Pozdrav českému dialektologu Jaroslavu Voráčovi
Pavel Jančák
[Reviews and reports]
-
Dne 15. srpna oslavuje v rodných Klatovech v plné svěžesti své sedmdesáté narozeniny přední český dialektolog dr. Jaroslav Voráč, CSc., dlouholetý pracovník Ústavu pro jazyk český ČSAV a vedoucí jeho dialektologického oddělení, které od základu vybudoval. S jeho jménem jsme se po dlouhou dobu setkávali také na stránkách Naší řeči, naposledy před třemi lety, když zde od Jana Balhara[1] vyšla recenze druhého dílu Voráčovy oblastní monografie o nářečích jihozápadních Čech, jíž vyvrcholila autorova individuální činnost badatelská.
Voráč patří k té generaci kmenových ústavních pracovníků, kteří přicházeli do ústavu brzy po válce, když už měli za sebou bohatou činnost pedagogickou. Někdejší studenti klatovského gymnázia dodnes vzpomínají na jeho neohrožený postoj v době okupace, na jeho zanícené a fundované výklady o hodnotách české literatury a národní kultury, vyplývající z jeho mimořádné umělecké vnímavosti; širší veřejnost si zase ráda připomene jeho zasvěcenou kulturní činnost mimoškolní (organizování pravidelných literárních Klatovských úterků). V prvním školním roce po osvobození působil na gymnáziu v Litoměřicích a aktivně se zde podílel také na obnově českého kulturního života tohoto pohraničního města a na oživování jeho tradic máchovských. Zde ho také zastihla výzva akad. Havránka, jeho někdejšího vysokoškolského učitele, pro kterého v době svých studií na pražské filozofické fakultě vypracoval zdařilou seminární práci se zápisy textů z rodného nářečí,[2] aby nastoupil do nově založeného Ústavu pro jazyk český.
Dnes je zřejmé, že akad. Havránek, který tehdy, v době budování ústavu, hledal mezi svými žáky z Čech vhodného pracovníka do dialektologického oddělení, volil šťastně. Se svou příslovečnou pílí a vytrvalostí, s umem a pracovním zaujetím a zároveň s pracovní kázní a s vyvinutým smyslem pro [202]povinnost ujímá se Voráč organizování rozsáhlého systematického jazykově zeměpisného výzkumu českých nářečí, metodicky navazujícího na práce V. Vážného; výzkum se prováděl ve spolupráci se všemi národními a středními školami na území celých Čech (později, po vzniku brněnského pracoviště ÚJČ se přenesla tato akce i na Moravu), a to metodou oblastních, vzájemně na sebe navazujících dotazníků.
S prováděním těchto rozsáhlých korespondenčních anket (např. jen z jihozápadní poloviny Čech se vrátilo 2147 vyplněných dotazníků) byla spojena i řada prací organizačního, technického a pomocného rázu, jimž se Voráč — po řadu let vlastně jediný interní pracovník v dialektologickém oddělení — nikdy nevyhýbal. Tím spíše je třeba ocenit, že už po třech letech vychází v 33. ročníku Naší řeči (1949) jeho první zpráva o výzkumu českých nářečí (s. 29n.) a ještě v témž ročníku (s. 141n.) pak souhrnný pohled na jihozápadočeskou změnu e — a (v případech jako čap, jahla), podaný na podkladě prvních výsledků kartografického zpracování rozsáhlého dotazníkového materiálu doplněného vlastním výzkumem v okrajových jádrech zkoumané oblasti. Byla to první z dlouhé řady kapitol, které v našem časopise postupně vycházely pod titulem „K jazykovému zeměpisu Čech“ a které se pak staly podkladem autorovy základní práce, dvoudílné jazykově zeměpisné knižní studie Česká nářečí jihozápadní (Praha 1955 a 1976).
Kartografické zpracování dotazníkových anket na originálních mapách velkého měřítka s hustou sítí zkoumaných míst, k němuž Voráč svou průkopnickou prací položil základy,[3] přineslo nové pohledy na hodnocení a povahu nářečních rozdílů, a to zvláště v Čechách, kde nářeční hranice nejsou ostré a kde vedle „jádrových“ území jsou široké přechodové pásy a „předpolí“ různých jevů. Od obtížného počátečního zvládání velkého materiálu přes závažné rozbory a úvahy týkající se metodiky a teorie jazykového zeměpisu (např. O úkolech dialektologie a metodách jazykového zeměpisu v Studiích a pracích lingvistických I, Praha 1954, s. 328—340) dospívá autor k zralému uplatnění této metody na českou nářeční situaci, jak to prokázal zejména v syntetických mapách a v závěrečných kapitolách své dvoudílné monografie.[4]
Typická je přitom úcta, s níž Voráč přistupuje k práci předchozích badatelů, důvěrná je jeho znalost kulturních tradic i širokého kulturního zázemí rodného kraje, kterou uplatňuje ve své práci. Je uznávaným znalcem chodského nářečí,[5] a dovedl proto správně rozpoznat dokumentární hodnotu [203]svědectví B. Němcové o stavu této archaické mluvy před sto lety (Poznámky k chodskému nářečí B. Němcové k vydání Národopisných a cestopisných obrázků z Čech v Knihovně klasiků z r. 1951 a Nově objevený příspěvek Boženy Němcové k poznání chodského nářečí, SaS 13, 1952, s. 150—156).
Jinak je ovšem vlastně celá jeho individuální badatelská činnost úzce spjata především s prací a úkoly dialektologického oddělení. Voráč je typickým příkladem pracovníka, který vždy dával přednost závažným úkolům kolektivním, zaměřeným na systematický výzkum českých nářečí. Třebaže jeho individuální publikační činnost je významná, těžisko jeho práce je v obětavém a soustředěném budování rozsáhlých nářečních sbírek a v postupném zpracovávání tohoto materiálu shromážděného takřka v posledním období doznívajících nářečních rozdílností; tyto sbírky se staly spolehlivou základnou pro další bádání a jejich dokumentární hodnota je při dnešním rychlém ústupu nářečí nesporná. Z tohoto hlediska je nejvýznamnější jeho podíl na teoretické přípravě[6] i na vlastní realizaci[7] chystaného základního díla české dialektologie, Českého jazykového atlasu, jemuž věnoval své nejlepší síly zralého a zkušeného pracovníka.
Voráčova osobní účast na přímém terénním výzkumu i odpovědnost, s jakou k této základní fázi práce na atlase přistupoval, byla příkladná; prováděl výzkum celkem v 52 bodech venkovské sítě atlasu (všech bodů v Čechách je 223), z toho v 17 jihozápadočeských tzv. bodech opěrných (všech je 23), kde se konal výzkum důkladnější. Voráč je nedostižným explorátorem. Při práci v terénu jsme vždy obdivovali jeho schopnost získat i v cizím, neznámém prostředí bezprostřední a spolehlivý materiál i jeho smysl pro hodnocení a výběr dokladů. Zvláště v Čechách, kde vzhledem k pokročilé nivelizaci ustoupil relativně nejzachovalejší nářeční úzus spíše do intimní sféry rodinného prostředí, je tato práce náročná; Voráč při ní mohl také uplatnit hlubokou znalost lidového prostředí, a zvláště pak svůj citlivý a taktní přístup k lidem.
Publikovaným výsledkem dosavadní práce na Českém jazykovém atlase, na němž se Voráč v době své aktivní činnosti v ÚJČ ještě podílel, je kolektivní publikace České nářeční texty (vyšla v r. 1976 za redakce A. Lamprechta), pro niž vybral a zredigoval ukázky souvislých projevů z oblasti jihozápadočeské.
Český dialektolog Jaroslav Voráč má tedy za sebou velký kus poctivé práce. Spolupracovníci a přátelé z Ústavu pro jazyk český v Praze i v Brně [204]mu k jeho sedmdesátinam přejí hodně zdraví a životní pohody do dalších let.
[2] Viz B. Havránek, Nářečí česká, Čs. vlastivěda III, Praha 1934; Voráčovo jméno najdeme mezi autory nového materiálu (s. 216) a mezi nářečními ukázkami je výsek dialogu z Klatovska (s. 129—130).
[3] V rámci kartografování dotazníkových údajů zpracoval v dialektologickém odd. ÚJČ nejen všechny položky dotazníků z oblasti jihozápadočeské, nýbrž i dotazníky z oblasti protilehlé (viz stať Základní izoglosy severovýchodočeské oblasti, SaS 34, 1973, s. 138—145, za autorské spoluúčasti S. Utěšeného). Na Voráčovy zkušenosti navázalo i zpracování dotazníku z ostatních nářečních oblastí.
[4] Podrobnější hodnocení viz v SaS 39, 1978, s. 159n., zvl. s. 162—3.
[5] Připomeňme i jeho citlivou úpravu kapitoly o zvláštnostech chodského nářečí v práci J. Jindřicha, Chodsko pro Nakladatelství ČSAV, Praha 1956, s. 263—267.
[6] K Českému jazykovému atlasu, Informační bulletin pro otázky jazykovědné 3, Praha 1962, s. 62—65.
[7] Práce na Českém jazykovém atlase, SaS 29, 1968, s. 312—318, s účastí M. Rackové.
Naše řeč, volume 63 (1980), issue 4, pp. 201-204
Previous František Štícha: Konkurence nominativu a instrumentálu přísudkového substantiva v současné spisovné češtině
Next Ivan Lutterer: Slovník slovanské lingvistické terminologie
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1