Časopis Naše řeč
en cz

Současný stav a perspektivy popularizace jazykovědy, resp. slovenštiny

Ján Kačala

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

1. Popularizace vědeckých poznatků je významnou odbornou, politickou, kulturní a výchovnou činností vědeckého pracoviště. Představuje nejen vyústění vědeckých poznatků do široké společenské praxe, ale zajišťuje také zpětnou vazbu vědeckého výzkumu, neboť věda do značné míry právě z kontaktu se společenskou praxí získává popudy k zacílení svého zájmu, a zejména k řešení konkrétních společenských potřeb. Popularizace vědeckých poznatků je realizací kulturní a výchovné funkce vědy. Pro vědecká pracoviště Slovenské akademie věd (dále SAV) vyplývá povinnost starat se o popularizaci vědeckých poznatků ze základních dokumentů o SAV, zejména ze zákona o SAV a ze stanov SAV.

Náplň popularizační činnosti by měly tvořit poznatky o jazyku vůbec, zejména však poznatky o slovenském národním jazyku, o jeho územním i sociálním členění, o jeho dějinách a o současném stavu. Přirozeným středem pozornosti popularizační činnosti je v současné době spisovný jazyk a jeho normativní problematika, jeho stylová diferenciace a dějiny, vztah k nespisovným formám a vztah k jiným jazykům.

Důležité v této souvislosti je, aby popularizační činnost v oblasti jazyka byla opřena o ověřené vědecké závěry, aby měla pevné marxisticko-leninské filozofické východisko, aby užívala vhodné metodiky a účinných organizačních forem a aby byla ve svých důsledcích efektivní.

2. Popularizace jazykovědných poznatků má v SSR dlouhou tradici. Základy organizované činnosti v této oblasti lze najít již v časopise Slovenská reč (vycházel od r. 1932) a po r. 1945 také v časopise Slovo a tvar (1947—1950), který se staral zejména o odbornou terminologii. Té se později systematicky věnoval časopis Slovenské odborné názvoslovie (1953—1961) a Československý terminologický časopis (1962—1966). Už déle než třicet let existuje popularizační relace Československého rozhlasu v Bratislavě s názvem Jazyková [257]poradňa (založená r. 1952). Širokého rozsahu a dosahu nabyla popularizační činnost v 2. polovině 60. let: cílevědomě se uskutečňuje v časopise SAV Kultúra slova (od r. 1967) a v stálých rubrikách denního tisku, totiž v denících Nedeľná Pravda (od r. 1966), Večerník (od r. 1967) a Práca (od r. 1973). Organizačně a z velké části i autorsky zabezpečuje tyto prostředky popularizace Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV (JÚĽŠ SAV) — a to také proto, že mu ze zákona o SAV a ze stanov SAV vyplývá povinnost přenášet jazykovědné poznatky do široké společenské praxe. Všech uvedených způsobů popularizace se účastní i jazykovědci z vysokých škol v SSR.

Tematicky se příspěvky publikované v uvedených orgánech výrazně soustřeďují na současný spisovný jazyk, zejména na jeho slovní zásobu, na významové, stylové a formální vlastnosti pojmenování. Charakteristickým rysem současné popularizační činnosti je zaměření na jednotlivé vyjadřovací prostředky spisovného jazyka a jejich komplexní rozbor. Nepostačující jsou co do množství všeobecné příspěvky o jazyku, o jeho původu a dějinách, o jazykovém systému, o vztahu ke společnosti, k myšlení apod. Menší pozornost se věnuje zvukové stránce jazyka a spisovné výslovnosti, ačkoliv význam mluvené podoby spisovného jazyka a spisovné výslovnosti vlivem prudkého rozvoje moderních technických prostředků a rozšiřující se potřeby veřejně vystupovat stále roste.

3. Popularizace jazykovědných poznatků by se měla v budoucnosti systematicky rozšířit i za oblast spisovného jazyka, neboť historie jazyka, etymologie a slovenské dialekty poskytují také dost materiálu k popularizaci. Rozšířit by se měla i tematika příspěvků tak, aby důstojné místo v popularizaci zabírala vedle slovní zásoby i gramatika, zejména syntax (a z ní nejenom slovesné vazby!), fonologie, výslovnost, stylistika a rétorika. Rozšířit a zpestřit by se měly jednak formy popularizace (např. dialogické), jednak repertoár přispěvatelů, kteří by mohli do této práce vnést tematické obohacení, a tak zvýšit její celkovou úroveň. Změnu vyžaduje i způsob podání: existující výkladový postup by bylo třeba střídat s vylehčeným a živějším podáváním tematiky, v němž by se víc využívalo esejistických postupů.

4. Nejvíce problémů v této oblasti jazykovědné aktivity je spojeno s tím, že téměř celé organizační břemeno této části popularizační práce nese JÚĽŠ SAV. Kdyby se ústav nebránil, snadno by mu přibyly další rubriky o jazyku. V ústavu se připisuje této složce práce značný význam, a to i v politickém ohledu. Současná situace však vyžaduje od pracovníků v oblasti spisovného jazyka a jazykové kultury velké a neúnosné vypětí.

Efektivnost této práce by se podstatně zvýšila, kdyby se příspěvky o jazyku v rozhlase i v tisku vydávaly také knižně (např. v monotematicky koncipovaných publikacích). Tím, že jsou předneseny, popř. publikovány v tisku jen jednou, ztrácí se do značné míry jejich účinnost. Do této doby však publikování jazykovědných poznatků pro veřejnost v jazykových rubrikách denního tisku a v rozhlasových pořadech zůstává hlavním prostředkem populari[258]zace vědeckých poznatků o slovenštině a o jazyku vůbec. Publikování popularizačních knižních prací je téměř výjimkou.

5. K specializovaným formám popularizace jazykovědných poznatků patří přednášky a besedy v nakladatelstvích, redakcích a v mnohých jiných institucích, tvorba a ustalování termínů v terminologických komisích a v státních normách vydávaných Úřadem pro normalizaci a měření, tvorba a posuzování jazykových učebnic pro základní a střední školy, spolupráce při redakční úpravě společensky závažných textů (právní normy, 2. vyd. Sebraných spisů V. I. Lenina atd.), tvorba textů do rozmanitých encyklopedických příruček apod.

6. Popularizační činnost je v slovenské jazykovědě velmi široká a pestrá. Do této doby má nejstabilnější organizační základnu v oddělení jazykové kultury JÚĽŠ SAV. Oddělení ani ústav jako celek nestačí krýt všechny společenské požadavky v této oblasti, proto by se mělo uvažovat o dalších organizačních formách k uspokojení rostoucí společenské objednávky. Za důležité pokládám např. zavést ve všech zainteresovaných orgánech, úřadech, ústavech ap. instituci jazykových redaktorů, kteří by mohli konat v oblasti aplikace jazykovědných poznatků mnoho z toho, co doposud dělá JÚĽŠ SAV.

7. Závěr: Popularizace jazykovědných poznatků je v celé organizaci vědeckého života důležitá, neboť je realizací kulturní a výchovné funkce vědy. Toto místo by si měla uchovat i v budoucnosti, jen by se měla dělat optimálně a efektivně jak z hlediska obsahu, tak z hlediska forem a rozsahu. Jistěže nemusí popularizace jazykovědných poznatků v budoucnosti zůstávat jen při existujících formách (mám na mysli zejména problém televize). Pevnou součástí popularizace jazykovědných poznatků by se také mělo stát soustavné referování o nových jazykovědných publikacích v tisku a v rozhlase.

Ján Kačala (přel. Běla Poštolková)

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 5, s. 256-258

Předchozí Jan Chloupek: Stav a perspektivy popularizace jazykovědných poznatků

Následující Otakar Šoltys: Ze zprávy o činnosti Ústavu pro jazyk český ČSAV v roce 1982

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1