Trestný kop

[Drobnosti]

(pdf)

-

(K. Š.) Srovnáme-li sportovní výraz trestný kop (t. j. kop nařízený za trest, jako trest, trestající kop) na př. s výrazem trestný čin (t. j. čin hodný trestu, který bývá nebo má být trestán), objeví se nám jistá nesrovnalost ve významu přídavného jména trestný: jednou má význam činný, po druhé význam trpný. Přesto však není třeba pokládat proto výraz trestný kop za nesprávný a doporučovat místo něho výraz „trestní kop“. V NŘ se už několikrát vykládalo (nejsoustavněji v roč. XXII, 1938, 94 n.) a také z hesel a dokladů Přír. slovníku je to vidět, že přípony -ní a -ný nejsou v našem jazyce ani dnes ještě po stránce významové rozlišeny naprosto důsledně a že je pro nás závazné rozlišovat je toliko tam, kde se jejich rozdílný význam v jazyce ustálil (obecní - obecný, srdeční - srdečný, letní - letný atd., viz na př. Gebauer-Ertl II, 1926, 150). Kde se ustálila odchylka, třeba ji přijmout — ostatně boj proti takovým obecně vžitým zvyklostem ani nemívá naděje na úspěch. Proto na př. říkáme léčebný fond, ačkoli bychom podle služební smlouva a pod. měli říkat spíše „léčební fond“. Ale výraz trestný kop snad ani odchylkou není; příd. jména odvozená příponou -ný z podst. jmen významu dějového mívají často sama také zřetelný význam dějový, na př. strážný anděl (= střehoucí), služebný duch (= sloužící), úmorné vedro (= umořující), ústupný člověk (= ustupující), výnosný obchod (= vynášející). Podobají se tím příd. jménům tvořeným touž příponou přímo ze sloves (bez prostřednictví jmen podstatných), na př. dojný (= dojící), děkovný (= děkující) a pod. A do této skupiny příd. jmen zapadá tedy docela přirozeně i příd. jméno trestný ve spojení trestný kop. Stejně nelze mít námitky ani proti obdobným spojením trestný bod, trestné území, trestný úkol. Ve spojeních jako trestný čin, trestné jednání, trestná věc, trestný pokus má příd. jméno trestný význam „trpné možnosti“ (tak to říká Gebauer-Ertl II, 1926, 86), jako je tomu na př. u slov chvalný (= co lze chválit, co je hodno chvály), slavný, velebný, oblomný, nevýslovný, ohebný a j.; tato přídavná jména mívají zpravidla základ slovesný, a tak by bylo lze onen dvojí význam příd. jména trestný vykládat jeho dvojím původem: z podst. jména trest (trestný kop) a ze slovesa trest-ati (trestný čin). Kde se má vyjádřit vztah v širším smyslu (přináležitost, příslušnost), bývá příd. jméno trestní: trestní řízení, soud, sazba, právo, rejstřík, senát, vazba, rozsudek, vyšetřování a p. Také tato spojení jsou v jazyce ustálena a nebylo by dobře rušit je.

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 2-3, s. 59

Předchozí Shoda v rodě

Následující Otto F. Babler: „Železná opona“