Česko = Česká socialistická republika

Miloslava Knappová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Třebaže je výraz Česko jako synonymní označení České socialistické republiky oficiálně zakotven v Slovníku spisovné češtiny (Academia, Praha 1978, s. 762), dodnes se setkáváme s jistými pochybnostmi o vhodnosti či správnosti tohoto názvu.[1] Naše řeč se problematice názvu Česko věnovala v minulosti již dvakrát,[2] vždy z pera redaktora Naší řeči J. Běliče. Šlo o příspěvky, které měly ráz spíše polemický: obhajovaly název Česko proti různým skutečným výtkám, srovnávaly jej s názvem Čechy a zdůrazňovaly jazykovou i věcnou oprávněnost tohoto názvu a jeho potřebu; vyústily (v r. 1968) v tento závěr: „A není sporu, že výraz Česko by svému účelu mohl dobře sloužit, protože by byl jednoznačný a výstižný. Záleží jen na tom, zdali se pro něj rozhodneme.“

Protože se tedy zdá, že ani uvedení výrazu Česko v Slovníku spisovné češtiny dodnes neodstranilo jisté pochybnosti o vhodnosti, popř. významové průhlednosti tohoto — pro mnoho lidí stále nezvyklého — názvu, pokusíme se diskusi na toto téma uzavřít tam, kde začala, tj. na stránkách našeho časopisu:[3]

1. Název Česko se z jazykového hlediska hodnotí jako název plně spisovný. Užívá se jako jednoslovné synonymní označení České socialistické republiky, podobně jako se výrazu Slovensko užívá pro zkrácení plného, ústavně zakotveného názvu Slovenská socialistická republika. Toto krátké označení si vynutila dorozumívací společenská potřeba po uskutečnění československé federalizace v roce 1968. K jednoslovnému označení Slovensko je tedy paralela Česko.

2. Názvem Česko rozumíme ‚české země, tj. Čechy, Moravu a (československou) část historického Slezska‘, jinými slovy řečeno ‚část Československa bez Slovenska‘.

3. Název Česko je utvořen zcela správně a ústrojně. Je odvozen z přídav[206]ného jména český, podobně jako máme dvojice: slovenský — Slovensko, polský — Polsko, srbský — Srbsko, maďarský — Maďarsko atd.

4. Název Česko není v češtině nový. Jeho nejstarší doklad je znám z r. 1777; běžně je užívali např. obrozenečtí spisovatelé jako J. Kollár, B. Jablonský, P. Chocholoušek aj. Eventuální citové zatížení výrazu Česko (dané zejména tím, že příslušníkům starší generace připomíná hanlivé protektorátní Tschechei), je záležitostí velmi pomíjivou a časově omezenou, střední generace je již necítí. Jako argument proti jednoznačné společenské potřebě jednoslovného výrazu a jeho jazykové ústrojnosti neobstojí; také proto, že se lze opřít i o 200 let starou existenci výrazu Česko, který má pro dobu národního obrození naopak zabarvení zcela kladné. Častějším užíváním výrazu Česko jeho citový přídech i pro příslušníky starší generace pomalu mizí, jak o tom svědčí jeho stále běžnější užívání např. našimi předními geografy a kartografy, přírodovědci aj.

Závěrem tedy shrnujeme: výraz Česko je utvořen správně, ústrojně a je funkční, tj. jeho užívání je věcně opodstatněno potřebou dorozumívací společenské praxe. Je jednoslovným synonymním označením České socialistické republiky, tj. územního celku té části ČSSR, kde se mluví česky a kde žije národ Čechů. Česko je název plně spisovný a jeho uvedení v Slovníku spisovné češtiny zcela náležité.

---

[1] Podnětem k napsání tohoto příspěvku se stala žádost redakce časopisu Lidé a země, adresovaná NŘ s prosbou, aby se „po jazykovědné i věcné stránce“ vyjádřila k vhodnosti či nevhodnosti názvu Česko.

[2] Viz J. Bělič, Čech-Česko, NŘ 51, 1968, s. 299—301; týž, Ještě jednou Česko, NŘ 52, 1969, s. 256—260.

[3] Přihlížíme přitom i k příspěvku Vl. Šmilauera K používání názvu Česko, otištěnému v Zpravodaji Místopisné komise ČSAV, 1981, s. 180—181, který rovněž uvádí věcnou i jazykovou správnost názvu Česko (označení „české kraje“ je nejasné, „české a moravské kraje“ pro praxi nevhodně dlouhé).

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 4, s. 205-206

Předchozí Naděžda Kvítková: Názvy tříletých učebních oborů středních odborných učilišť

Následující Redakce: Vysoké státní vyznamenání sovětským lingvistům