„Česká“ harmonika, „moravská“ housenka?

Slavomír Utěšený

[Short articles]

(pdf)

-

V 5. čísle min. ročníku Naší řeči (s. 268n.) jsme se zamyslili nad množstvím běžně užívaných jednoslovných názvů pro dvojdílný autobus s kloubovým spojením — značky Ikarus 280. Mohli jsme se přitom opřít hlavně o materiál z Prahy a okolí a o údaje ze studentské mluvy v Hradci Králové. Více jsme se při výkladu soustředili na pojmenování harmonika a metafory jako čabajka, žížala, které jsou patrně motivovány červenou barvou nového prostředku hromadné dopravy městské a příměstské. Mezitím jsme položili otázku na takovéto názvy (spolu s řadou obdobných) ve zvláštním testu vítězům olympiády českého jazyka v r. 1980/81, kteří se na prázdninové soustředění sešli i tentokrát víceméně v rovnoměrném zastoupení ze všech krajů ČSR. Získané odpovědi jsou po nejedné stránce zajímavé, ba překvapující.

Mezi 70 odpověďmi bylo 11 negativních (žáci a hlavně žákyně neznali zvláštní označení a možná že ani dotyčný typ autobusu). Z pozitivních odpovědí vyniklo nesporné prvenství názvu harmonika, uvedeného v 39 případech — od 18 žáků z moravských krajů však jen šestkrát. Na druhém místě se objevil zcela nečekaně název housenka: sice jen v 8 odpovědích, z nich však 4 byly přímo z Moravy, další 2 pak od žákyní nedávno přestěhovaných z Moravy do Čech a zbývající 2 ukazují na severovýchodočeské pohraničí. Jen z toho tedy možno — ovšem jen opatrně — soudit na jistou polaritu mezi centrálním názvem harmonika a okrajovějším, zvláště moravským housenka. Housenka sice zapadá do metaforické řady žížala, tasemnice, had, ve svém článku jsme ji však přes jedno doložení už tenkrát neuvedli proto, že jde o výraz v technickém jazyce již obsazený jiným významem: ‚vozidlo na housenkovém pásu‘ (samo označení housenkový pás patří k zajímavým mezinárodním metaforám). Je zřejmé, že netechnické cestující veřejnosti to tolik nevadí a vedle harmoniky tak máme někde i housenku v docela novém významu.

Zajímavé jsou i další výsledky testu. Výrazně expresívní čabajka byla uvedena z 5 různých míst, přitom z Moravy jednou, spolu s podobou čabaja (možná tu nejde o prosté zvýšení expresivity, ale o tvoření augmentativní, zveličující — zaměněním přípony -ka pouhou rodovou charakteristikou -a). Jedenkrát se objevila jako odpověď podobně motivovaná [110]šlacha, dvakrát pak známá již žížala a jednou (patrně mylně) ještěrka. Není ovšem vyloučeno, že pro označení kloubového, v zatáčkách se snadno „vykrucujícího“ vozidla jakéhokoli, a tedy i pro náš Ikarus 280, může se nakonec vžít i označení určené původně jen pro maličká vozítka s přívěsnými vozíky, jak všichni ještěrky z továren a nádražních perónů známe.

Paralelu k výrazu stodola představuje pak jednou doložená krabice a zvláště kurník, uváděný z dačického venkova. Technický slangový název kloubák se objevil třikrát a rovněž tak ze značky vzešlý ikar (jednou též ikarus). Zbývající odpověd expres uvedla pojmenováni z jiného hlediska, které ovšem může v místních podmínkách vystupovat jako základní.

Přinesly tedy výsledky jedné z otázek testu pro naši studentskou češtinářskou mládež dosti materiálu i látky k zamyšlení: jednak se tímto způsobem získalo dosti názvů dosud nezachycených, jednak máme nyní lepší představu o územním rozvrstvení hlavních právě do oběhu vcházejících synonymních pojmenování jednoho z výrazných technických objektů naší doby.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 2, pp. 109-110

Previous Olga Petrželková: Fóliovník, fólijník

Next Ludmila Švestková: Hejno, láj