Časopis Naše řeč
en cz

Demise z funkce, na funkci?

Naďa Fuková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slovníky českého jazyka vykládají slovo demise jako ‚vzdání se funkce, úřadu, odstoupení‘. Substantivum odstoupení i sloveso odstoupit mají výraznou vazbu s předložkou z, a ta se přirozeně přenáší i na cizí, ale už zdomácnělý výraz demise. (Podat demisi = ‚odstoupit z funkce‘, odtud podat demisi z funkce.) Podobně je tomu i u jiných dvojic výrazů; např. substantivum alergie má na základě svého českého protějšku přecitlivělost na něco také vazbu s předložkou na, spojení rezistence proti, vůči něčemu je zase podle spojení odolnost, odpor proti, vůči něčemu aj.[1] Můžeme tedy proces přenášení předložkových vazeb od slov domácího původu k synonymům cizího původu pokládat za jev náležitý a pochopitelný jakožto důsledek zdomácnění cizího slova v české slovní zásobě.

Kde se však vzala vazba demise na funkci? Je možné ji také uplatnit?

Podle dokladů uvedených ve Slovníku spisovného jazyka českého (III. díl, Praha 1966, s. 54) vystupují slova demise a rezignace jako částečná synonyma (rezignace, tj. ‚vzdání se, zřeknutí se úřadu, funkce‘, rezignace vlády = ‚demise‘). A právě u podstatného jména rezignace se užívá, stejně jako u slovesa rezignovat, předložkové vazby na (např. rezignoval na funkci předsedy). Vzhledem k blízkosti výrazů rezignace a demise dochází pak zákonitě ke kontaminaci jejich vazeb. Výsledkem je v tomto případě nevhodné spojení demise na funkci. Předložka na je příliš široká, a tím i významově méně výrazná, silně tu navíc působí předložka z od českého synonyma k slovu demise, totiž odstoupení z. Proto dáme přednost vazbě demise z funkce, z úřadu, a to zejména tam, kde jde o explicitní vyjádření, např. XY podal demisi z funkce náměstka ředitele. Mnohdy ovšem stačí pouze říci vláda podala demisi a žádná další vazba není nutná.

[1] Srov. o tom např. B. Poštolková, Mikroby rezistentní na antibiotika?, NŘ 49, 1966, s. 147—150.

Naše řeč, ročník 67 (1984), číslo 2, s. 112

Předchozí Olga Vondrová: Priezvisko není přízvisko

Následující Alena Polívková: Artotéka