Ho Či Minovo Město — nebo Hočiminovo Město

J. V. Horák, Vladimír Šmilauer

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na žádost redakce Naší řeči zabýval se onomastický seminář Místopisné komise ČSAV otázkou, jak se má v češtině psát dnešní jméno někdejšího vietnamského Saigonu, dané na počest vynikajícího státníka Ho Či Mina (v pův. jazyce Hô Chi Minha) žijícího v letech 1890—1969. Materiál připravil J. V. Horák, referát podal Vl. Šmilauer.

I. Nejprve o jméně eponyma.[1] Je to jedno z mála jmen, která byla u nás známa již předtím, než se Vietnam stal aktuálním (Hanoi, Saigon, Ho Či Min). Přepis uvedeného jména do češtiny není přesný: vokáň na o se vypouští správně, protože v přepise vietnamštiny vypouštíme všechna diakritická znaménka a označení tónů; Ch se však většinou v evropských jazycích vyslovuje jako š (ruské Chošimin, maďarské Ho Si Minh); výslovnost č je anglická (chin = čin). A konečně: nh je vlastně ň; n v českém přepise bylo asi též ovlivněno angličtinou.

II. Jméno města zní ve vietnamštině Thành phô Hô Chi Minh, kde první dvě slova znamenají „město“ (krátívá se jako TP). Do evropských jazyků se vietnamské jméno přejímá různě (zčásti pod vlivem směrnic vydaných konferencí OSN o standardizaci zeměpisných jmen r. 1967, snažících se „uchovávat oficiální podobu“):

a) Vietnamská podoba se uchovává naprosto přesně: Thành phô Hô Chi Minh (Haackův Atlas aktuell 1978).

b) Označení „město“ se překládá: francouzsky zní Ville Hô-Chi-Minh (Atlas de poche 1981), maďarsky Ho Si Minh-város (L. Kiss, Földrajzi nevek etimológiai szótára 1978), německy Ho-Chi-Minh-Stadt (Atlas für jedermann 1978). Sem patří i obě uvedené české podoby.

c) Označení „město“ se vypouští. Tak je tomu v praxi naší Kartografie n. p. (s odůvodněním, že by se celé jméno do mapy nevešlo): v školním geografickém atlase a v nástěnné mapě Ho Chi Minh; [167]v angličtině Ho Chi Minh (The Times Atlas of the World 1980); v španělštině Hô Chi Minh (atlas firmy Aguilar 1979), v ruštině však Chošimin (Malyj atlas mira 1981) — to je postup, s nímž nelze dobře souhlasit. Mění se tím typ jména (místo typu „Jindřichův Hradec“ nastupuje typ „Lenora“).

III. Diskuse (fiktivní): A = zastánce psaní Ho Či Minovo Město, B = zastánce psaní Hočiminovo Město.

A: Ve všech pramenech (mimo ruský Malyj atlas mira) se jméno píše rozděleně.

B: Psaní v jiných jazycích nemůže být pro nás vzorem. Tam jde o substantivum, kdežto v češtině máme adjektivum. A jako je od dvouslovného Králův Dvůr adjektivum králodvorský, tak od Ho Či Min je adjektivum Hočiminův.

A: Analogie není přesná: adjektiva na -ův se odlišují od adjektiv na -ský. Přiléhají totiž velmi těsně ke svým substantivům, takže bylo správně konstatováno, že jsou vlastně jejich pádem. Proto je píšeme s velkým písmenem, jsou-li odvozena od osobních jmen (tedy Tomáš — Tomášův, ale Tábor — táborský); proto se také v slovnících jako zvláštní hesla neuvádějí.

B: Adjektiva na -ův se tvoří jen z pojmenování jednoslovných, jinak se v nové češtině nahrazují genitivem: Smetanova opera, ale opera Bedřicha Smetany.

A: To neplatí pro jména orientální, kde nejde o slova, nýbrž o slabiky. Vidíme to na skloňování. Máme genitiv Bedřicha Smetany, ale Kim Ir Sena, Mao Ce-tunga, Ho Či Mina. Jména tedy bereme jako jeden celek.

B: Psaním Ho Či Minovo Město zavádíme do češtiny nový typ.

A: Není nový. V Brně — kde byl poradcem při pojmenování ulic profesor Fr. Trávníček — máme Kim Ir Senovu ulici. A právě toto jméno je poučné. Kdybychom psali Kimirsenova, dělalo by to dojem jména evropského, dánského (Andersenova, Pedersenova). Odděleným psaním se signalizuje, že jde o osobu orientálce.

IV. Členové onomastického semináře se jednomyslně postavili za psaní užité v Slovníku spisovné češtiny, totiž za Ho Či Minovo Město.

---

[1] Pozn. redakce: eponymum je osoba, podle níž je pojmenována rodina, místo nebo věc.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 3, s. 166-167

Předchozí Milada Nedvědová: Staročeské názvy tlumočník a tlumač

Následující Jaroslava Hlavsová: Klokani — klokané