Stav a perspektivy popularizace jazykovědných poznatků

Jan Chloupek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Popularizace jazykovědy stává se jedním z nástrojů, jež pomáhají utvářet jazykovou kulturu současné společnosti — vedle např. školního vzdělávání, jehož úloha je pro kulturu jazyka i řeči povýtce dominantní. Z hlediska celkové pracovní náplně a organizace jazykovědy nestojí popularizace jazykovědných poznatků právě ve středu badatelského zájmu; stejně však platí, že důležitost kontaktů vědy s veřejností zpravidla vzrůstá v období společenských přeměn: ty ostatně také v jazyku nacházejí svůj odraz, třebaže ne v bezprostřední a přímé závislosti. Kniha určená popularizaci nemusí se nutně lišit od knihy vědecké mírou objevnosti a původnosti poznatků, nýbrž zřením ke čtenáři: pamatuje na širší okruh čtenářů, vzbuzuje, popř. uspokojuje jejich touhu poznávat jazyk mateřský, dále různorodé vztahy v jazycích cizích, má odstraňovat rušivé jevy, konflikty souvisící s vyjadřováním, má upevňovat jazykové povědomí. Předěl mezi objevnými monografiemi, zralými díly syntetickými, dobrými příručkami pro denní jazykovou praxi a zasvěcenou popularizací nebývá příkrý a různé přístupy mohou se prostupovat.

Základ popularizace výsledků vědeckého bádání o jazyce byl dán v Československu především pokrokovým občanským a kulturně politickým a nadto i badatelsky objevným působením české jazykovědy ve třicátých letech; obra[254]celo se k širší kulturní veřejnosti, postavilo se na stranu spisovatelů hledajících nové tvůrčí prostředky pro své umělecké záměry, a jak to má být, vědomě chtělo změnit školskou, kulturní a osvětovou praxi. V období fašistické okupace se po desetiletích znovu týká popularizace přímo českého jazyka jako společenské hodnoty: skrze výklady o dějinách češtiny, o její kultuře a skrytěji též o jejích perspektivách, obecně pak o existenci národa, který tímto jazykem mluví, podporuje jazykověda podle svých možností zápas českého lidu za národní záchranu. Třetí zřetelně vymezenou etapou byl rozkvět popularizační činnosti po osvobození naší země Sovětskou armádou, vyvolaný zprvu značnými možnostmi vydavatelskými, založený především na pevných organizačních základech vedoucího jazykovědného pracoviště — Ústavu pro jazyk český ČSAV — a samozřejmě na vyspělosti naší jazykovědy a na její postupně se prohlubující specializaci, po únoru 1948 pak i na důsledně se prosazující její marxistické orientaci.

Po celou dobu už cílevědomé popularizace jazykovědných poznatků stály ve středu pozornosti problémy jazykové správnosti, tedy vztahu kodifikace, normy a úzu češtiny; vedle toho se soustavně objevovaly příspěvky etymologické, sledující vznik a vývoj slov. V etapě po roce 1945 se v popularizačních výkladech obráží především rychlý vývoj slovní zásoby v údobí tvořících se nových společenských a pracovních vztahů, dále se objevují popularizační studie o diferenciaci a stratifikaci národního jazyka a o stylovém rozrůznění spisovného jazyka; v nejnovějším údobí se nadto dostávají do rukou zájemců i příručky specializovanější, především z oblasti styku jazykovědy s pomezními vědami, např. o fungování jazyka jako nástroje komunikace, o vlastních jménech osobních i místních, knížky určené jistému regionu i drobnější příručky rétoriky a stylistiky pro stranické vzdělávání, pro činnost sborů pro občanské záležitosti a funkcionářů společenských organizací.

Pokud jde o periodickou formu zveřejňování popularizace, patří přední místo časopisu Naše řeč, který vychází v roce 1983 v 66. ročníku! Tento odborně fundovaný časopis nese významný rys moderního popularizačního úsilí právě v tom, že jeho popularizační ráz tkví vlastně jen ve faktoru adresním; určení časopisu se projevuje v jednodušší argumentaci, většinou v domácí terminologii a v rychlé reakci na změny a inovace v běžném úzu. Díky kolektivnímu rozhodování redační rady podařilo se právě krátkými studiemi (např. z pera J. Běliče) uveřejněnými v Naší řeči prosadit drobné racionální úpravy české morfologie a seznámit s nimi veřejnost. Otázkám terminologickým se věnuje pozornost v různých odborných časopisech. Pomocí pro názvoslovné komise bude příručka O české terminologii (Praha 1983).

Toliko Naše řeč a vedle ní ještě jazykové koutky Československého rozhlasu — především pokud byly vydány tiskem — mají přímou platnost kodifikační; ostatní formy popularizace se ke kodifikaci vztahují odvozeně a nemohou ji zavádět. V Čs. televizi se jazykovědná popularizace poněkud soustavněji vyskytuje od počátku sedmdesátých let. O častější příspěvky jazyko[255]vědné projevovaly zájem i deníky, jako Mladá fronta, Práce, Svobodné slovo, Rovnost, Nová svoboda, o zevrubnější jednotlivé stati nebo cyklicky uspořádané příspěvky Rudé právo, Tvorba; dopisy čtenářů k jazykovým otázkám publikuje většina našich časopisů, často např. Tribuna. Jazyku věnovaly své stránky i časopisy literární a kromě toho i zájmové, např. Věda a život, brněnská revue Universitas, ale též Filatelie ap. Knižní publikace popularizující jazykovědu vycházejí v nakladatelství Academia, Orbis, Horizont, Mladá fronta, Blok, Profil, ve Státním pedagogickém nakladatelství a výjimečně i v Odeonu.

Popularizace jazykovědných poznatků jde samozřejmě i jinými cestami než publikováním v tisku: důležitá je přitom mimoškolní výchova a vzdělávání dospělých formou přednášek, přednáškových cyklů, seminářů, kursů, konzultací ap. zvláště ve společensky důležitých centrech. Zásluhu na rozvíjení takové činnosti má především Socialistická akademie. Nezřídka bývají jazykovědní odborníci zváni k přednáškám nebo pracovním besedám mezi redaktory a učitele.

Je škoda, že zatím postrádáme encyklopedickou příručku o češtině pro zájemce a veřejnost, ačkoli byla v podstatě připravena pro samostatný svazek o jazyce pro plánovanou edici Čs. vlastivěda a kromě toho řada drobnějších statí byla zpracována pro potřeby Encyklopedické kanceláře ČSAV: zatím porůznu vycházejí hesla týkající se jazyka v Malém společenskovědním lexikonu Tvorby. Kromě encyklopedického díla chybějí nám nyní i úvody do českého jazyka a úvody do jazykovědy, ačkoli máme spolehlivá obdobná uvedení aspoň ve skriptech pro vysokoškolské studenty.

Pokud běží o perspektivu popularizace jazykovědy, lze vyslovit tato doporučení:

/1/ Usilovat o vydání encyklopedického díla o češtině: o jejím postavení mezi slovanskými jazyky, o její diferenciaci a stratifikaci, o jejím vývoji, o způsobech jejího poznávání, o jazykové kultuře, její teorii a praxi, o její struktuře mluvnické i o slovníku, o jejích představitelích.

/2/ Podporovat plánovitě i vydávání popularizačních příruček specializovaných, aby byla zaplněna tematicky volná místa. V blízké době seznamovat veřejnost s akademickou Mluvnicí češtiny a s principy racionální úpravy českého pravopisu. Vydávání příruček by mělo vycházet z požadavků kladených společenskou praxí.

/3/ Stálou pozornost věnovat češtině v tisku, rozhlasu, televizi a filmu. Za oprávněný považujeme požadavek zaměstnávat interní jazykové odborníky — poradce v rozhlasu, televizi, ale rovněž v institucích a orgánech, které se soustavně obracejí na veřejnost, vydávají směrnice, normy ap. Hodnotit jazykové prostředky poetizace ve slovesném umění.

/4/ Využít pro popularizaci jazykovědy výkladů obsažených v nověji vydaných monografiích o názorech klasiků marxismu-leninismu na jazyk, na úkoly a metody jazykovědy, na slavistiku a na vývoj společnosti. V odbor[256]ných časopisech soustavně sledovat společenské aspekty jazyka a jazykovědy.

/5/ Vzhledem k těsnému soužití obou našich národů ve společném socialistickém státě a k blízké příbuznosti mezi našimi jazyky bylo by veskrze prospěšné postupovat při řešení problémů jazykové kultury společně a tato spolupráce a vůbec jazykové vztahy česko-slovenské měly by být častěji předmětem uvážlivé popularizace, společně plánované.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 5, s. 253-256

Předchozí Alena Polívková, Jiří Nekvapil: Soutěž mladých jazykovědců

Následující Ján Kačala: Současný stav a perspektivy popularizace jazykovědy, resp. slovenštiny