Nový sborník o problémech sémantiky textu (Větněsémantické komponenty a vztahy v textu)

Alena Polívková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V poslední době se stále upevňuje spolupráce našich jazykovědců s jazykovědci ostatních socialistických zemí. Je to jev fakticky nový, který svědčí o tom, že stále intenzívnější spolupráce jazykovědců socialistických zemí je nutná. Bezesporu šťastné bylo např. rozhodnutí uspořádat mezinárodní konferenci o otázkách jazykové kultury,[1] dobrým příkladem této spolupráce [162]také bylo již několikáté pracovní zasedání jazykovědců Ústavu pro jazyk český ČSAV (hlavně členů oddělení gramatiky), berlínského Centrálního jazykovědného ústavu Akademie věd NDR a dalších hostů z obou zemí, které se konalo v říjnu 1980 v Domě vědeckých pracovníků v Liblicích. Obě pracoviště již několik let spolupracují v oblasti syntakticko-sémantické problematiky. Tématem jejich posledního zasedání byly větněsémantické komponenty a vztahy v textu.

Větněsémantické komponenty a vztahy v textu[2] je i název sborníku, který na základě přednesených referátů na liblickém zasedání sestavili František Daneš a Dieter Viehweger. Referáty lze rozdělit do těchto tematických okruhů: 1. principy obsahového členění textu; 2. aktuální členění a sémantická struktura věty a textu; 3. kontextově podmíněné realizace propozičních struktur; 4. elipsa a sémantická neúplnost v textech. Sborník (celkem 162 stran) obsahuje kromě úvodu F. Daneše a D. Viehwegera 12 referátů a některé poznámky z diskuse (E. Hajičové, O. Müllerové, P. Sgalla). Referáty jsou napsány německy nebo anglicky; čtenář zde najde i obsáhlou literaturu týkající se daných témat. Sborník budeme charakterizovat velmi stručně, protože podrobně a zasvěceně informovaly o liblickém setkání v časopise Slovo a slovesnost Jana Hoffmannová a Ludmila Uhlířová.[3]

Úvodní referát napsal D. Viehweger. Chápe text jako výsledek a součást komplexu jednání. Za hlavní úkoly analýzy textu považuje autor rekonstrukci cíle řečového jednání a vyjasnění široce chápaných podmínek jednání.

Také stať E. Agricoly patří k tématu zaměřenému na obsahové členění textu. Referent se soustřeďuje na možnosti analýzy narativních (vyprávěcích) textů. Snaží se touto analýzou přispět i k větší přesnosti metod rozboru v literární vědě. Využívá hojně poznatků holandského lingvisty T. A. van Dijka.

Příspěvek J. Hoffmannové je věnován rozboru pojmů téma textu, „rámec:, textový vzorec a textová činnost (komunikační jednání). Autorka tyto pojmy podrobně charakterizuje a jistě není nezajímavé, že výchozím materiálem je jí kniha slavného československého brankáře I. Viktora.[4]

Mezi příspěvky ke druhému tématu zaujímá L. Uhlířová stanovisko k některým aspektům dynamické výstavby výpovědi. Zvláště se zaměřuje na některé typy počátkových vět.

R. Paschová se pokusila o rozbor a interpretaci toho, jak se univerzální pravidlo o umisťování větného přízvuku (větného intonačního centra v terminologii Danešově) na rématu realizuje v některých typech německých vět.

[163]Ve stati nazvané Poznámka o statické a dynamické sémantice vychází J. Firbas z toho, že sémantiku věty je možno chápat dvěma způsoby. Podle J. Firbase je třeba rozlišovat to, co je dáno slovníkovými vlastnostmi (významy) větných složek, a to, čím věta přispívá k vývoji komunikace.

Rovněž F. Daneš zkoumá jevy tzv. větného přízvuku (intonačního centra) ve vztahu k aktuálnímu členění. Soustředil se tentokrát na německou partikuli (částici) auch, která se chová celkem obdobně jako česká partikule také.

J. Kořenský nazval svůj příspěvek ke třetímu tématu K problému kontextově podmíněné realizace propozičních struktur. Hned na počátku autor položil otázku, v jakých typech popisu textu lze podmínky fungování tzv. propozičních významů základových větných struktur zkoumat. Podrobně se s tímto referátem můžeme seznámit v českém znění v časopise Slovo a slovesnost.[5]

Článek J. Nekvapila mj. ukazuje, že při analýze některých větných struktur dospějeme k různým výsledkům v závislosti na tom, chápeme-li text staticky, nebo procesuálně. Článek obsahuje i některé podněty pro vymezení základní textové jednotky a pro zvukovou (grafickou) analýzu textu.

V příspěvku o syntaktické elipse (téma 4.) se Z. Hlavsa zaměřil nejprve na sám pojem elipsy. Definuje ji jako pozici v povrchové reprezentaci větného vzorce, která je sice neobsazena, ale teoreticky by se očekávalo její zaplnění. Z. Hlavsa upozornil i na možnosti klasifikace různých typů elipsy, zejména na přechod k idiomatickým vyjádřením v některých případech. Příklady uvádí na českém a anglickém materiálu. V souvislosti se zpracováním této problematiky pro vědeckou mluvnici češtiny naznačil i možnosti umístění výkladu tohoto jevu v naší gramatice.

I. Zimmermannová definovala elipsu jako speciální formu sémantické kondenzace, a to na ruském materiálu.

Autorkou posledního příspěvku je B. Bartschatová. Zabývala se v něm různými typy „výzvových:, apelových textů (návody, recepty, zákazy, instrukce aj.) a hlavními jazykovými prostředky v nich používanými.

Závěrem lze uvést, že sborník je vzhledem k aktuálnosti témat a řešených problémů bezesporu přínosem naší lingvistice. Je to šťastný počátek nové jazykovědné řady (Linguistica I), a můžeme se těšit, že další svazky této řady budou stejně úspěšné. Připravuje se již svazek II s názvem Některé kvantitativní charakteristiky jazyka současné publicistiky.

---

[1] Srov. M. Komárek, Aktuální otázky jazykové kultury, Naše řeč 64, 1981, s. 147—155.

[2] Sborník vyšel interním tiskem Ústavu pro jazyk český ČSAV v r. 1981.

[3] J. Hoffmannová — L. Uhlířová, Konference o některých problémech sémantiky textu, SaS XLII, 1981, 4. s. 334—339.

[4] I. Viktor, Můj dres číslo 1, Praha 1978.

[5] SaS XLII, 1981, 1, s. 24—30.

Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 3, s. 161-163

Předchozí Slavomír Utěšený: Nad novým slovenským nářečním věcným slovníkem

Následující Petr Mareš: K slangu studentů právnické fakulty