Jazyková kultura v Krakově

Alena Polívková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Již několikrát časopis Naše řeč uveřejnil příspěvky, které informovaly o jazykové kultuře v Polsku.[1] Protože se v Polsku klade velký důraz na [103]význam jazykové kultury, chceme v krátkosti seznámit čtenáře s některými informacemi o činnosti jazykovědců v Krakově.

Bylo by jistě obtížné vyjmenovat všechny instituce a pracovníky, jejichž činnost je spojena s otázkami jazykové kultury, ale zmíníme se alespoň o dvou centrech jazykové kultury v Krakově. Je to jazykovědné pracoviště Novinářského výzkumného střediska (Ośrodek Badań Prasoznawczych) a katedra polonistiky Jagellonské univerzity.

O činnosti Novinářského výzkumného střediska, které pracuje pod vedením prof. W. Pisarka, se již v Naší řeči psalo.[2] Kromě výzkumu textů polského tisku se zabývají pracovníci tohoto střediska i jazykovým poradenstvím, pořádají jazykovědné přednášky a semináře pro novináře a nakladatelské pracovníky, píšou do stálé jazykové rubriky v časopise Prasa Polska, nazvané Slovník jazyka rádobypolského (Slownik Języka Nibypolskiego) Tato rubrika má formu slovníku, v němž se ukazuje v jednotlivých heslech na různé jazykové chyby, které jsou v současném tisku, a zároveň se uvádějí správné výrazy (či spojení). Tyto jazykové sloupky se připravují ke knižnímu vydání. W. Pisarek spolupracuje též s polskou televizí, v níž vystupuje v zábavných pořadech o jazyce v roli učitele.

Druhým střediskem jazykové kultury v Krakově je Jagellonská univerzita. Na katedře polonistiky byla v roce 1972 otevřena jazyková poradna (Zespół Poradnictwa i Kultury Języka). Její pracovníci odpovídají na telefonické a písemné dotazy (zasílané též do redakce časopisu Dzennik Polski) týkající se jazykových otázek. Za zmínku stojí též jejich činnost publikační, a to jak v časopisech jazykovědných (např. Język Polski), tak i v časopisech určených široké veřejnosti, např. pravidelné jazykové koutky v časopise Dzennik Polski, nazvané Kłopoty z językiem. (Plánuje se též knižní vydání těchto jazykových sloupků.) Pracovníci Jagellonské univerzity chtějí též obnovit spolupráci s Polským rozhlasem a navázat tak na tzv. Pagadanki o języku[3] (Rozhovory o jazyce) zemřelého profesora Z. Klemensiewicze a zavést jazykovou rubriku o populárním deníku Echo Krakówa. Připravují Slovník polské výslovnosti (Slownik Wymowy Polskiej) a Encyklopedii o jazyku.

Jak je vidět, krakovští jazykovědci vykonali na poli péče o polský jazyk značný kus práce a jejich plány v této oblasti jsou stále větší. Jejich cílem je snaha o to, aby každý Polák uměl na veřejnosti správně vystupovat a aby i jeho psané projevy měly dobrou úroveň.

---

[1] Srov. D. Buttlerová a H. Satkiewiczová, Problematika jazykové kultury v pracích varšavského jazykovědného střediska, NŘ 52, 1969, s. 220n., W. Pisarek, Krakov jako středisko jazykové kultury v Polsku, NŘ 52, 1969, s. 225n., J. Štěpán, Jazyková poradna ve Varšavě, NŘ 56, 1973, s. 48n., Al. Jedlička a A. Tejnor, Knížka o polské jazykové kultuře, NŘ 55, 1972, s. 33n., A. Polívková, Několik informací o rozvíjení jazykové kultury ve Varšavě, NŘ 59, 1976, s. 94n.

[2] Srov. W. Pisarek, Jazyk tisku jako předmět badatelského zájmu v Polsku, NŘ 48, 1965, s. 98n.

[3] O knížce Z. Klemensiewicze srov. zprávu v NŘ 51, 1968, s. 39.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 102-103

Previous František Cuřín: Podnětná práce o slovní zásobě 18. století

Next František Daneš: Dnešní očekávané události?