Vysoké státní vyznamenání sovětským lingvistům

Redakce

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Sovětském svazu se těší jazykověda velké vážnosti a významná jazykovědná díla jsou oceňována udělením vysokých státních vyznamenání. Např. v r. 1970 byla z rozhodnutí ÚV KSSS a rady ministrů SSSR udělena Leninova cena v oblasti vědy a techniky za významný podíl při zpracování a vydávání sedmnáctisvazkového Slovníku současného ruského spisovného jazyka šesti sovětským lingvistům.[1] Nedávno se dostalo sovětským lingvistům dalšího uznání, a to za dvojdílnou Ruskou mluvnici, která vyšla v r. 1980. Z rozhodnutí ÚV KSSS a rady ministrů SSSR byla udělena Státní cena SSSR za rok 1982 v oblasti vědy a techniky těmto předním autorům Ruské mluvnice: vedoucí kolektivu N. Ju. Švedovové, dále V. V. Ivanovovi, I. I. Kovtunové, V. V. Lopatinovi, I. S. Uluchanovovi, I. N. Kručininové, M. V. Ljaponové, V. A. Robinsonové, S. N. Dmitren[207]kové, M. S. Suchanovové, A. V. Bondarkovi a J. A. Bryzgunové.[2]

Russkaja grammatika z r. 1980 je tzv. akademická mluvnice a v období po druhé světové válce v podstatě už třetí tohoto typu.[3] Její podrobné zhodnocení bylo publikováno v časopise Československá rusistika;[4] zde se omezíme jen na několik informací. Nová mluvnice zachycuje ruštinu od dob Puškinových až do dneška, vychází z rozsáhlého jazykového materiálu umělecké a vědecké literatury, publicistiky a z běžného hovorového jazyka. Odráží tedy v nejvyšší míře současnou psanou i mluvenou ruštinu a má se stát základem i pro vydání nových učebnic.

V časopise Russkaja řeč’ (viz pozn. 2) je otištěn rozhovor s jedním členem vyznamenaného kolektivu a zároveň vedoucím redaktorem tohoto časopisu V. V. Ivanovem. Některé jeho odpovědi by mohly zajímat i českého čtenáře. Např. na otázku, zda bylo třeba vypracovat novou akademickou mluvnici, odpovídá V. V. Ivanov kladně a odůvodňuje to tím, že sovětská společnost prošla v posledních desetiletích prudkým rozvojem, což se promítlo v jazyce i v sovětské lingvistice. Dále velmi oceňuje zásluhu N. Ju. Švedovové jako hlavní redaktorky mluvnice o to, že sjednotila různorodý autorský kolektiv a dosáhla jednotné koncepce díla. Na otázku, zda bude nová mluvnice užitečná i pro nelingvisty, odpovídá, že kniha pro svůj prostý a srozumitelný způsob výkladu může sloužit i jako příručka nejširším vrstvám sovětské společnosti.

Českoslovenští lingvisté si váží hlubokého porozumění stranických a státních orgánů SSSR pro význam jazykovědné práce a redakce Naší řeči autorskému kolektivu Ruské mluvnice k udělení vysokého státního vyznamenání upřímně blahopřeje.

---

[1] Viz Russkaja reč’ 1970, č. 5, s. 3—10.

[2] Viz Russkaja řeč’ 1983, č. 2, s. 16—17.

[3] První byla dvojdílná Grammatika russkogo jazyka z let 1952—54, druhá Grammatika sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka z r. 1970.

[4] O. Leška, H. Běličová, Nová ruská akademická mluvnice, Čs. rusistika 28, 1983, s. 27—33.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 4, s. 206-207

Předchozí Miloslava Knappová: Česko = Česká socialistická republika

Následující Rudolf Havel: Národní knihovna skončila