Mikroby rezistentní na antibiotika?

Běla Poštolková

[Články]

(pdf)

-

Léčba antibiotiky se dnes stala pro laika již zcela samozřejmou věcí. Pro lékaře a mikrobiology však dosud není bez problémů. Na některé mikroby totiž antibiotika působí, na jiné po čase přestávají účinkovat. V odborné literatuře se často setkáváme s problematikou citlivých a necitlivých neboli rezistentních mikrobiálních kmenů, s otázkou citlivosti a rezistence. Z jazykového hlediska nás bude zajímat, jaký je význam slov rezistence a rezistentní v tomto odborném kontextu a jakých předložkových vazeb se u nich užívá.

Slovník spisovného jazyka českého (dále SSJČ) vykládá podstatné jméno rezistence jako ‚schopnost odolávat, vzdorovat (zvl. nepříznivým vlivům)‘ a uvádí synonymum odolnost. Přídavné jméno je vysvětleno jako ‚projevující rezistenci‘ a má synonyma odolný a vzdorující. Obě slova jsou latinského původu a souvisí s významem latinského slovesa resistere ‚stavět se na odpor, odporovat‘.

Z vazeb uvádí SSJČ spojení s předložkou proti a vůči. Tyto vazby jsou shodné s vazbami domácího ekvivalentu odolný, odolnost, u něhož se jich běžně užívá (srov. SSJČ v hesle odolný). U přídavného jména je v SSJČ doložena ještě vazba rezistentní k něčemu (vyrážka rezistentní k léčbě) a o antibiotikách se mluví ve spojení baktérie rezistentní vůči antibiotikům. S předložkou na nejsou spojení uvedena a ani v lexikálním archívu nejsou doložena.

V odborné literatuře[1] je tomu však s frekvencí vazeb u slov rezistentní a rezistence jinak. Nejběžnější je vazba s předložkou na: formy [148]mikrobů rezistentní na penicilín, rezistence mikroorganismů na penicilín. Méně častá, ale užívaná, je vazba s předložkou vůči: rezistentní vůči všem dříve uvedeným antibiotikům. U přídavného jména rezistentní nacházíme občas i vazbu s předložkou proti: léčba antibiotikem, proti němuž je mikrob rezistentní. Výjimečně se podstatné jméno rezistence pojí s předložkou k: rezistence k antibiotikům.[2]

Mikrobiologové a lékaři užívají zpravidla termínu rezistence (mikroorganismů na antibiotika) ve spojitosti s pojmem „citlivost“. Citlivost je stav, při kterém antibiotika na mikroorganismy působí, ovlivňují je, rezistence je stav opačný, při kterém antibiotika na mikroorganismy nepůsobí, neovlivňují je, tedy necitlivost. Termíny rezistence a rezistentní se pro svou mezinárodní srozumitelnost v těchto oborech ustálily proti českým ekvivalentům odolnost a odolný. Staly se terminologickými antonymy k pojmenování citlivost a citlivý, u nichž se již v některých jiných souvislostech předložky na užívalo.

V odborné literatuře je u slov citlivost a citlivý nejběžnější vazba s předložkou na: Micrococcus pyogenes citlivý na penicilin, citlivost baktérií na antibiotika. Méně častá je vazba s předložkou vůči[3]: mikrob necitlivý vůči penicilínu, citlivost vůči antibiotikům.

SSJČ u hesla citlivý, citlivost tato odborná spojení nezachycuje a také v lexikálním archívu ÚJČ doložena nejsou. Vazba s předložkou na zde však neobvyklá není. Objevuje se u jiných obecných nebo odborných spojení, jako např. citlivost na zimu, citlivost rostlin na světlo, apod. Ve výkladech hesla citlivý a jeho odvozenin se velmi často užívá slov „reagující na něco“, např. citlivý papír = reagující na světlo. Je velmi pravděpodobné, že u slov citlivý, citlivost vazba s předložkou na vznikla významovou asociací s vazbou příbuzných slov reagující na něco, reakce na něco. (Stejnou vazbu má i významově příbuzné slovo přecitlivělý a jeho cizí synonymum alergický.)

Slovo citlivý můžeme tedy vykládat také jako ‚citlivě reagující‘ a citlivost jako ‚citlivou reakci na něco‘. Tak je tomu i v odborných textech mikrobiologických. Výrazovou kondenzací došlo k tomu, že spojení citlivě reagující na antibiotika se zjednodušovalo na citlivý na antibiotika a citlivá reakce na antibiotika na citlivost na antibiotika. [149]Opakem stavu citlivosti a citlivých mikroorganismů je stav necitlivosti neboli rezistence a mikroorganismy necitlivé neboli rezistentní. Označování citlivosti a rezistence se stalo v lékařské mikrobiologii zcela nezbytnou věcí. Neustálým srovnáváním a častým paralelním užíváním obou slov přenesla se vazba citlivý na, citlivost na i na negativní označení těchto vlastností (necitlivý neboli rezistentní na, necitlivost neboli rezistence na). To se odrazilo v jazyce ustálením vazby s předložkou na u slov citlivý a citlivost a vznikem analogické vazby s touto předložkou i u slov opačného významu, antonym rezistentní a rezistence.“[4]

Přídavné jméno necitlivý, rezistentní zde nevyjadřuje přesně vzato odolnost, odpor proti vnějším vlivům a jiným činitelům jako ve spojeních z jiných oborů, např. hliník je proti mléku rezistentní, sorty rezistentní proti chorobám apod. Odborné spojení (mikrob) necitlivý, rezistentní na antibiotika vyjadřuje jen jistý druh aktivní reakce živého organismu na určité látky. Na ustálení vazby s předložkou na u slov citlivý a citlivost i u slov opačného významu, antonym rezistentní a rezistence měl tedy vliv vedle analogie s vazbou slov příbuzných i významový posun, k němuž u těchto slov v uvedených mikrobiologických spojeních došlo.

Všimněme si blíže předložky na v těchto spojeních. Jaký je její význam, co vyjadřuje a jaké jsou významy ostatních uvedených předložek?

Předložka na zde vyjadřuje v širokém smyslu zřetel na něco, přesněji omezení platnosti nebo působnosti něčeho vzhledem k něčemu (rezistentní, pokud jde o mikroby). V tomto významu se předložka na často uplatňuje ve spojení s přídavnými jmény citlivý, choulostivý, vnímavý, zejm. v jazyce mluveném. Budeme-li chtít o někom říci, že těžko snáší poznámky a žerty určitého druhu, vyjádříme to spojením „na takové poznámky a žerty je on citlivý, choulostivý“ apod. Zřetel nebo vztah vyjadřují i další uvedené předložky vůči, proti a k. Jsou to v tomto významu předložky synonymní (srov. SSJČ v hesle proti 3). Je však mezi nimi rozdíl stylistický. Kdežto předložky proti a k jsou stylově neutrální, má předložka vůči[5] zabarvení značně knižní.

Ve srovnání s předložkou na vyjadřují předložky k a proti — v sou[150]hlase s tím, že i jejich základní prostorový význam je velmi výrazný — daleko výstižněji vztah mezi dvěma věcmi nebo jevy. Jejich užití u slov rezistentní, rezistence apod. je tedy vhodnější, adekvátnější všude tam, kde jde o vyjádření odolnosti, odporu, odporování (např. rezistence proti válce). V technických oborech je předložka proti zcela běžná ve spojení se slovy odolnost, odolný, vzdorující, resp. -vzdorný, stejně jako ve významu „obrana, ochrana před něčím obtížným, nežádoucím apod.“: odolnost horniny proti denudaci, odolnost staviva proti ohni, odolnost kovu proti kyselinám, rezistence proti jedovatým látkám,[6] očkovat proti spále, prostředek proti kašli.

Předložka na je sice významově méně určitá, zato má však široký rozsah užití. Pro svou „univerzálnost“ supluje často — zejména v jazyce mluveném — jiné výraznější předložky. Bývá často výrazem vazby u dějových a jim blízkých jmen, např. vliv na něco, reakce na něco, vnímavost na něco, právo na práci apod. Obdobně je tomu u přídavných jmen vnímavý na něco, alergický na něco, reagující na něco, rezignující na něco. Všechna tato spojení a především kontaminace s citlivě, necitlivě reagovat na něco ovlivnila nepochybně volbu této předložky i u nového významu přídavného jména rezistentní a podstatného jména rezistence.

Na závěr můžeme shrnout: Nový (terminologický) významový odstín slov rezistentní a rezistence (ovlivněný antonymy citlivý a citlivost) vyjadřuje důležité skutečnosti z oboru lékařské mikrobiologie. Současně s ním se ustálila u těchto slov (pod vlivem vazebných analogií se slovy příbuznými) vazba s předložkou na označující zde omezení působnosti něčeho vzhledem k něčemu. Předložka na vystihuje dobře nový významový odstín, má oporu v živém, mluveném jazyce, a proto ji lze zde užívat. Pro přesnější vyjádření vzájemného vztahu, a zvláště významu odporu a odolnosti jsou adekvátnější předložky k a proti (s uvedeným již omezením). Jako varianty můžeme užívat předložky vůči.

---

[1] K rozboru bylo užito dokladů z této odborné literatury: Repetitorium praktického lékaře, 2. vyd., Praha 1955; V. Kredba, J. Ondráček, J. Procházka, Infekční nemoci, Praha 1955; V. Kurz, Základy očního lékařství, 3. vyd., Praha 1958; V. Matějovská, J. Jelínek, Výsledky dlouhodobého sledování citlivosti stafylokoků na antibiotika. Časopis lékařů českých 103, 1964, s. 1233, Korelace antibiotické a fágové rezistence, tamtéž, s. 1280; C. Švehla, Kongres o antibiotikách, tamtéž, s. 1363; F. Výmola, Z. Jedličková, V. Rotrekl, J. Pražák, V. Jedlička, E. Filsaková, Bakteriální superinfekce v chřipkové epidemii, tamtéž, s. 998.

[2] Vazbu s předložkou k mohly ovlivnit překlady z ruštiny a angličtiny. V těchto jazycích má slovo rezistence vazbu ustojčivosť k, resistance to.

[3] Vazba s předložkou vůči vznikla v odborné literatuře mikrobiologické patrně vlivem opačným, kontaminací s vazbou slov rezistence (odolnost), rezistentní (odolný).

[4] V odborné literatuře se této vazby již užívá deset let. Srov. dataci v pozn. 2.

[5] O rozšíření a užívání předložky vůči srov. v článku L. Kroupové, Platnost předložky vůči, Naše řeč 48, 1965, s. 73.

[6] Příklady citovány z práce v pozn. 6, s. 78.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 3, s. 147-150

Předchozí Jana Jančáková: Jihozápadočeské nářeční prvky na jihovýchodním Příbramsku

Následující Jaroslav Hubáček: K názvům vlaků