Orlickoústecko

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Od víceslovných českých místních jmen se netvoří jen přídavná jména,[1] např. České Budějovice — českobudějovický, Panenské Břežany — panenskobřežanský, Heřmanův Městec — heřmanoměstecký, Ústí nad Labem — labskoústecký atd., ale jazyková praxe si vynucuje, aby od těchto víceslovných místních jmen existovala i podstatná jména označující území rozkládající se v okolí pojmenovaného města (osady), např. Nová Paka — Novopacko.

Jde o jazykový jev dnes velmi důležitý, zejména pro oblast zemědělského zpravodajství, jak o tom např. svědčí dotazy z redakce Zemědělských novin.

Utvoření těchto podstatných jmen ve většině případů nečiní potíže. Odvozují se (přesněji řečeno jde o konverzi, tj. o změnu adjektivní slovnědruhové charakteristiky v charakteristiku substantivní) z přídavných jmen. utvořených ze základových víceslovných jmen místních, tedy Jindřichův Hradec — jindřichohradecký — Jindřichohradecko. Výsledný tvar je shodný s jmenným tvarem středního rodu přídavných jmen na -ský, tj. -sko.

Vznik těchto podstatných jmen by bylo možno druhotně hodnotit též jako přímé odvození od základových víceslovných místních jmen způsobem derivačně kompozičním, tj. spojením jednotlivých slovních základů víceslovného místního jména spojovacím vokálem -o- a připojením sufixu -sko/-cko, který v tomto typu odvozování slouží k vyjádření místního významu.

Z uvedené slovotvorné analýzy vyplývá, že shodný přívlastek, který ve víceslovných místních jménech stojí vždy před rozvíjeným podstatným jménem, zůstává i v odvozeném podstatném jménu označujícím okolí měst (osad) na prvním místě (Nový Bydžov — Novobydžovsko).

Jestliže je ve víceslovném místním jménu základové podstatné jméno blíže určeno přívlastkem neshodným, v odvozeném přídavném jméně se tento přívlastek dostává na první místo a na témž místě je analogicky i u sledovaných podstatných jmen: Králův Dvůr — královodvorský — Královodvorsko, ale Hradec Králové — královéhradecký — Královéhradecko. Obdobně máme i Ústí nad Orlicí — orlickoústecký, a tedy i Orlickoústecko, Ústí nad Labem — Labskoústecko ap.

Někdy se setkáváme s tím, že se v místním úzu objevuje obrácené pořadí jednotlivých částí složeniny, konkrétně v případě Ústeckoorlicko. Protože tento tvar vzhledem k vžitým slovotvorným typům a postupům navozuje dojem, že jeho základem je jakási „Ústecká Orlice“, nelze jej považovat za ústrojně tvořený. Jako spisovné lze hodnotit pouze podoby typu (Ústí nad Orlicí) — orlickoústecký — Orlickoústecko.

---

[1] Nejčastější typy tvoření těchto přídavných jmen viz A. Polívková, Tvoření přídavných jmen od víceslovných místních jmen, NŘ 65, 1982, s. 268—271.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 4, s. 222

Předchozí Naďa Fuková: Malé, nebo velké písmeno v názvech sálů a síní?

Následující Miroslav Roudný: Terciární, kvartární