Časopis Naše řeč
en cz

Heble

[Drobnosti]

(pdf)

-

Machkův Etymologický slovník jazyka českého má heslo heble, -ata ‚podceňující slova pro všelijaké drobnosti, ozdobné, ale bezcenné‘, už středočeské (u Březana). K tomu m. j. moravské rčení nemá ani heble = ‚nic‘. Machek pokládal heble za slovo etymologicky nejasné; připomněl z něm. hantýrky (S. Wolf) Hebel ‚nic, blud, pověra‘ a jidiš hewel ‚nicotný‘.

Jungmannův slovník má hebl, heble/hejble, hejblata s významem ‚vrtochy apod.‘; uvádí se i moravský hebl ‚malý peníz‘ a dále heblink ‚mince‘. Právě heblink je slovo etymologicky zcela průhledné: pochází z něm. helbling/Hälbling, odvozeno z halb = ‚půl feniku‘. Stejný původ platí pravděpodobně také pro hebl ve významu ‚drobnost, nicůtka‘.

Zbývá pak vyložit heble/hejblata ve významu ‚vrtochy‘, např. u Jungmanna: Dělali jsme sobě hejblata = ‚myšlenky mysl trápí‘, hejblata míti = ‚Kalender machen, Raupen im Kopf haben‘; srov. ještě u Kotta heble a čáry provozovat. V tomto případě jde patrně o jiné slovo a je tu silná shoda se slovem hebrejského původu, které uvedl Machek a které je v rakouské hantýrce dosvědčeno s významy ‚nic, blud, pověra‘.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 1, s. 56

Předchozí Emanuel Michálek: Letora

Následující Pavel Trost: Vachrlatý