Haškovy rusismy v Osudech dobrého vojáka Švejka

Mikoláš Zatovkaňuk

[Články]

(pdf)

-

1. Slova ruského původu ve spisovné češtině byla podrobena zkoumání v pracích B. Havránka, V. Šmilauera, F. Trávníčka, G. A. Liličové a jiných autorů českých, sovětských a polských. Kolem 150 slov je kvalifikováno jako rusismy v Etymologickém slovníku jazyka českého [125]V. Machka.[1] Na rusismy u Haška upozornil Fr. Daneš v článku Příspěvek k poznání jazyka a slohu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, kde uvádí příklady slovníkových a vazebných rusismů a naznačuje možnosti jejich hodnocení v souvislosti s tématem svého článku.[2]

Naše stať uvádí Haškovy rusismy do souvislosti s problematikou jazykových kontaktů a je pokusem o lingvistickou charakteristiku vyexcerpovaných příkladů. Snažili jsme se pokud možno o úplné sebrání materiálu z Haškova vrcholného díla; eliminovali jsme výpůjčky z ruštiny, které se staly součástí slovní zásoby nové češtiny v době od konce 18. stol. do r. 1918 (jako např. chrabrý, chrabrost), a dospěli jsme k počtu kolem 30 příkladů, jimiž se v následujícím výkladu zabýváme.

2. Jazykové jevy přejímané z jednoho jazyka do druhého se zpravidla hodnotí z hlediska diachronie, neboť jen toto hledisko umožňuje rozlišení jevů individuálních a takových, které se staly součástí jazyka.[3] Avšak opodstatněné je zkoumání cizojazyčných prvků i z hlediska synchronního, a to v souvislosti s problematikou bilingvismu, protože každá výpůjčka in statu nascendi je zprostředkována bilingvním individuem. Jaroslava Haška můžeme považovat za představitele tzv. koordinativního bilingvismu, kdy jeho nositel v podstatě stejně dokonale ovládá dva jazyky; o tom svědčí publikované materiály o Haškově životopise a skutečnost, že v době svého pobytu v Rusku rusky napsal asi 20 fejetonů.[4] Toto představuje Haškovo „psychologické a sociokulturní okolí“ (setting)[5] potenciálního jazykového kontaktu.

2.1. Nejprve si všimneme těch rusismů, které jsou zřejmě povahy interferenční. Jde o jazykové posuny, jež vznikají v důsledku neuvědomělého přenesení ruské lexikální jednotky, jejích mluvnických vlast[126]ností, popřípadě nenáležitě adaptované podoby této jednotky do českého kontextu pod vlivem kontaminačních procesů.

2.1.1. Ruské lexikální jednotky užité místo českých neuvědomované čili lexikální interferenci lze identifikovat pomocí tří zjištění negativních a jednoho zjištění pozitivního: taková slova /1/ nejsou použita ve vztahu k ruskému tématu nebo k ruskému prostředí, /2/ nezjistili jsme u nich jejich slohovou motivaci, /3/ nejsou povahy reáliové nebo zeměvědné (neoznačují skutečnosti specifické pro Rusko) a /4/ mají adekvátní pojmenování v češtině v době, kdy Haškovo dílo vznikalo. Sem řadíme rusismy monatky, nacionálnost, nazvání a začíslit:

monatky (rus. manatki nebo monatki, z polštiny manatki < ital. manata, pomnožné, hovorové = svršky, věci; rus. sobiraj svoi manatki = seber si svých pět švestek) u Haška: „Seberte si monatky“ řekl polní kurát Švejkovi … — 1955, str. 136;[6] nacionálnost (rus. nacional’nost = národnost): „Seznam šarží s udáním, od kdy slouží  … Nacionálnost? Ano, ano, to taky …“ — 1955, II, str. 427; nazvání (rus. nazvanije = název): Ve vojenském slovníku slovo „prďoch“ bývalo odedávna používáno s velkou láskou a hlavně toto české nazvání patřilo plukovníkům … — 1955, III, str. 156; začíslit (rus. začislit’ = přijmout, zařadit): Instrukce pro placené informátory, začíslené na službě při četnické stanici. — 1955, II, str. 260.

Všechna uvedená ruská slova v českém kontextu odpovídají uvedeným kritériím: nevztahují se k výkladu o Rusku nebo o ruském prostředí, nýbrž k dění v Čechách, v Rakousko-Uhersku a v rakouské armádě, nezjistili jsme u nich jejich slohovou motivaci, nejsou povahy zeměvědné a mají své adekvátní obdoby v češtině 20. let našeho století a později (vždy uvedeny v závorkách). Rusismus nazvání je doložen jako jediný příklad v lexikografickém archívu ÚJČ[7] u českého spisovatele J. Mareše, který čerpal látku k své tvorbě z bojů 1. čs. armádního sboru v SSSR (… korpulentní typy negativních divošek nosívají převeselá nazvání na způsob: Billiárda Fortepianovová,  … — ÚJČ). V tomto případě, ale ani u Haška nemůžeme ovšem vyloučit spolupůsobení analogizujících pochodů souvisejících s tvořením českých deverbativ (nazvat — nazvání). Jedním příkladem je doložen i rusismus začíslit u R. Medka:  … a zde na dvoře kasáren „zupák“ je [127][nováčky] již všechny přehlédne, vyvolá po řadě, „rechnung“ je začíslí na stravu … — ÚJČ.

Slovotvornou interferenci lze spatřovat ve slově komandýrovka („Zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně“, pomyslil si ještě nadporučík; „vezmu si komandýrovku“ — 1955, II, str., 355), jehož ruská podoba komandirovka a přípona -ir-ov-k-a zřejmě interferovala se slangovým komandýrka, kterého užívali Češi v rakouské armádě ve významu ‚určení služby vojenským rozkazem‘.

2.1.2. Interference lexikálně gramatické buď mají oporu v ruském slovním významu, který je do češtiny přenesen neuvědomovaně jako uvedené interference čistě lexikální, anebo se vztahují k ruskému výrazu, jenž má v češtině svoji náležitou obdobu.

První podskupina je reprezentována rusismem postupy (rus. podstupy = přístupové cesty): Přišli do krajiny, kde byly svedeny boje na postupech k Přemyslu … — 1955, III, str. 216. Máme zde příklad zvlášť složité interference lexikálně-gramatické, kdy dochází k záměně ruské předpony pod- českou předponou po-, ke kontaminaci významů ‚přístupové cesty‘ a ‚pohyb vpřed v prostoru‘ a navíc českému singuláru postup je připisován ruský plurál zpravidla pomnožného podstupy.

V druhé skupině jsou morfologické tvary flexívní nebo syntaktické konstrukce ovlivněny velmi produktivními a frekventovanými tvary i konstrukcemi ruskými; přitom nenáležitá záměna je zřejmě podporována stejnými obdobami lexikálních výrazů ruských a českých. K morfologickým rusismům patří substantiva flang (rus. flang = čes. voj. slang flanka), front (rus. front = čes. fronta) a publika (rus. publika — čes. publikum); zatímco podoby flang, flank i flanka a front i fronta se objevují také u jiných spisovatelů (např. u V. Káni, K. M. Čapka-Choda),[8] feminizované substantivum publika jsme zaznamenali jen u J. Haška: „Četl jsem hlasitě před celou publikou … — ÚJČ, heslo publika.

K syntaktickým rusismům řadíme převzetí ruských předložkových spojení a použití neshodného přívlastku místo shodného: Oba přátelé si opět ťukli. Ještě když Švejk se živil prodejem psů do vojny (rus. do vojny = před válkou), Blahník mu je dodával. — 1955, I, str. 195, 361, 413;  … přišel rozkaz po armádě (rus. prikaz po armii = armádní rozkaz). — 1955, III, str. 121; „ … velké dny slavných vítězství [128]armád …, o kterých se mluví v dnešních příkazech po brigádě“ (rus. prikaz po brigade = brigádní rozkaz) — 1955, III, str. 77; „Ale s plnou důvěrou hledím vstříc vytrvalosti a vaší síle vůle“ (rus. sila voli = pevná vůle) — 1955, III, str. 184. Fr. Daneš (op. cit., str. 139) uvádí další příklad ruské rekce — napadati na někoho ve významu přepadat někoho[9] — a dva příklady nečeského pořádku slov.

K některým jednotlivostem: V syntaktické konstrukci živit se do vojny užití substantiva vojna ve významu ‚válka‘ má oporu v zastaralém a lidovém vojna, ale samotné předložkové spojení můžeme kvalifikovat jako interferenční pod vlivem ruské konstrukce do vojny (= před válkou); nevylučujeme ovšem spolupůsobení českých konstrukcí s časovým významem typu do doby, než jsem šel na vojnu; až do počátku války jsem pracoval v … Předložková spojení typu prikaz po armii jsou v ruštině velmi produktivní, až expanzívní, takže i u bilingvních mluvčích vyvinují velký analogizující tlak na jazyk přijímající; o tom svědčí i příklady ze současné ukrajinštiny a běloruštiny, kde pod vlivem ruštiny konkuruje předložka po s jinými předložkami v syntaktických konstrukcích (např. ukr. zošyt z heohrafiji — zošyt po heohrafiji). Příklady náležitých českých kongruenčních přívlastků armádní rozkaz a pevná vůle proti poruštěným neshodným přívlastkům rozkaz po armádě a síla vůle potvrzují platnost teze V. Skaličky o tom, že čeština zdůrazňuje flexívní typ jazyka s větší důsledností než ruština[10]; srov. také další příklady v synonymické řadě shodného přívlastku pevná vůle: železná vůle (Jirásek), železné odhodlání (z novin), nezlomná síla (z novin).

2.2. Jiné povahy jsou jazykové prostředky, jimž u Haška připisujeme ruský původ a jejichž vnější podoba je sice obdobou ruských výrazů, avšak na rozdíl od příkladů uvedených v odst. 2.1.1. a 2.1.2. se v určité omezené míře vyskytovaly i v nové češtině, popřípadě měly v ní jinou sémantickou strukturu, takže lze předpokládat, že při jejich užití v Osudech spolupůsobily dva faktory — vliv ruštiny i Haškovo české povědomí a podvědomí; dále uváděné příklady jsou značně různorodé.

Příklady: „Divisijní soud čís. N a velitelství pluku čís. N prohlašuje, že článek,  … nezakládá se v ničem na pravdě …“ — ÚJČ, heslo [129]divisijní; „ … von [obrst] k nám držel předtím večer na nádvoří velikou řeč …“ — 1955, III, str. 124;  … prasata jsou určena pro hospitál Červeného kříže … — 1955, III, str. 148; Strážmistr pokynul závodčímu, a když oba vyšli do vedlejší komnaty, strážmistr s nadšením úplného svého vítězství a jistoty prohlásil, mna si ruce: „Slyšeli jste to? Neumí rusky …“ — ÚJČ, heslo komnata; „Petrolejová lampa na strážnici ještě koptila“ — 1955, II, str. 268; „Kdybys potřeboval ještě nějakého psa, tak znáš, kde bydlím,“ — 1955, I, str. 201.

K jednotlivým příkladům:

Adjektivum divisijní (proti náležitému divisní), jež se příponou -ij-n- vztahuje k ruskému divizionnyj, má obdobu i v češtině ve stejném výrazu divisijní, který je v PSJČ (Příruční slovník jazyka českého, op. cit.) hodnocen jako málo užívaný (je označen hvězdičkou).

Slovní spojení držet řeč může být rusismem nebo germanismem staršího data (rus. deržat’ reč, něm. eine Rede halten = mít proslov); je doložen už u B. Němcové, ale jen velmi zřídka se vyskytuje u pozdějších autorů; není vyloučeno, že je u Haška toto spojení na základě ruštiny a němčiny inovováno, ale musíme připustit i jeho možný paralelní vývoj v různých jazycích.

Substantiva hospitál (z lat.) se v češtině užívalo v 19. a začátkem 20. stol. pro označení instituce církevní nebo světské, zatímco Hašek zřejmě pod vlivem ruštiny (gospital’ = vojenská nemocnice) označuje takto instituci vojenskou a rozšiřuje sféru použití tohoto výrazu.

Z 22 příkladů ilustrujících užití substantiva komnata (ÚJČ) se jen jeden z nich, a to výše uvedený z Haškových Osudů, vyznačuje stylisticky neutrálním užitím tohoto slova odpovídajícím ruskému komnata (= pokoj, místnost); pro ostatní příklady je typické užití knižní nebo slavnostní (ve spojeních komnaty královského dvora, kardinálské komnaty apod.); není bez zajímavosti, že se zdrobnělina komnatka vyskytuje v užití nepříznakovém (např. u J. Thona, Zd. Nejedlého).

Slovesa koptit ve významu ‚čoudit‘, ‚čadivě kouřit‘ užívá Hašek zřejmě pod vlivem ruského koptet’^II (koptet’^I = dřepět); v PSJČ je toto sloveso v tomtéž významu doloženo jen příkladem z Haškových Osudů; další uvedené zde doklady, např. Budou [Slované] sazemi koptiti svou tvář (J. Holeček), ilustrují jeho jiný význam (černiti, mazati), který ovšem (zároveň s odvozeninami ukoptiti, ukoptěný a málo užívaným substantivem kopt) mohl spolupůsobit při použití slovesa koptiti ve významu „čadivě kouřit“.

České sloveso znát a jeho ruská obdoba znat’ se významově kryjí jen [130]z menší části, a to ve smyslu ‚ovládat něco‘ (zákony, jazyk); ostatní významy ruského znat’ odpovídají českému vědět (= být o něčem informován, být s něčím seznámen); vztah vědět a znát je v češtině sémanticky velmi složitý a není úkolem tohoto článku podrobnější sémantická analýza těchto sloves; zřejmě v asymetrii česko-ruské polysémie českého znát a ruského znat’ tkví vysvětlení Haškova užití slovesa znát pod vlivem ruštiny, i když nelze vyloučit vnitrojazykovou kontaminaci významů znát a vědět; srov. u K. Čapka: „ … kdybych jenom znal, jak se ta slečna Mařenka jmenuje vlastním jménem …“ — ÚJČ, heslo znát.

Také Haškovo užití spojky jestli místo kdyby, substantiva svaz ve významu ‚spoj‘ a analytického pojmenování železná dráha místo železnice (příklady Fr. Daneše, které uvádí bez komentáře, op. cit., str. 139) mají oporu ve dvou jazycích. Spojka jestli se vztahuje jak k výrazově obdobné ruské spojce jesli by (= kdyby, jestliže by), tak i k české hovorové spojce jestli (= spis. jestliže). Pojmy „svaz“ a „spoj“ jsou si sémanticky velmi blízké a navíc sem přistupuje ruské svjaz’ (= spoj), jež se svou vnější podobou (lineární řadou fonémů) s českým výrazem svaz téměř kryje; srov. podobné užití u Zd. Nejedlého: Nikoli již inteligentní jednotlivci [jsou kádr mezi inteligencí], ale v úzkém svazu s dělnickou masou. — ÚJČ, heslo svaz. Pojmenování železná dráha bylo v češtině 19. st. dosti frekventované a shodovalo se s obdobným ruským pojmenovacím modelem železnaja doroga, který nebyl Haškově bilingvnímu jazykovému povědomí cizí; pozdější česká podoba univerbizovaná (železnice) potvrzuje tezi o větší flexívnosti češtiny ve srovnání s ruštinou, což se mimo jiné projevuje v tendenci k univerbizaci tam, kde ruština dává přednost analytickému výrazu (a němčina složenině, srov. něm. die Eisenbahn).

2.3. Tři lexikální jednotky blindáž, přikomandýrovat a účastek můžeme nazvat kompenzačními; použité rusismy určitým způsobem kompenzovaly neexistenci, resp. nevyhraněnost některých vojenských terminologických výrazů v češtině v době vzniku Osudů. Utvářející se novodobá česká vojenská terminologie těsně po první světové válce a později dala přednost terminologickým výrazům pohotovostní úkryt (u Haška blindáž, rus. blindaž), přivelet, přidělit (u Haška přikomandýrovat, rus. prikomandirovat’) a úsek (u Haška účastek, rus. učastok).

Příklady: Nalézal se [pucflek] v tu dobu se svými a svého pána zavazadly v nejbezpečnější blindáži a ukrýval hlavu pod deku … — 1955, I, str. 167; Vyžádaná byla zpráva od brigády, ku které byla 6. [131]marška přikomandýrována … — 1955, II, str. 429; Měl [Biegler] signum laudis, železný kříž, byl majorem a jel na ohlídku účastku brigády … — 1955, III, str. 51.

Není vyloučeno, že v prvních dvou příkladech bylo použití slov rus. blindaž a prikomandirovat’ spoluovlivněno německým a ruským Haškovým jazykovým povědomím (obě slova jsou v ruštině německého původu).[11] Jako citátové slovo můžeme kvalifikovat slovo účastek v jiném významu (čes. volební obvod) v Literárních novinách: První promluvil volič z 57. volebního účastku s. Burakov: „Nikolaje Konstantinoviče Čerkasova všichni dobře známe …“ — ÚJČ, heslo účastek.

2.4. Reáliové užití slov, tj. takové, jež postihuje poznatky související s ruskou tematikou, spatřujeme ve výrazech běženec a furažka:  … vojáci  … zdržují běžence, kteří se chtěli vrátit za Bug opět do svých domovů. — 1955, IV, str. 273; Když tedy Švejk, považovaný omylem v ruském plášti a ve furažce za ruského zajatce,  … psal své zoufalé výkřiky uhlem na stěny, nikdo si toho nevšímal … — 1955, IV, str. 223.

Zatímco Maškovy rusismy z předcházejících odstavců souvisí s jeho česko-ruským bilingvismem a jsou ve své většině vázány na užití v Osudech, uvedená dvě reáliová slova se v češtině ujala a mají povahu lexikálních výpůjček.

Substantivum rus. beženec (válečný uprchlík) bylo poprvé zaregistrováno akademickým slovníkem ruštiny z r. 1891 a začátkem našeho století se toto slovo hojně vyskytovalo hlavně v souvislosti s děním první světové války a revolučních událostí po r. 1917 (pro označení válečných uprchlíků za druhé světové války ubírajících se na východ od fronty se v SSSR užívalo substantivovaného adjektiva evakuirovannyje). Počínaje r. 1918 je slovo běženec doloženo v češtině celou řadou příkladů, které se buď vztahují k ruské tematice, anebo se jich užívá i ve vztahu k jiné geografické a národnostní oblasti (hercegovští běženci, r. 1923; běženci Poláci, r. 1923; slovinští běženci, r. 1949; běženci ze Slezska, r. 1948; němečtí běženci, r. 1946; ale i političtí běženci, r. 1945); navíc si čeština na základě tohoto slova vypracovala odvozeniny běženka, běženecký, běženeček, běženectvo, běženství.

Slova furažka se v češtině důsledně užívá v souvislosti s ruskou te[132]matikou (v Rusku čapka se štítem, zejména k stejnokroji: furažka carského důstojníka, Miškova furažka, tmavomodrá furažka — o stejnokroji sovětských žáků — apod.); máme k dispozici jediný příklad užití tohoto slova při popisu českého prostředí: Okresní hejtman v brýlích a bílé furažce se opíral opatrně o deštník, aby neuklouzl na mokrém jehličí. — A. Tilschová, ÚJČ, heslo furažka.

Příklady ukazují, že v současné češtině běženec neoznačuje jen ruskou skutečnost; na rozdíl od rusismu furažka (fu-) se běženec může cítit jako derivace od domácího základu.

3. Vidíme, že jen nepatrnou část prozkoumaných lexikálních jednotek ruského původu v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka můžeme dnes kvalifikovat jako slova přejatá, která se vyznačují značně pokročilou jazykovou konvergencí v současné češtině. Použitá klasifikační kritéria pro třídění ostatních rusismů — interferenčních, sémantických výpůjček a kompenzačních — umožňují, abychom odlišili vlastní výpůjčky od jevů nahodilých a pokusili se o diferenciaci nestejných stupňů jazykové konvergence a stability slov ruského původu, která pronikla do češtiny prostřednictvím Haškova bilingvismu; kdežto první skupina ze tří uvedených stojí nejblíže k jazykové chybě, u dvou dalších si můžeme klást otázku o povaze protisměrných tendencí a faktorů, jež neumožnily, aby použitá ruská slova v češtině zdomácněla.

---

[1] Podle zjištění G. A. Liličové, viz G. A. Lilič, Iz istorii russkich leksičeskich zaimstvovanij v češskom jazyke, sb. Konfrontační studium ruské a české gramatiky a slovní zásoby, Univerzita Karlova, Praha 1974, s. 283—289; zde najdeme i podrobnou bibliografii k tomuto tématu.

[2] Naše řeč 37, 1954, s. 124—139, o rusismech s. 139.

[3] Srov. B. Havránek, Charakter a úkoly srovnávacího studia spisovných jazyků slovanských, in: Studie o spisovném jazyce, ČSAV, Praha 1963, s. 341—342.

[4] Viz doslov Z. Ančíka k Haškovým Osudům dobrého vojáka Švejka, Praha 1955. S tím souvisí též, že se v rusky psaných Haškových fejetonech vyskytují bohemismy; za tuto informaci děkuji dr. I. Camutaliové, redaktorce do tisku připravovaných Haškových fejetonů psaných rusky. Za cenné připomínky k rukopisu tohoto článku děkuji doc. Fr. Danešovi.

[5] Termín U. Weinreicha z jeho dnes již klasického díla Languages in Contact, v ruském překladu: U. Vajnrajch, Jazykovyje kontakty, Kijev 1979, s. 24.

[6] Tento a další příklady jsou vyexcerpovány z knihy: J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka, KLHU, Praha 1955, I—II, 435 s., III—IV, 309 s.

[7] Ústav pro jazyk český ČSAV, Praha.

[8] Kontextuální užití těchto variant je doloženo v lexikografickém archívu Ústavu pro jazyk český (ÚJČ) v Praze a v Příručním slovníku jazyka českého, A—Ž, Praha 1935—1957.

[9] Srov. tentýž vazební rusismus u I. Olbrachta, Jak na pány napadati, // kterak zámků dobývati, // kterak věk svůj prožívati, // jak bez tebe bojovati? (Vůdce loupežníků umírá a oni bez něho si nevědí rady) — Hory a staletí, Praha 1950, vyd. 5., s. 100.

[10] Viz V. Skalička, Vývoj jazyka, SPN, Praha 1960, s. 101.

[11] M. Puškar neodůvodněně tvrdí, že pojmenování blindáž se v češtině stalo součástí její vojenské terminologie (v článku Vplyv rosijskoji movy na zbahačenňa českoji leksyky pislja Žovtnevoji revoljuciji 1917 r. ta pislja ljutnevych podij 1948 r. o Čechoslovaččyni, vyp. I, Vydavnyctvo L’viv. univ., 1960, s. 4).

Naše řeč, ročník 64 (1981), číslo 3, s. 124-132

Předchozí Vladimír Hrabě: Jazyk a leninská teorie odrazu

Následující Slavomír Utěšený: Připomínky k hierarchii členění českých nářečí