Tvoření přídavných jmen od víceslovných místních jmen

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slovotvorné postupy a prostředky, jimiž se tvoří přídavná jména od několikaslovných českých místních jmen, se opírají především o živé slovotvorné modely uplatňované při tvoření přídavných jmen z obecných dvouslovných či víceslovných pojmenování. Základním slovotvorným postupem při tvoření přídavných jmen od zeměpisných názvů tohoto typu je způsob derivačně-kompoziční. Základ přídavného jména vznikne spojením jednotlivých základů slov víceslovných pojmenování spojených spojovacím vokálem -o-, k němuž se připojí přípona -ský/-cký.

Přestože tato přídavná jména tvoříme převážně podle již existujících modelů, nelze je tvořit vždy zcela mechanicky, a to především proto, že základních názvů, od nichž se příslušná složenina tvoří, je několik typů. Při tvoření těchto přídavných jmen dochází k stejným hláskovým alternacím jako u tvoření přídavných jmen z místních názvů jednoslovných, např. Černý Vůl — černovolský, Bílý Potok — bělopotocký, Uherský Ostroh — uherskoostrožský, Mariánské Lázně — mariánskolázeňský, Ústí nad Labem — labskoústecký apod.

Uvedeme některé nejčastější typy tvoření těchto přídavných jmen:

1. (a) Nový Knín — novoknínský

Od většiny víceslovných místních jmen se tvoří příslušná přídavná jména zcela pravidelně a běžně. Jejich první částí je kmenová podoba daného přídavného jména, druhou částí pak kmenová podoba podstatného jména, k níž se připojuje přípona -ský (-cký), přičemž jsou oba kmeny spojeny spojovacím vokálem -o-, např. Nový Knín — novoknínský, Starý Bydžov — starobydžovský, Mladá Boleslav — mladoboleslavský, Česká Lípa — českolipský, Vysoké Mýto — vysokomýtský, Krásné Pole — krásnopolský, Staré Lány — starolánský, Jablonecké Paseky — jabloneckopasecký atd.

(b) Grešlové Mýto — grešlovomýtský

Stejným způsobem se tvoří i přídavná jména od místních jmen, která se [269]skládají z určujícího přídavného jména na -ový a ze jména základního, například Grešlové Mýto — grešlovomýtský, Borová Lhota — borovolhotský, Buková Lhota — bukovolhotský, Osová Bitýška — osovobitýšský, Hradové Střimelice — hradovostřimelický.

(c) Trhové Sviny — trhovosvinenský i trhosvinenský

Vedle pravidelné podoby trhovosvinenský, v níž je kmenová podoba celého přídavného jména, tedy trhovo-, se tvoří též přídavné jméno trhosvinenský, v němž je obsažen jenom kmen podstatného jména trh, od něhož je trhový odvozeno. Spisovný jazyk respektuje místní obyčej v užívání tohoto přídavného jména (ale i některých jiných), vedle toho však v něm vznikly a žijí podoby pravidelné, např. je to podoba trhovosvinenský — která bezpečněji poukazuje k základnímu názvu, od něhož je utvořeno.

2. Přídavná jména, která se tvoří od základových pojmenování, jejichž adjektivní složka má měkké zakončení kmene, se tvoří takto:

(a) Dolní Věstonice — dolnověstonický

Dolní → dolno-, Dolní Věstonice — dolnověstonický

Horní → horno-, Horní Habartice — hornohabartický

Přední → předo-, Přední Labská — předolabský

Zadní → zado-, Zadní Poříčí — zadopoříčský

Obdobným způsobem se tvoří přídavná jména od místních jmen jako:

Kozí Hory — kozohorský, Kobylí Hlava — kobylohlavský, Dubí Hora — dubohorský.

(b) Vyšší Brod — vyšebrodský

V případech, kdy nemůžeme měkké přídavné jméno základního pojmenování nahradit tvrdou variantou (jako u typu Dolní → dolno-), tvoříme první část přídavného jména od měkkého kmene příslušnou měkkou variantou spojovacího vokálu -e-, např. Vyšší Brod — vyšebrodský, Dívčí Hrad — dívčehradský, ojediněle -í-, např. Boží Dar — božídarský.

3. (a) GolČův Jeníkov — golčovojeníkovský

Složitější je tvoření přídavných jmen od názvů, jejichž součástí je přivlastňovací přídavné jméno. I zde sice dáváme dnes jednoznačně přednost podobám, které zachovávají úplný základ daného přídavného jména přivlastňovacího, např. Golčův Jeníkov — golčovojeníkovský, Kropáčova Vrutice — kropáčovovrutický.

(b) Královo Pole — královopolský i králopolský

U některých jmen se dodnes udržuje stav starší, tzn. že se v prvním členu přípona -ov- přivlastňovacího přídavného jména odsouvá; proto vedle jindřichovohradecký, královodvorský (k Jindřichův Hradec, Králův Dvůr) žijí i podoby jindřichohradecký, králodvorský.[1] (Ke Dvoru Králové však patří přídavné jméno královédvorský. Proto se mluví v dějinách literatury o podvrženém Královédvorském rukopisu.) Silně proniká podoba havlíčkobrodský (i když se objevuje i tvar havlíčkovobrodský, s třemi -o- za sebou). Podoba karlovarský nemá tvar další (a delší) asi proto, že v podobě „karlovovarský“ by se vyskytlo nelibozvučné skupení hlásek uprostřed slova, -ovova-.

[270]Tento stav je i odrazem toho, že uvedená přídavná jména vznikla v různých obdobích vývoje češtiny.

4. (a) Ústí nad Labem — labskoústecký

Přídavná jména lze tvořit i od názvů, které obsahují bližší určení v předložkovém pádu (typ Týn nad Vltavou). Způsob tvoření těchto přídavných jmen je však značně neobvyklý. Při jejich tvoření totiž obracíme pořadí obou součástí jména a předložka dokonce úplně mizí. Tak vzniknou přídavná jména jako labskoústecký (Ústí nad Labem), orlickoústecký (Ústí nad Orlicí), bečevskolipnický (Lipnice nad Bečvou), hostýnskobystřický (Bystřice pod Hostýnem) atd. Obvykle vystačíme s přídavným jménem utvořeným jen od podstatného jména (např. ústecký), ale tam, kde na bližším určení záleží, dává nám jazyk možnost vyjádřit se přesně. Proto jsou možná i přídavná jména jako sázavskožďárský (Ždár nad Sázavou), třemšínskorožmitálský (Rožmitál pod Třemšínem), ba i šumavskohořický (Hořice na Šumavě), třebaže jsou to podoby trochu krkolomné, a proto se jim tam, kde nejsou nutné, asi většinou vyhneme. (Je vhodné užít neshodný přívlastek, tj. např. z Hořic na Šumavě.) I při tomto tvoření se dává přednost tvaru, ve kterém má první část základ z přídavného jména (vedle staršího vltavotýnský se proto dnes objevuje i vltavskotýnský apod.).

(b) Klášterec nad Ohří — oheřskoklášterecký i oherskoklášterecký

Potíže dělá (hlavně Severočechům) řeka Ohře. Jak od ní vlastně zní přídavné jméno? Místní lidé užívají někdy tvar oharský[2] (ale ten není od Ohře, nýbrž od místní podoby pro touž řeku — Oharka). Přídavné jméno utvořené plně podle českých slovotvorných pravidel je oheřský. Užívá se i podoba oherský.[3] Je-li tedy nutné odlišit např. Klášterec nad Ohří (třeba od Klášterce nad Orlicí), lze užít přídavné jméno oheřskoklášterecký[4] nebo oherskoklášterecký.

(c) Kostelec nad Černými lesy — černokostelecký

Od některých místních jmen s postpozitivním přívlastkem vícečlenným si základní místní jméno zjednodušujeme, např. Kostelec nad Černými lesy — černokostelecký, Hora Svaté Kateřiny — kateřinohorský, Hora Svatého Šebestiána — šebestiánohorský, Hora Svatého Václava — václavohorský.

(d) Kamenice nad Lipou — lipovokamenický

Zvláštním způsobem se tvoří přídavné jméno od názvu Kamenice nad Lipou. Přestože platí stejná zásada jako u tvoření přídavných jmen od názvů typu Ústí nad Labem (tzn. že se pořadí obou složek přehodí a předložka mizí), je u tvoření tohoto přídavného jména zvláštnost. Slovo „lípa“ má ve složenině podobu, která vychází od přídavného jména lipový, protože obecné podstatné jméno „lípa“ má pouze přídavné jméno na -ový. Jde tedy také o rozdíl v pojmenováních Kamenice nad Lipou a Česká Lípa. Tento rozdíl má závažný vliv na podobu první části přídavného jména utvořeného z názvu Kamenice nad Lipou. Výsledek je lipovokamenický. Ovšem [271]možné je vyjádřit se i jinak, např. „rodák z Kamenice nad Lipou“ apod. V žádném případě však nelze užít spojení „kamenický nad Lipou“.

5. (a) Hněvkovice na levém břehu Vltavy

Ojedinělý je typ Hněvkovice na levém břehu Vltavy, od něhož se složené přídavné jméno netvoří vůbec.

Z celého výkladu plyne i poučení obecné — ve všech případech — kde je to jen možné, se ve spisovném jazyku prosazuje zásada, aby i z tvaru přídavného jména bylo pokud možno jednoznačně poznat, jak zní základní podoba názvu.

Zároveň chceme upozornit na to, že v místním úzu se často dává přednost jednoduchým přídavným jménům i tam, kde složené přídavné jméno lze utvořit zcela běžně, např. hradecký ve významu královéhradecký, podobně boleslavský místo mladoboleslavský, brodský místo havlíčkobrodský.

---

[1] Srov. V. Šmilauer, Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, Naše řeč 39, 1956, s. 187n.; též Slovník spisovné češtiny, Praha 1978.

[2] Tuto podobu uvádí též akademické vydání Pravidel českého pravopisu (Praha 1977).

[3] Viz např. školní vydání Pravidel českého pravopisu (Praha 1974) a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978).

[4] Viz A. Stich, Učíme se česky, Práce, 2. 3. 1974.

Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 5, s. 268-271

Předchozí Miloslav Sedláček: Ohromil ho svojí odvážností

Následující Alena Polívková: Skloňování místních jmen zakončených na -í