Antonín Robek padesátníkem

Jan Petr

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 31. srpna se dožívá v plné tvůrčí síle významného životního jubilea vedoucí katedry etnografie a folkloristiky filozofické fakulty UK a ředitel Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV Antonín Robek. Dlouholeté vědecké styky ÚEF a ÚJČ ČSAV, zvláště na úseku výzkumu materiální a duchovní kultury vesnického lidu a při popisu lidových nářečí, publikační možnosti a spolupráce pracovníků ÚJČ s redakcí časopisu Český lid a v neposlední řadě osobní soudružská spolupráce mezi pracovníky obou akademických ústavů, to vše nás vede k tomu, abychom také my vzpomenuli padesátých narozenin A. Robka. Jeho rozsáhlé vědecké dílo se řadí do široce pojaté bohemistiky a některé jím publikované lidové texty přinášejí cenný materiál pro českou (historickou) dialektologii, zvláště pro hlubší poznání minulosti středočeského nářečí a profesionální mluvy českého dělnictva.

A. Robek je svým odborným zaměřením národopisec s výrazným zájmem o duchovní kulturu českého lidu. Pod tímto zorným úhlem zkoumá současné etnické procesy, národnostní otázky, problematiku českého národního obrození a mnohotvárný život dělnické třídy v Čechách. Zájem o slovanskou etnografii a znalost teorie tohoto oboru mu umožňuje úspěšně zpracovávat složité otázky mezislovanských kulturních (národopisných) styků, zvláště styků česko-bulharských a ve spojitosti s mimořádnou znalostí archívního materiálu v Čechách stále obohacovat cennými pracemi naše vědecké poznání. Ve své odborné činnosti i v osobním životě vždy stojí na pozicích marxismu-leninismu. Pro A. Robka je charakteristické, že stále zdůrazňuje význam a nezbytnost široce zaměřeného základního vědeckého výzkumu, který mu posléze umožňuje řešit koncepční otázky oboru. Při jejich výběru a nastolování projevuje mimořádný smysl pro společenskou potřebu a jejich aktuálnost.

A. Robek vyniká všestranným vzděláním etnografickým a folkloristickým, rozsáhlými odbornými zájmy, zasahujícími také příbuzné vědní disciplíny, a nevšední pracovní pílí. Bibliografie jeho tištěných prací obsahuje 35 samostatných publikací, 5 vysokoškolských skript, 250 vědeckých pojednání, více než 100 recenzí a referátů a přes 100 populárně vědeckých příspěvků. Všem těmto pracím je společné to, že se v nich uplatňuje důsledný marxistický přístup k výkladu jevů, rozpracovávání marxistické metodologie na konkrétním materiále, soustavnost a přehlednost výkladu, uvádění vždy nového a vždy neznámého materiálu, aktuálnost zvolené tematiky a posléze hluboká znalost potřebných souvislostí zkoumaného tematického okruhu. Příkladem takto koncipované práce mohou být jeho Příspěvky k historicko-etnografické monografii Panství Zvoleněves v první polovině devatenáctého století [146](UK Praha 1966), v níž si všímá sociálních poměrů a duchovní kultury středočeského venkova, světonázorového myšlení (včetně pověr) vesnického lidu i jednotlivce a hledá jeho třídní kořeny. V monografii Lidové zdroje národního obrození (UK Praha 1974) podrobně rozebírá na základě lidových kronik a materiálu lidového původu proces národního obrození v různých třídách a společenských vrstvách. Tento proces autor pojímá z třídních pozic sociálně vykořisťovaného lidu. Dochází k závěru o dvojím pojetí dějin a národní emancipace, které reprezentuje vesnický lid a městské obyvatelstvo. V této souvislosti ještě dodejme, že A. Robek kriticky vydává lidové kroniky z různých regionů Čech, např. z Lounska, Poděbradska, Rychnovska apod. (v edici ÚEF Prameny lidové provenience, edice etnografických pramenů).

Povolanější autoři zpracují všestranný vědecký profil našeho jubilanta a nepochybně na přední místo postaví jeho řídicí úlohu při zpracování etnografie a folkloru dělnictva v minulosti. Hodnotná publikace s tímto obsahovým zaměřením vychází v těchto dnech nákladem ČSAV. Jako slavista bych chtěl zde uvést, že A. Robek objevil mimořádně cenné a významné národopisné zápisy (zvláště lidové písně) s bulharskou tematikou, které zaznamenali v XIX. století bulharští studenti u nás a čeští kulturní pracovníci v Bulharsku. V současné době připravuje jejich vydání a odborné zpracování. Na tyto materiály se také váže Robkova rozsáhlá publikační činnost z okruhu česko-bulharských kulturních styků v XIX. a XX. století a dějin české folkloristické bulharistiky.

Za rozsáhlou společenskou angažovanost, vědeckou a vědeckoorganizační činnost se dostalo A. Robkovi několika poct a vyznamenání. Byla mu propůjčena medaile k 50. výročí založení KSČ (1971), medaile k 30. výročí osvobození ČSSR (1975), bronzová medaile Univerzity Karlovy, obdržel uznání vlády ČSR, MŠ ČSR a odborových svazů, byla mu posléze udělena medaile Sto let osvobození Bulharska z osmanského jha (1978) a zlatá plaketa sofijské univerzity Klimenta Ochridského (1980).

Závěrem několik životopisných údajů. A. Robek se narodil 31. 8. 1931 v Zeměchách u Kralup v dělnické rodině, po ukončení gymnázia studoval na filozofické fakultě UK (1950—1955), zde se stal asistentem (1954—1955), aspirantem (1955—1958), odborným asistentem (1958—1972) a docentem (1972—dosud), hodnosti kandidáta věd dosáhl v r. 1966. V současné době probíhá profesorské řízení a příprava k obhajobě doktorské disertační práce. Od r. 1970 je s několikaletou přestávkou proděkanem fil. fak. UK, od r. 1971 vedoucím katedry etnografie a folkloristiky na fil. fak. UK a od r. 1972 externím ředitelem Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV. Je členem vědeckého kolegia historie ČSAV, hlavním redaktorem časopisu Český lid a členem několika redakčních rad časopisů. Zastává významné funkce ve společenských a vědeckých organizacích domácích i mezinárodních. V neposlední řadě je vynikajícím vysokoškolským učitelem a obětavým pomocní[147]kem mladé vědecké generace. Vychoval řadu aspirantů, mladých etnografů a folkloristů na univerzitě i v akademii věd.

Všichni, kdo jej známe a s ním spolupracujeme, přejeme mu k padesátým narozeninám pevné zdraví, duševní pohodu, příslovečný organizační a životní elán a ještě mnoho pracovních úspěchů. Přejeme mu, aby v dalších letech obohatil naši socialistickou vědu četnými novými pracemi, jimiž by určil na několik desetiletí směr rozvoje českého národopisu. Přejeme mu, aby uskutečnil všechny pracovní záměry, které si předsevzal.

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 3, s. 145-147

Předchozí Věra Petráčková: K životnímu jubileu Jana Petra

Následující Miroslav Komárek: Aktuální otázky jazykové kultury