Časopis Naše řeč
en cz

K příznačným rysům přezdívkových příjmení ve školním prostředí

Slavomír Utěšený

[Články]

(pdf)

-

(Několik závěrů k materiálu utříděnému v NŘ 62, 1980, č. 5, s. 232n.)

 

Na základě žákovských a učitelských přezdívek z příjmení, roztříděných podle slovotvorných postupů a přípon, jak zde byly v minulém roce probrány článkem Přezdívkové obměny příjmení ve školním prostředí, je možno učinit řadu pozorování obecnějšího rázu, jež ovšem většinou jen blíže dokládají již známé věci. Přestože tento rozbor vyšel ze značně omezeného a ne dost rovnoměrně rozloženého materiálu (takže tu nelze stanovit proporce různých typů přezdívkových obměn ve vztahu k výchozím oficiálním příjmením),[1] mohou snad tyto vý[178]sledky aspoň orientačně přispět k poznání celého daného okruhu problémů za současného stavu a též ke zkoumání dalšímu.

1. Přezdívkové obměny příjmení představují nepřetržité pásmo od pravidelných běžných formálních obměn celonárodních (Vlk-Vlček, Javor//Javora-Javorský, Králka-Králová) přes oblastní či slangová typy (Pacin-Paclt, Sobča-Sobková, Cenina-Cenková, Turčena-Turková), po individuálnější, zejména expresívní tvoření (Fojťas-Fojtíková, Pelda-Pelikánová, Kvapča-Nekvapil, Céďa-Cetkovský), spojené s nejrůznějšími deformacemi též v opření o významovou složku (Fíkus-Fügner, Lajda-Lašková, Cihla-Tihlaříková, Kolja-Kolomazník). Zvlášť výrazná je snaha po krácení hlavně tříslabičných a víceslabičných jmen (ale též případy jako Krk-Kracík, Kli-Klička, Gotva-Gottwald).

2. Silně se zde uplatňuje činitel hypokoristický — souběžně se jmény rodnými (přípony -ek, -ík, -in, obourodé -a, -i, -da, aj.), též ve směru k modifikaci (přípony -če, -ule, mužská podoba ženských přezdívek jako Formánys) a k zhrubění (přípony -ák, -isko).

3. Ve formálních prostředcích odvozování a komolení se chovají mužské i ženské přezdívky zčásti souběžně, zvlášť u hypokoristických typů a krácení složenin.

4. Po významové stránce docházívá k četným posunům záměrným i průvodním (Buchta-Buchvaldková, Krk-Kracík, Cifra-Ciferská, Hrad-Hradecký), příznačné jsou komplexní formálně sémantické obměny neřadové (Kobča-Kobelka, Šiša-Šimonová a Šilhanová, Vova-Volejníková, Macy-Matějka, Kolo//Kolja-Kolomazník, Macinka-Macibobová, Zmrzbaba-Zmrzlíková).

5. Výrazné je převedení všech adjektivních příjmení k vlastním podstatným jménům. Zde vlastně není v dokladech výjimka u mužských jmen ani u ženských jmen na -ová. Mužské přezdívky tu stojí za to souhrnně vyjmenovat: Doláček-Dolanský, Hrad-Hradecký, Chromák-Chromovský, Javor-Javorský, Kožuch-Kožušný, Plašan-Plachý, Plecháč-Plechatý, Podman-Podmanický, Vlašák-Vlašínský, Závodník-Závodský, Zap-Zápotočný. — U ženských přezdívek odkazujeme na veškerý materiál.

6. Souběžně se v obou rodech projevují krátivé obměny složených, popř. etymologicky dvoučlenných jmen, spojené zpravidla s tvořením nových významových pojetí jmenného základu (uvádíme pro zajímavost i souhrnně): Lindsmayerová-Líza, Hackenschmiedová-Haksna, Macibobová-Macinka, Buchvaldková-Buchta; Kindermann-Kindr//Kinda, [179]Waldberger-Valda, Jungmann-Jugi, Lautrbach-Lautrš, Drbohlav-Drban, Gottwald-Gotva, Kolomazník-Kolo//Kolja.

7. Izolované údaje nedovolují posoudit stylistické hodnoty přezdívkových obměn, u modifikací zdrobňujících nebo zveličujících (-ek, -ík, jména na -če, -isko, -átko) však vystupuje citový moment zřetelně do popředí, stejně jako u domáckých obměn na -a, -i aj.

8. Přestože se najde dosti mužských přezdívek, které při odvozování původní jméno prodloužily (Paulus-Paulusák, Slavík-Slavrda), přece je odsouvání přípon a krácení základů spolu s mechanickými zkraty a celkovým komolením tak podstatné, že slabičný sklad přezdívkových obměn je v úhrnu mnohem kratší než u základových jmen. (Tuto vlastnost sdílejí naše přezdívky se slangovým výrazivem vůbec, především dík zkratovým postupům.) Prof. Šmilauer připojil v recenzních připomínkách propočet vzájemného slabičného poměru mužských jmen a přezdívek z jedné stránky rukopisu, který je sám o sobě zcela přesvědčivý. Poměr oficiálních příjmení 1—4 slabičných je tu 3: 45 : 42 : 10 % — u přezdívek 14 : 80 : 6 : 0 % — Dovolíme si tedy připojit podobnou tabulku, pořízenou na základě celkového materiálu, bez propočtů na procenta, v níž jsou — u mužských jmen i v rozvedení do dílčích typů — uvedeny frekvence příjmení a jejich obměn podle počtu slabik.[2]

 

Rozložení počtu slabik u jmen (J) a přezdívkových obměn (P)

Počet slabik

1

2

3

4

5

úhrn

Ženy

J

2

40

60

12

114

P

2

62

44

6


Muži

J

4

55

50

5


114

P

12

89

13


Celkem

J

4

57

90

65

12


228

P

14

151

57

6

 

[180]Rozložení počtu slabik u mužských P podle slovotvorných postupů

1. jiné odvozování

J

4

40

30

1


75

P

1

65

9

2. mechanické krácení

J

3

1

 


4

P

3

1

 

3. rušení složenin

J

2

6

2

 


10

P

10

 

4. rušení jmen adjektivních

J

1

7

2

 


10

P

2

6

2

 

5. rušení zdrobnělin

J

9

6

 


15

P

6

7

2

 

Celkem z přehledu vyplývá, že dvojslabičné přezdívky jsou daleko nejčastější, u přezdívkového krácení složenin dokonce výhradní. Mužské přezdívky mají při symetrickém rozložení 1—3slabičných podob na dvojslabičných vysoké maximum, ženské tu mají — pro přechylovací přípony — vrchol méně výrazný: u mužských přezdívek je poměr dvojslabičných a trojslabičných zhruba 9 : 1, u ženských 3 : 2.[3] Zato je u ženských přezdívek krácení oficiálních jmen díky vypouštění přípony -ová mnohem pronikavější: nepoměr dvojslabičných jmen a přezdívek je tu 1 : 31 (u mužských ani ne 1 : 1,7).

9. Pro zajímavost uvádíme dále i vyčíslení úhrnného počtu slabik v souboru ženských a mužských příjmení a jejich přezdívkových obměn podle jednotlivých „slabičných“ skupin: krácení počtu slabik v přezdívkách z něho vynikne zvlášť výrazně.

Počet slabik

1

2

3

4

5

úhrnem


Ženy

J

4

120

240

60

424


696

P

2

114

132

24

272


Muži

J

4

110

150

20

284


513

P

12

178

39

229


Celkem

J

4

114

270

260

60

708


1209

P

14

292

171

24

501

[181]Pozoruhodné tu je, že u ženských přezdívek se takto maximum přesunuje k tříslabičným, kdežto u mužských přezdívek zůstává převaha dvojslabičných zachována. Absolutní maximum slabičného úhrnu tu ovšem vykazuje 60 ženských příjmení čtyřslabičných. — Z úhrnných slabičných hodnot lze odvodit i průměrnou slabičnou délku jmen a přezdívek v našem materiálu: zaokrouhleně na jedno desetinné místo mají ženská příjmení v průměru 3,7 a přezdívky jen 2,4 slabiky, mužská příjmení pak 2,5 a přezdívky téměř rovné 2 slabiky; celkový průměr je tu pak u příjmení 3,1 a u přezdívek 2,2 slabiky. — Kdyby se takto přepočetly všechny tvary pádové, došlo by u mužských jmen k značnému zvýšení slabičného úhrnu (proti 1. pádu s nulovou koncovkou mají ostatní pro koncovku další slabiku a 3./6. pád s koncovkou -ovi má dokonce 2 slabiky navíc), takže by se u přezdívek poměr průměrné délky mužských a ženských celkem vyrovnal.

10. Na závěr vyjádříme úhrnné počty slabik ženských a mužských jmen a přezdívek, uvedené v tabulce z předešlého odstavce, též v procentech:

 

jména

přezdívky

jména + přezdívky

ženy

35,1 %

22,6 %

57,7 %

muži

23,5 %

18,8 %

42,3 %

celkem

58,6 %

41,4 %

100,0 %

Pozoruhodný je zvlášť fakt, že mužská jména mají téměř stejný podíl na celkovém počtu slabik jako ženské přezdívky (23,5 ÷ 22,6), kdežto ženská jména a mužské přezdívky tu vykazují téměř dvojnásobný nepoměr 35,1 : 18,8.


[1] K tomuto omezení viz v uvedeném článku poznámku 10; ještě víc se nedostatky vzniklé ze stručného anketového uvádění dat projevují u vlastních přezdívek, jejichž motivaci lze často jen odhadovat. Srov. též úvod mého článku K dnešním žákovským přezdívkám, Zpravodaj Místopisné komise ČSAV 21, 1980, s. 698n. (v tomto časopise vyšla za posledních deset let i řada dalších materiálových článků o přezdívkách mezi školní mládeží, zejména od L. Klimeše a K. Olivy).

[2] Do tabulek byly ovšem zahrnuty jen případy uváděné ve dvojici příjmení — přezdívka; pokud se vyskytly dvě přezdívky od stejného jména, počítalo se jméno dvakrát. Zvláštní náhodou je takovýchto plně doložených dvojic u mužských i ženských názvů vždy 114, takže lze dobře porovnávat i absolutní hodnoty výskytu jednotlivých kategorií.

[3] U mužských příjmení a přezdívek je silná koncentrace do skupiny výrazů dvou- a tříslabičných; jednoslabičných — převážně přezdívek — je pouze 16 a jen 5 jmen je čtyřslabičných: celkem je tu tedy vně dvou- a tříslabičných výrazů méně než desetina případů. U ženských výrazů je proti tomu celkem 78 případů čtyř- a pětislabičných, tj. něco přes třetinu, a kupodivu i 2 jednoslabičné přezdívky (Šid, Tik).

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 4, s. 177-181

Předchozí Miloslav Sedláček: Slovanská vlastní jména v novinách a časopisech

Následující Jana Hoffmannová: Jazyková tvořivost výtvarníka Jana Kutálka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1