Časopis Naše řeč
en cz

Fóliovník, fólijník

Olga Petrželková

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se setkáváme v tisku i mezi odborníky s různými názvy pro „skleník“ z polyetylénové fólie: fóliovník, fólijník, fóliják i folník. Jsou však všechna tato pojmenování správně utvořena? Při jejich posouzení vyjdeme ze základního slova, od něhož jsou názvy odvozeny — ze slova fólie. Toto slovo je latinského původu; v latině má tvar folium a je rodu středního. Foli- je tedy slovní základ, který byl převzat do češtiny a zde se vyslovuje i píše dlouze (fóli-), -um je přípona. Ze slovního základu fóli- se odvozují slova jako fólie, fóliový, fóliovat apod. Název folník je tedy utvořen z neúplného slovního základu fol-, proto ho nelze považovat za správný.

Podoby fóliják a fóliovník jsou odvozeny ze slovního základu fóli(j)-, ale přípony -ák a -(ov)ník nejsou ve stejné stylové rovině. Přípona -ák zde má charakter slangový. Slovo fóliják můžeme považovat za slangový výraz pro „skleník“ z polyetylénové fólie. Tvar fóliovník je odvozen od přídavného jména fóliový příponou -ník (jistě zde působí modelové slovo skleník). Pro názvy pojmenovávající věci na základě některé jejich vlastnosti — tedy pro názvy nositelů vlastnosti — je příznačné, že se opírají většinou o adjektiva jako o svůj bezprostřední základ. Příponou -ník, resp. -(ov)ník se také často tvoří jména i od substantiv; jde zvláště o jména podle původu a látky, z níž jsou předměty utvořeny. Tato jména se jmény nositelů vlastnosti často významově splývají. To se vztahuje i na náš případ, a proto můžeme slovo fóliovník považovat za [109]správný název pro fóliový „skleník“.[1]

Neodmítali bychom ani podobu fólijník, která vychází z adjektiva fólijní. U podstatných jmen cizího původu, jejichž základ je zakončen na -i a jejichž přípona je -e (např. lilie, sépie, série),[2] je však produktivním typem pro tvoření adjektiv přípona -ový (liliový, sériový apod.). Přípona -ní je v těchto případech velmi řídká.

Závěrem shrnujeme: jako spisovné názvy doporučujeme podoby fóliovník, popř. fólijník; výraz fóliják je slangový, nespisovný a tvar folník je chybně utvořený, a tedy rovněž nevhodný.


[1] Podobu fóliovník uvádí rovněž Slovník cudzích slov M. Ivanové-Šalingové a Z. Maníkové z roku 1979.

[2] E. Slavíčková: Retrográdní morfematický slovník češtiny, Praha 1975.

Naše řeč, volume 65 (1982), issue 2, pp. 108-109

Previous Eva Macháčková: Pokojové nebo bytové stěny

Next Slavomír Utěšený: „Česká“ harmonika, „moravská“ housenka?