný některé další významové typy. Podle Gebauera-Ertla II (1926, s. 86) je to význam ‚trpné možnosti‘ — trestný čin je takový, který má být potrestán, pochvalné to, co lze pochválit. Dalším významovým typem je ‚skrytá dějovost‘ (NŘ 32, 1948, s. 59) — služebný znamená sloužící, ústupný ustupující, děkovný děkující.

Poměrně řídká je tu naprostá dubletnost (učební — učebný); většinou se tu však projevuje snaha o převládnutí přípony -ní. Slovník slovanské lingvistické terminologie (Praha 1977, s. 416) uvádí skladební i skladebnou dvojici, Novočeská skladba a Nauka o českém jazyku Vl. Šmilauera mají skladební dvojici stejně jako Česká mluvnice B. Havránka - Al. Jedličky; J. Bauer - M. Grepl mluví o dvojici skladebné.

U některých adjektiv na -ný se projevuje zřetelný odstín knižnosti a zastaralosti. Zvláště převládl u kdysi uměle zaváděných adjektiv na -ný v odborné terminologii, zvl. filozofické a estetické (ideálný, fenomenálný, transcendentálný, vnitrný). Často se tu uplatňoval osobitý názor autorský (prof. Z. Bažant např. razil termín stavebná mechanika; v učebnici téhož názvu pak mluví o normálné síle, neutrálné a centrálné ose, srov. NŘ 2, 1918, s. 200—203). Takto tvořená adjektiva přežívají v odborné terminologii jen výjimečně, např. dřevný líh, dehet v oblasti chemie (srov. např. Malá encyklopedie chemie, Praha 1976). V některých ojedinělých výskytech je možno počítat i s vlivem slovenštiny. (Nalezli jsme v novinách doklad na „komplexný“ výzkum, prováděný jedním pracovištěm nedaleko Košic.)

Z uvedeného výkladu tedy vyplývá, že správné je vyjádření dřevní odpad, dřevní suroviny, dřevní vlákna.

Vedle přídavných jmen na -ní, -ný (kromě citovaných ukázek z chemického názvosloví uvádí Slovník spisovného jazyka českého I, Praha 1960, s. 415, s charakteristikou „zast.“ doklad z Jiráska dřevný trh) existují ovšem od základu dřev- i adjektiva jinak tvořená. Předměty zhotovené ze dřeva jsou dřevěné, výraz dřevitý označuje výrobky obsahující dřevo jako [53]hlavní přísadu, např. dřevitá plst, konečně dřevnatý znamená tvořený dřevem (takový je třeba dřevnatý stonek) nebo ztvrdlý (o zelenině).

Naše řeč, volume 68 (1985), issue 1, pp. 52-53

Previous Igor Němec: K sedmdesátce Josefa Filipce

Next Petr Nejedlý: Fikator