Za Emilem Dvořákem

Josef Hrbáček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Začátkem ledna 1983 tragicky zahynul v Krkonoších dr. Emil Dvořák, [265]CSc., pracovník katedry českého a slovenského jazyka filozofické fakulty UK (nar. 20. 4. 1925 v Opavě). Naší lingvistické obci byl dobře znám jako odborník v otázkách jazykové kultury, zejména v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, a jako vynikající znalec problematiky českého přechodníku. Řadě generací našich vysokoškolských posluchačů bohemistiky se vryl do paměti jako skvělý učitel, který dovedl posluchače svými výklady opravdově zaujmout a pro lingvistiku získávat. Odešel v rozkvětu svých tvůrčích sil. Jeho pracovní elán a léty nahromaděné znalosti a zkušenosti přinášely výsledky a slibovaly do budoucna další cenné práce.

V pedagogické i odborné práci mohl dr. Dvořák využívat svých bohatých zkušeností učitelských, zkušeností z práce metodické a popularizační. Po studiu na filozofické fakultě Karlovy univerzity získával učitelskou praxi na školách v severočeském pohraničí, několik let byl vedoucím kabinetu českého jazyka při Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Liberci a od r. 1960 působil na Pedagogickém institutu v Liberci. V r. 1964 přešel na filozofickou fakultu do Prahy už jako zkušený vysokoškolský učitel a zde se rozvinula plně i jeho práce badatelská. Již od studentských let ho zaujala problematika jmenných tvarů slovesných (doktorát získal za práci o infinitivu, přechodníku a příčestí) a posléze se soustředil na výzkum českého přechodníku, který vyústil v monografii Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině (vyd. Univerzita Karlova v sérii AUC Philologica-Monographia v r. 1970). Tato práce, vysoce odbornou kritikou oceněná (akad. Havránek o ní napsal, že je podstatným přínosem do historické gramatiky českého jazyka), zevrubně popsala vývoj českých přechodníků do r. 1780. Při sledování vývoje přechodníků se autor soustředil zvláště na období 16. a 17. století, neboť toto období má rozhodující význam pro vytváření nové spisovné češtiny a došlo v něm i k nejvýraznějším změnám ve vývoji přechodníkových konstrukcí. Dvořák své výklady založil na vyčerpávající znalosti odborné literatury a na bohatém jazykovém materiálu. Přestože o přechodníku psalo před ním už mnoho badatelů, dokázal jejich výklady do značné míry prohloubit a zpřesnit. Velká cena Dvořákovy práce není jen v neobyčejně bohaté materiálové bázi, která mu umožnila, aby zevrubně ukázal změny frekvence přechodníků v průběhu jazykového vývoje, ale zejména v řešení teoretických problémů spojených s vývojem přechodníků a přechodníkových konstrukcí po stránce syntaktické a sémanticko-morfologické. Už v r. 1968 otiskl Dvořák stať Výklady přechodníku ve starších mluvnicích českého jazyka (AUC-SlavPrag 10, 1968, 33—44), v níž podal přehled názorů českých gramatiků 16.—18. století na přechodníkové konstrukce. Ve výzkumech českého přechodníku pokračoval i po vydání své monografie, jak svědčí řada dalších[1] — dílem ještě nevydaných — statí o problematice přechodníku v současné češtině. [266]Všechny tyto studie byly přípravou pro novou — teprve nedávno vyšlou — monografii Přechodníkové konstrukce v nové češtině (vyd. Univerzita Karlova, Praha 1978, 152 stran), která dlouholeté badatelské úsilí Dvořákovo završuje. Vyčerpávající jazykový materiál, který autor sebral z literatury 19. a 20. století, a to nejen umělecké, mu umožnil zachytit všechny nuance v užívání přechodníků v nové češtině a mluvnicky a stylisticky je zhodnotit. Práce podává komplexní dynamický obraz užívání přechodníkových konstrukcí v nové češtině, zejména současné, a vykládá dnešní stav jako výsledek předchozího vývoje. Tato poslední větší autorova práce dává možnost znovu se přesvědčit, jak vynikajícího bohemistu jsme v dr. Emilu Dvořákovi ztratili.

Přes obdivuhodně hluboké soustředění na jeden pracovní úsek věnoval Dvořák pozornost i jiným oblastem jazyka. Zejména se věnoval otázkám jazykové kultury a v jejich rámci zvláště jazyku publicistiky. Čtenářům Naší řeči je znám Dvořákův kritický příspěvek k jazyku rozhlasových zpráv (NŘ 61, 1978, s. 18—25), který vyplynul z jeho několikaleté jazykové spolupráce s Čs. rozhlasem. V tisku jsou další Dvořákovy práce: K závislosti stylu publicistiky na stylu odborném a K nejzávažnějším jazykovým a stylistickým nedostatkům rozhlasové a televizní publicistiky a zpravodajství (referát přednesený na konferenci o jazyku publicistiky v dubnu 1982 ve Smolenicích na Slovensku). V souvislosti s přípravou akademické Mluvnice češtiny byl E. Dvořák pověřen zpracováním teoreticky náročné otázky eliptičnosti. V současné době se věnoval promýšlení metodiky morfologického rozboru, která na rozdíl od syntaktického rozboru (viz Šmilauerovu Učebnici větného rozboru) nebyla dosud uspokojivě vypracována. V souvislosti s tím chystal (a částečně již napsal) vysokoškolské skriptum, které bylo koncipováno netradičním způsobem a mělo přispět k zvýšení znalostí formální morfologie vysokoškolských adeptů bohemistiky.

Nesmíme zapomenout ani na Dvořákovu práci popularizační a vědecko-organizační. Byl členem autorského kolektivu populární příručky Čeština za školou, která vyšla již ve dvou vydáních, organizačně se významně podílel na dvou vědeckých konferencích (o jazykové kultuře v r. 1969 a o stylistice v r. 1982) a řadu let byl výkonným redaktorem Jazykovědných aktualit. V Aktualitách a v dalších našich jazykovědných časopisech najdeme též řadu jeho drobných příspěvků, recenzí a zpráv, v nichž s přehledem zkušeného lingvisty komentoval odborné dění na poli jazykovědy.

Kdo Emila Dvořáka znal osobně, ví, že nebyl jen dobrým odborníkem, ale také skvělým člověkem. I proto na něho nikdy nezapomeneme. A kdokoli se bude v budoucnu zabývat problematikou českých participiálních konstrukcí, nebude moci obejít práce Dvořákovy.

---

[1] Srov. např. jeho článek Ke kodifikaci pravidel užívání přechodníků, NŘ 66, 1983, s. 180—192.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 5, s. 264-266

Předchozí Běla Poštolková: K 70. narozeninám dr. Františky Havlové

Následující Ivan Lutterer: Vladimír Šmilauer (5. 12. 1895—13. 10. 1983)